29. července 2018

Vrch Tolštejn se vypíná do výšky 670 metrů nadmořské výšky nad severočeským městečkem Jiřetín. Je sice o celých sto metrů nižší než sousední Jedlová hora, ale ani tak ho rozhodně nepřehlédnete. Především díky výraznému ostnu jeho skalnatého vrcholu. Tuto přírodní čedičovou pevnost využila místní šlechta nejpozději ve třináctém století. Vybudovala na něm hrad, který byl za své existence ovšem hned několikrát dobýván. A úspěšně. Za vlády krále Jiřího z Poděbrad na něj papež dokonce uvalil klatbu. Pokud vás zajímá, co ho k tomu vedlo, prozradíme vám to. Nejzachovalejší část, tedy vnější opevnění, pochází z 15. a 16. století. Hrad už tehdy nesloužil jako panské sídlo, ale coby vojenská pevnost. Prohlédnout si můžete i zbytky původního paláce. A vyšlápnout by si každý návštěvník měl i za výhledy do kraje.

V roce 1890 vyjel první vlak na trať, která překonávala kopce Českého Středohoří na rozhraní Ústeckého, Děčínského a Litoměřického okresu. Díky stoupání až 40 promile se stala nejstrmější klasickou dráhou v Čechách. Takzvaná Zubrnická lokálka nebyla jen praktickou dopravní spojnicí, ale taky turistickou atrakci zpřístupňující široké veřejnosti zdejší malebnou krajinu. Úspěšně fungovala až do roku 1978. Pak osiřela. To ale bylo líto místním milovníkům železnice a rozhodli se, že provoz na ní obnoví. Pustili se nejprve do obnovy šestikilometrového úseku do Zubrnic. A po něm už deset let v sezóně jezdí turisté do tamního skanzenu. Jenže s tím se zachránci trati nesmířili a rozhodli se, že obnoví další kus dráhy. Společně si ho prohlédneme, zjistíme, co všechno bude zapotřebí k tomu, aby taky ožil a na co všechno se na něm v budoucnu můžou vyznavači romantiky na kolejích těšit.

Do dávných časů, kdy naše území obývali Keltové, se přeneseme v Jivjanech nedaleko Horšovského Týna. Už několik let tam parta lidí, které tohle období dějin země zajímá, buduje unikátní skanzen. Prohlédnout si v něm můžeme stavby, v nichž tehdy lidé žili, dozvíme se, jak a z čeho je budovali. Nahlédneme ale i do jejich běžného života. Tušíte, co všechno dovedli? Čím se živili? Archeologické nálezy dokazují, že byli velmi zdatnými řemeslníky. Vyráběli si zbraně, nářadí, ale taky ozdoby a šperky. Některé kousky nám ve skanzenu ukáží. Samozřejmě ovšem museli myslet rovněž na obranu svých domovů a nejbližších. A tak se zeptáme i na to, s kým museli o svůj klid svádět bitvy, jak jejich boje vypadaly a jak ně byli vybaveni.

Nejstarší zprávy o Žehuni na Kolínsku pocházejí z počátku 12. století, kdy byla majetkem benediktýnů z Opatovic. Dnes je to typická středočeská obec s řadou cenných památek. Podle pověstí tohle nádherné místo učarovalo i pekelníkům. Přímo v centru obce stojí kostel svatého Gotharda, patrona zedníků. Ačkoliv jeho historie sahá hluboko do středověku, dnešní podoba je dílem mistra východočeského pozdního baroka Františka Kermera z poloviny 18. století. Zvon na věži je s váhou 25 tun největším na Kolínsku. Pozornost si ale rozhodně zaslouží i zdejší příroda. Minout byste například neměli rybník, který je největším ve středních Čechách. A připomeneme si i oboru, jednu z nejstarších u nás, v níž zdejší panstvo už v 16. století chovalo koně.

Levín v Českém středohoří jsme společně navštívili nedávno. Připomněli jsme si i místníkeramiku, která se tu stovky let vyráběla. Výtvory zdejších hrnčířů se těšily oblibě širokodaleko. Na slavnou tradici nedávno navázaly Magdaléna Brožová a Ivana Švarcová. Obězačínaly s keramikou v Klínci, ale nakonec si svou dílnu vybudovaly právě v Levíně. Nechajínás do ní nahlédnout a prozradí, jak postupují, čím se inspirují a co všechno u nich můžemevidět. Třeba to, kdo nebo co je to Levínský kocour, kterého na jejich nádobách i dalšíchvýrobcích často najdeme. A taky to, že kromě tvarů, které bývaly typické pro jejichpředchůdce, zkoušejí dělat i moderní. Navíc se snaží, aby v jejich dílně bylo pořád rušnoa nepracovaly v ní jen ony.

Podyjí je naším nejmenším národním parkem a zároveň jediným na Moravě. Rozkládá se na 63 kilometrech čtverečních a patří k lidmi nejméně poznamenaným koutům přírody u nás. Také proto se tu daří vzácným druhům rostlin a zvířat, které můžete obdivovat v nebývalé druhové pestrosti. Vyhlášen byl v roce 1991 a o devět let později se stejného statusu dočkala i jeho část na pravém břehu Dyje na rakouské straně. Tím vzniklo ucelené území, kde můžete poznávat kulturní a přírodní dědictví příhraničního regionu na Evropském zeleném pásu podél bývalé železné opony. Společně prozkoumáme obě strany hranice, vydáme se například do Ledových slují, které jsou opravdovým unikátem a běžně přístupně nejsou.