12. listopadu 2017

Krajina, v níž najdeme město Hranice, byla až do 12. století částí hvozdu, z dnešního pohledu vlastně pralesa, který odděloval osídlené Olomoucko od Opavska. Vnímání území jako hraničního se pak zřejmě promítlo i do názvu města. O něm se poprvé mluví v listině datované k roku 1169. Podle ní daroval zdejší újezd olomoucký kníže Bedřich rajhradskému benediktinskému klášteru. A jak se v dokumentu píše, bylo to „strašlivé místo, které z pusté samoty kácením dubů a přípravou polí osídlili“. Dominantou centra města je zámek, který sice už dávno neslouží jako sídlo panstva s modrou krví, přesto to v jeho prostorách stále žije. Vydáme se taky na jedno tajemné místo a připomeneme si, co mají Hranice společného s vojenskou historií.

Švecburg nedaleko Strakonic je jedním z nejmenších a úplně nejmladším hradem u nás. Je zároveň důkazem toho, že nadšenci ještě nevymřeli. Postavil ho totiž Jan Švec, který sice modrou krev nemá, zato miluje středověk. Prožíval svého času období plné trápení a starostí, ale rozhodl se, že nesloží ruce do klína, nepřízni osudu se postaví čelem a splní si dávný sen - vybuduje po vzoru romantiků z konce 19. století vlastní hrad. Nutno podotknout, že tak učinil bez jakýchkoli dotací, jen za své. Branky jsou tu dokořán čtyřiadvacet hodin denně a na cedule vstup zakázán rozhodně nenarazíte. Ani vstupné se tu nevybírá. Vydáme se na prohlídku a bude nás zajímat, jak stavba vznikla a kdo všechno se do jejího budování zapojil.

Do pražského domu U Zlatého prstenu se vypravíme na výstavu, která nám přiblíží módu středověkých Pražanů a taky jejich postupy při výrobě a úpravách textilií. Nese příznačný název Od nitě ke košili a pořádá ji Muzeum hlavního města Prahy. Dozvíme se na ní kupříkladu to, že středověk nebyl, co se odívání týče, vůbec tak fádní a šedivý, jak se mnozí z nás domnívají. Prozradíme i to, jak a čím se tehdy látky barvily. A samozřejmě se budeme věnovat i samotné výrobě textilu. Zjistíme, z čeho získávali naši předci potřebná vlákna a jak z nich vytvářeli látky. Vedle jednotlivých exponátů nás čekají taky zajímavé filmy tématu věnované a zkrátka nepřijdou ani nejmenší návštěvníci.

Severovýchodně od Plzně se rozkládá rozsáhlé polesí s rybniční soustavou pojmenovanou Kokotské rybníky. Nazvána byla podle středověké vsi Kokot, která ve středověku stávala v její blízkosti. Zatímco tu dnes připomínají drobné terénní nerovnosti, vodní plochy zůstaly a staly se domovem řady chráněných živočichů a rostlin. Od roku 2010 vede touhle krajinou devítikilometrová naučná stezka, po níž se vydáme i my. Naše putování odstartujeme v obci Dýšina, kde můžeme obdivovat řadu ukázek typické lidové architektury. Pak se osvěžíme u pramene, kterému se říká Čůráček, a vydáme se k Čertovu kameni. K němu se váže zajímavá pověst o sedlákovi a pekelníkovi. Naším cílem bude stará obec Bušovice.

Obec Křečovice nedaleko Sedlčan většina z vás nejspíš zná, přestože ji nikdy nenavštívila. Právě tady totiž režisér Jiří Menzel natáčel svůj slavný film Vesničko má středisková. Milovníci vážné hudby zase možná vědí, že se tu narodil a současně našel místo posledního odpočinku skladatel a světoznámý houslista Josef Suk. V jeho stopách se vypravíme na okružní výlet okolím vesničky. Na své si při něm přijdou milovníci krásné přírody i historických památek. Vydáme se kupříkladu k zámku Radíč a zjistíme, co na něm návštěvníci můžou všechno vidět. Zdejší krajinou se pokocháme po výstupu na rozhlednu Drahoušek a přidáme jeden příběh o vyzrazené lásce.