27. května 2018

Zámek Konopiště má většina z nás spjatý především s arcivévodou Františkem Ferdinandem d'Este. Byť se historie tohoto panského sídla začala psát o hodně dřív, než si ho on oblíbil. Nicméně při prohlídce si připomeneme právě především následníka trůnu a jeho choť Žofii Chotkovou. Poznali se na plese v roce 1885. Až 9 let po seznámení se vydali poprvé na ples jako pár, čímž vztah veřejně přiznali. A za dalších 6 let, v roce 1900, se vzali. Od narození Žofie letos uplynulo 150 let, a tak Konopiště nabízí výjimečnou expozici. Byly zařízeny soukromé komnaty, v nichž hraběnka pobývala ještě za svobodna. Tyto místnosti běžně slouží jako provozní. Čeká nás taky prohlídka výstavy věnované Karlu I. a setkání s tradičními obyvateli zámeckého parku, kterými jsou pávi.

Šálit svůj zrak i hlavu necháme v Klamáriu. Tuhle expozici najdeme v areálu Dolní Vítkovice. Zjistíme, jak málo stačí k tomu, abychom vnímali předměty jinak, než jaké opravdu jsou. Třeba jen změna směru osvětlení nebo úhlu, z něhož je pozorujeme. Pokusíme se přijít mimo jiné na to, jak je možné, že se tu kulička kutálí do kopce. Nejúspěšnější optickým klamem expozice je pak slavná Beychetova židle. Její princip spočívá v tom, že je rozdělena na dvě části – sedák a nohy. Ta část, která se návštěvníkovi jeví dál, je větší než ta, která je před ní. U každého optického klamu najdeme i vysvětlení jeho principu, takže se nemusíme trápit otázkami, jak jsou některé věci možné.

Doupovské hory po poválečném odsunu původních německých obyvatel osiřely. Pak v nich našli útočiště vojáci, vznikl tu totiž vojenský prostor Hradiště. Ten existuje dodnes, ale část území z něj byla vyčleněna a znovu začíná ožívat i pro turisty. Společně si prohlédneme Svatobor. Před válkou v něm žily tři stovky lidí. K místním chloubám patřil kostel Nanebevzetí Panny Marie postavený v letech 1731 až 1736. Nechal ho vybudovat tehdejší majitel panství hrabě František Josef Černín z Chudenic a stavěl se podle projektu významného barokního architekta Františka Maxmiliána Kaňky. V roce 1966 vyhořel. Říká se, že oheň způsobilo samovznícení obilí, které tu skladovaly vojenské lesy a statky. Červený kohout zničil i sousední faru. Bude nás zajímat další osud svatostánku.

Dobříš jsme si před časem představili jako významné centrum rukavičkářského průmyslu. Ale zajímavostí nabízí mnohem víc. Samostatnou kapitolou je střed města. Dodnes na Mírovém náměstí můžeme obdivovat řadu historických domů. Pozornost si zaslouží třeba hostinec U Bílého lva. Patří mezi nejstarší zařízení svého druhu ve městě. V jeho zahradě vznikla dokonce první zdejší synagoga. Dnes už neexistuje. Ani druhá židovská modlitebna na naší trase už neslouží původnímu účelu. V minulosti poutala velkou pozornost. Díky své věži připomínala spíš katolický kostel. Navíc byla postavena na hlavní ulici města, a ještě byla orientovaná směrem na sever, což bylo velmi neobvyklé. Pamětihodností nás ale při procházce čeká víc.

V kovárně, které vládne Pavel Řiháček, se rodí legendární zbraně japonských samurajů. Pro meče se Pavel nadchl už jako čtrnáctiletý kluk. Dokonce s kamarády založil spolek, kde se učili s nimi zacházet a bojovat. Za pomoci kamaráda vznikla i první kovárna. Společně se ponořili do literatury, studovali staré meče a občas se jim prý do ruky dostal i nějaký ten originál. Dlouho pak experimentovali, zkoušeli, přemýšleli nad možnostmi a pracovali. Když se Pavel později přestěhoval, zařídil si novou kovárnu a začal se specializovat na výrobu japonských mečů tradiční technologií. Velkým mezníkem se pro něj stal rok 2000, kdy při pražském setkání s japonským leštičem mečů byl, na základě svých prací, pozván na studijní pobyt do země vycházejícího slunce.

Železniční trať z Brna do Blanska byla pro stavitele Severní dráhy císaře Ferdinanda velkým oříškem. Je to totiž jeden z nejnáročnějších úseků, který byl u nás kdy vybudován. Vlaky tu projížděly deseti tunely a po dvaačtyřiceti mostech. Proto se tahle trasa hned od počátku těšila velkému zájmu. Měla velký význam pro rozmach blanenského průmyslu, nejvýznamnějším oborem tu bylo zpracování železa. Zastávka Blansko byla blízko Salmovských železáren. Po kolejích tak odsud putovaly největší kousky, které dnes známe pod pojmem Blanenská litina. Expozici přibližující tento fenomén najdeme na místním zámku. Ani ten samozřejmě nemineme. Připomeneme si taky další zajímavosti okolního kraje. Je jich hodně, a tak je trať dodnes velmi frekventovaná. Oblibě se těší i u turistů a cyklistů, které vlaky vozí za krásami Moravského krasu.