3. únor 2019

Obec Liblice patří k nejstarším na Mělnicku. První zmínky o ní pocházejí již z roku 1254. V 60. letech 20. století byla spojena s blízkou obcí Byšice pod jednu správu, ale od roku 1990 je už zase samostatná. Pozornost si zaslouží kostel sv. Václava nebo kaple z roku 1699, kterou navrhl Ital Giovanni Alliprandi. Největším lákadlem pro turisty však je barokní zámek, dílo stejného architekta. Od poloviny minulého věku ho využívají čeští akademici. A po rekonstrukci se stal opět chloubou Liblic. Návštěvníci v něm můžou obdivovat pokoje s historickým nábytkem a taky stará kachlová kamna. Nejreprezentativnější prostorou je Mramorový sál v 1. patře, který se pyšní dvěma obřími lustry.

Vitráže z barevného a jinak zušlechtěného skla a kovu proměňují okna v umělecká díla. Zobrazují především příběhy světců, udatných králů i rytířů, krásu žen i přírody. Jejich tvorbě se věnovali mistři už před staletími, ale tato náročná, řadu oborů zahrnující, tvorba učarovala i mnoha současným sklářským výtvarníkům. Patří mezi ně i Monika Vintrová Zborníková. Ve svém ateliéru v Písku zachraňuje vzácné skvosty, poničené časem i vandaly. Vytváří ale i díla zcela nová s motivy ryze moderními. Výsledky její práce byste mohli obdivovat na Hluboké, Orlíku, v Praze, Brně, Vimperku, Bechyni a jinde. Jsou to památky ze 14. století i časů secese. Prozradí nám, co všechno musí zvládat.

Málokdo z nás by si dovedl představit život bez elektřiny, domácnost bez automatické pračky, rychlovarné konvice, mikrovlnné trouby či kancelář bez počítače. Od svých poměrně nedávných začátků urazila elektrotechnika dlouhou cestu. Jenže, v oslnění současnými výrobky by se dalo rychle zapomenout na „staré krámy“, bez kterých by naši nynější pomocníci nikdy nevznikly. Jan Doležel si to uvědomoval při výuce žáků na elektrotechnické škole a aby se tak nestalo, otevřel loni s přáteli v malé obci Tatiná Muzeum elektrotechniky. Představuje v něm na dva tisíce předmětů jako jsou žárovky, vypínače, jističe, motory, elektronky a podobné výdobytky techniky z časů našich předků.

Rostoklaty vznikly ve 13. století. Od počátku se jednalo o zemědělskou obec, těžící z výhodné polohy v úrodném Polabí. Bohatí sedláci si tak mohli vybudovat honosné grunty, jaké vídáme spíš na jihu Čech. Jednou z nejvýznamnějších staveb v obci je kostel sv. Martina, který po desetiletí chátral, jeho téměř třicetimetrové věži dokonce hrozilo zřícení. Na poslední chvíli přišla záchrana, během níž se památkáři podívali i pod omítky uvnitř svatostánku. A tam je čekalo velké překvapení. Světlo světa spatřily cenné renesanční malby a barokní fresky, o kterých neměl nikdo ani tušení. Zprvu vůbec nebylo jisté, jestli se na jejich obnovu najdou peníze, nakonec se však dílo podařilo. A tak se můžeme těšit umem a mistrovstvím našich předků i restaurátorů.

Poštovní muzeum v Praze bylo založeno jen pár týdnů po vzniku samostatného československého státu. Při příležitosti stého výročí vzniku v něm připravili unikátní výstavu, nazvanou 100 let – 534 autorů. Expozice představuje výtvory našich významných umělců, kteří se na podobě známek podíleli. Dozvíte se na ní například to, že tou vůbec první byly Hradčany Alfonse Muchy. Světlo světa spatřily právě v den založení muzea, 18. prosince 1918. Věhlasný malíř dostal na tuhle práci pouhých 24 hodin; tak moc se tehdy na výsledek spěchalo. Od té doby byly v Československu a později v Česku vydány víc než 4 tisíce dalších známek. Některé si prohlédneme.

Krajem zapadlých vlastenců bychom mohli nazvat Paseky nad Jizerou. Místy, která si spisovatel Karel Václav Rais zamiloval natolik, že do nich umístil děj svého slavného románu, před víc než sto lety vedla neméně proslulá cesta Buďárka. Po ní obyvatelé horských bud nosili své zboží na prodej do měst. Nechodili rozhodně nalehko, na zádech měli krosny plné všeho, co se dalo ve městě zpeněžit. Velký zájem byl hlavně o sýry z kravského a ovčího mléka. Vyráželi obvykle už kolem půlnoci, aby několik desítek kilometrů dlouhou náročnou túru zvládli a byli na trhu včas. Nejhorší úsek je čekal právě v Pasekách, kde museli překonat převýšení víc než pět set metrů. Společně se projdeme místy, kudy putovali.