2. září 2018

Vraní hory jsou takovou Popelkou mezi českými pohořími. Tvoří přirozenou hranici s Polskem na východě Krkonoš a patří do nejsevernější části Broumovské vrchoviny. Měří osm kilometrů a za svou strmost vděčí sopečné činnosti před 270 miliony lety. Jejich nejvyšším vrcholem je Královecký Špičák, který se tyčí do výšky bezmála devíti set metrů nad mořem. Přesto, že jimi vedou turistické a cyklistické stezky, mnoho lidí v nich nepotkáte. My si je nejprve prohlédneme z rozhledny Elišky, která stojí uprostřed areálu pevnosti Stachelberg. A pak zamíříme údolím Sněžného potoka do čtyři kilometry vzdálených Bernartic. Hned na začátku obce najdeme nepřehlédnutelnou technickou památku – mohutný železniční viadukt.

Kanalizace je pro nás naprostou samozřejmostí, ale nejsou zas tak dávno pryč časy, kdy byla velkou novinkou a vymožeností. Připomeneme si historii té pražské. V době, kdy dostávala svou současnou podobu, tedy na přelomu 19. a 20. století, patřila k nejmodernějším v Evropě. A radní naší metropole na ni byli tak pyšní, že si nechali pod Staroměstskou radnicí vybudovat takzvaný Cizinecký vstup do celého systému, kam vodili návštěvy. Nahlédneme do míst, kudy odpadové vody tečou do čisticí stanice, bude nás zajímat, kolik kilometrů stok a přípojek pod naší metropolí k tomu účelu slouží a jak vypadá čištění samotné.

Po staletí, už v časech Rožmberků, poháněly vody Křemžského potoka na pomezí Českobudějovicka a Českokrumlovska Holubovský mlýn. Původně ale býval menší, než dnes. Jednotliví mlynáři se v něm střídali až do roku 1909, kdy zemřel ten poslední z rodu Valíků. A jeho žena klapáč prodala skupině pokrokových sedláků z okolí. Ti vytvořili družstvo, které úspěšně hospodařilo. A tak si mohli zanedlouho dovolit pořídit nové modernější vybavení. Dozvíme se, jak to bylo s mlýnem dá a kdo se zasloužil o to, aby na něm bylo znovu rušno. A taky nakoukneme do muzea, v němž si připomeneme těžkou dřinu lidí, kteří tu pracovali.

Úpatí Brdské vrchoviny se pyšní krásnou krajinou. Staří trampové dobře věděli, proč si právě v téhle oblasti od 20. let minulého století zakládali své osady. I dnes tu stojí spousta chat, hlavně v části zvané Chouzavá a Kytínská louka. Někteří chataři se tu dokonce zabydleli napořád. Obě zmíněné osady patří do katastru obce Kytín, z níž se můžete vydat na výlety do okolí. Na kole i pěšky. My si ale nejdřív prohlédneme ji. Zastavíme se u studánky, o níž se vypráví zajímavá pověst a kterou místní nedávno obnovili. Prozkoumáme i historické stavení, které připomíná časy dávno minulé. A zeptáme se taky na to, jak se tu žije dnes.

Jablunkov je nejvýchodnějším městem u nás. Ve výčtu místních pamětihodností nechybí vedle radnice, plicního sanatoria nebo kostela Božího těla ani bývalý klášter z poloviny 19. století. Původně v něm sídlil řád sester Alžbětinek, dnes tu najdete Světové muzeum a knihovnu bible. A tenhle unikát bude naším cílem. Kniha knih je v historii tou nejvydávanější, nejčtenější a nejcitovanější. Takže o zajímavé exponáty s jejím příběhem spojené rozhodně nouze není. A narazíme tady i na příběhy lidí, kteří v ní nacházeli útěchu a možná i rady. Muzeum se navíc pyšní tím, že bylo první expozicí svého druhu. Dodnes moc podobných na světě nenajdete.

Lanžhotský výběžek patří mezi největší lužní lesy v Evropě. Na jeho dnešní podobě pralesa má lví podíl zásah člověka, který ho celá staletí upravoval k hospodářské činnosti. Cenným je zejména skoro padesátiprocentní zastoupení dubu letního. Za krásami tohoto cípu, který byl celá desetiletí v hraničním pásmu, se vypravíme na kole. Naším cílem bude jedno ze čtyř našich soustátí - soutok Moravy a Dyje. Dvojice řek, jejichž koryta zde už historicky tvoří státní hranici. Naší první zastávkou bude Pohansko vzdálené necelé čtyři kilometry od Břeclavi. Kdysi dávno tu stávalo sídliště srovnatelné s většinou tehdejších evropských metropolí. Jeho pozůstatky odkrývají archeologové už 60 let.