1. dubna 2018

S Velikonocemi je, stejně jako se svátky vánočními, spjata celá řada obyčejů. Spoustu z nich dodržujeme dodnes, ale mnohé už takřka upadly v zapomnění. Některé si připomeneme při návštěvě v Polabském národopisném muzeu v Přerově nad Labem, kde momentálně probíhá výstava Jaro na vsi. Víte třeba, k čemu sloužila takzvaná pašijní nebo velkopáteční nitka? Měla své majitele ochránit před vším zlým. Někdo ji měl jen vetkanou v oblečení, ale našli se tací, kteří z ní pro jistotu chtěli celou košili. A tušíte, proč si naši předci nosili domů uhlíky z polen pálených o Bílé sobotě před kostelem? A z jakého důvodu si před nedělním obědem všichni členové rodiny společně dali posvěcené vajíčko? O všem bude řeč. A vyzkoušíme si taky jarní zdobení medových perníčků.

Asi těžko bychom u nás našli místo víc spjaté s výrobou velikonočních kraslic, než jsou Vnorovy na Hodonínsku. Jejich zdobení voskovou batikou tu má víc než 150letou tradici a zdejší malérečky daly světu motivy, které nesou podle místa vzniku název vnorovské. Společně nahlédneme pod ruce Marie Žákové, která se jejich tvorbě věnuje už víc než půl století. Když se v šedesátých letech do obce přivdala, rozhodně si nemyslela, že někdy bude udržovat při životě místní tradice. Jenže její tchyní byla jedna z vyhlášených maléreček – Františka Žáková. Od ní postupně převzala pomyslné žezlo. Prozradí nám, v čem je zdejší zdobení specifické, bez čeho se při něm rozhodně neobejde a samozřejmě nám taky ukáže, jak na to.

Roli řehtaček, klepaček i různých hrkačů v době od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty zná snad každý z nás. Nahrazují zvony, které na znamení smutku odlétají podle legendy do Říma. V některých obcích bývaly dokonce hrkače umístěny ve věžích kostela, odkud se rozeznívaly. Jeden takový historický nás čeká v Úsově. Vysoký je víc než metr a čtvrt. Objevil ho náhodou teprve před pěti lety Josef Ryšavý. Bylo to jen torzo, ale jemu to nedalo a pustil se do skládání jednotlivých prken. V té chvíli ovšem nikdo netušil, o jak unikátní kousek se jedná. Až později Josef objevil nápis dokladující, že hrkač pamatuje rok 1746 a je podle všeho jen o pět let mladší než svatostánek. Zajímavostí je i fakt, že dodnes dovede pořádně rachotit, o čemž se přesvědčíme.

Velikonoce jsou významnými křesťanskými svátky, proto se společně vypravíme i k jedné křížové cestě. Vystoupáme po ní na Andrlův chlum nad Ústím nad Orlicí. Její příběh se začal psát v roce 1755, kdy ji nechal vybudovat místní tkadlec Augustín Andres. Přidáme i vysvětlení, co ho k vybudování vedlo. Bude nás ale taky zajímat, komu vděčíme za současnou podobu jednotlivých kapliček. V roce 1994 se všechny dočkaly obnovy. Jedenáct z nich vymaloval akademický malíř Zdeněk Brožek. Ve dvanácté najdete kovoplastiku ukřižovaného Krista od kováře Františka Bečky. Ve třinácté pak obraz snímání Ježíše, který je dílem světoznámého výtvarníka Richarda Peška. A následuje Boží hrob. Po staletí se tu konají poutě, které končí až na vrcholu kopce, který zdobí rozhledna.

Bez foukaných koulí, šištiček nebo zvonků si neumíme představit Vánoce. Ale víte, že naši skláři s oblibou vyrábějí i skleněné ozdoby velikonoční? Dominují mezi nimi samozřejmě vajíčka. A mimochodem, tenhle nápad není žádnou novinkou. První skleněná vajíčka z českých manufaktur se objevila už ve třicátých letech dvacátého století. Zájem ale nevzbudila. Jejich výrobci tak tenhle nápad odložili do škatulky těch neúspěšných. Až zhruba před čtvrt stoletím se ho rozhodli oprášit. A světě div se, tentokrát zabodovali. Velký ohlas zaznamenali zejména v Americe. Budeme sledovat výrobu skleněných kraslic a samozřejmě i jejich zdobení. Navíc taky obdivovat kousky starých mistrů, které jsou dnes k vidění v muzeu v Jablonci nad Nisou.