8. dubna 2018

Prohlídku plzeňské Velké synagogy si většina návštěvníků západočeské metropole nenechá ujít. Je největší stavbou svého druhu u nás. Její věže dlouho nesly šrámy z konce války, kdy je Němci využili jako pozorovatelny. Když vjeli v květnu 1945 do Plzně američtí vojáci, ti němečtí z věží zahájili palbu. Američani ji samozřejmě opětovali a až takřka do konce minulého století byly střely na fasádě vidět. Při opravě se na budovu taky vrátily Davidovy hvězdy. Málokdo ovšem ví, že jen kousek od Velké synagogy je k vidění další bývalá židovská modlitebna. I ta je veřejnosti přístupná. A tak si ji společně pohlédneme a připomeneme si i její příběh

Velmi starým způsobem lovu je ten za pomoci dravých ptáků. Tedy sokolnictví. V poslední době se opět těší rostoucí oblibě. Před několika roky se dokonce dočkalo zápisu na prestižní seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. My se společně vypravíme za manželi Křivkovými z Luže v Košumberku. Ti se výcviků sokolů, jestřábů i dalších opeřenců věnují už dlouhé roky. Některé své parťáky nám představí. Třeba Honzíka a Amálku. Jedná se o samici a samce káně Harrisovy. Dozvíme se, jak se připravují, na co je jejich chovatelé při výcviku dokáží přilákat i to, čím je krmí. Lumír Křivka nám bude vyprávět taky o tom, jak a kdy se k sokolnictví dostal, kde se učil jeho základům a který opeřenec byl jeho prvním vycvičeným opravdu k lovu.

K automobilům, které nás úspěšně reprezentují po celém světě, patří bezpochyby Tatrovky. Celou historii firmy i zrod slavné značky si připomeneme právě v Kopřivnici, kde se vyrábějí. Před koncem 19. století začal Karl Benz na sever Moravy dodávat dvouválcové motory, a tak mohl z továrny v roce 1897 vyjet skvost jménem Präsident. Dnes nejstarší automobilka ve střední Evropě a druhá nejstarší dosud existující na světě začala chrlit vozy, které mnohdy předběhly dobu. Ty mají dnes v Kopřivnici taky své muzeum. Seznámíme se v něm s prvními kousky i s vozy, které sbíraly vavříny na slavné Rallye Dakar. Z počátku z továrny vyjížděla auta pod značkou NW, tedy Nesselsdorf Wagenbau neboli německy Kopřivnická vozovka. Od roku 1920 nesou jméno Tatra.

Rejvíz patří k nejmalebnějším koutům Jesenicka. Turisty tam láká malebná příroda s rašeliništěm i nekonečnými lesy. Ale taky typická lidová architektura. V malé horské osadě se dochovalo několik domů z 19. století, díky nimž byla vyhlášena vesnickou památkovou zónou. První dům na Rejvízu postavil v roce 1768 Kajetán Beer. Sloužil jako hostinec a mezistanice pro povozy jezdící po tehdy velmi užívané obchodní cestě z Vídně do Slezska. Rozrůstat se ale osada začala až na konci 18. století v rámci osídlovací akce vratislavského biskupa. Dařilo se tu taky tkalcovskému řemeslu. Tuhle tradici si můžeme připomenout v muzeu, které v jednom z místních domů vyrostlo. Dozvíme se v něm mimo jiné to, komu se říkalo snovači a co má s touhle prací společného rčení mít všechno v cajku.

Hračky, které v zimních měsících vyřezávali šumavští hospodáři ze dřeva svým dětem, bývaly hodně oblíbené. Pak ale takřka upadly v zapomnění. Naštěstí tuhle tradici před čtyřmi desítkami let obnovil Jiří Drhovský ze Zvěrkovic u Temelína. Vyučil se dřevomodelářem a jeho šikovnosti si všimli i v Ústředí lidové umělecké výroby, kde se snažili udržet při životě mizející řemesla. Vyzvali ho, aby se ujal záchrany tradičních hraček ze Šumavy, konkrétně těch, které vyráběl rod Kantorů z Vlkonic. A tak se v jeho dílně rodí třeba koníci ze smrkového dřeva, ale taky různí myslivci, vojáčci nebo ptáčci s píšťalkou. Na své si tu ale přijdou i malé slečny, pro které vyrábí například nábytek do pokojíčků pro panenky. Se svými výrobky slaví úspěch doma i ve světě.