4. červen 2017

Severočeský zámek Zákupy láká návštěvníky na prohlídku prostor, v nichž pobývali členové panovnického rodu Habsburků. Areál používal jako jedno ze svých letních sídel Ferdinand Dobrotivý. Rozlehlý císařský byt zařízený ve stylu takzvaného druhého rokoka nedávno doplnily zrestaurované pokoje obývané jeho příbuznými. Třeba apartmá Ferdinandovy nevlastní matky Karoliny Augusty. Zařízení salonu, ložnice i pracovny pochází z poloviny 19. století. Později se zámeckým pánem stal monarcha František Josef I., který se tu třeba sešel s ruským carem Alexandrem II. A když převelel k 36. pěšímu pluku do Prahy svého syna Rudolfa, přidělil i jemu v Zákupech vlastní byt. Korunní princ sem pak s oblibou jezdit se svou ženou Štěpánkou lovit vydry a vodní ptactvo.

Na nádraží do Rosic nad Labem přijíždějí vlaky ze tří směrů. Od Hradce Králové, Chrudimi a Pardubic. Koleje tudy vedou už víc než půldruhého století, stanice funguje od roku 1871. Nás bude zajímat unikátní expozice, která nás zavede do železniční historie. Najdeme v ní staré stroje i vybavení, třeba hradla, kterými se ovládaly semafory a návěstidla. A taky se dozvíme, k čemu sloužily větrací klapky nebo kupříkladu klapkové zapojovače. A protože expozice vyrostla v bývalé nádražní vodárně, bude nás samozřejmě zajímat i to, jak fungovala. Voda se dopravovala pomocí převaděče z Labe a nahoru ji čerpal parní stroj. A pak se dostávala k vodním jeřábům. Prohlédneme si i staré motoráčky a když dorazíme ve správný čas, jedním se můžeme taky svézt.

Skalní hrady, zříceniny, vyhlídky i různá kamenná bludiště. To všechno je k vidění na Maloskalsku. Na malou výpravu krásnou přírodou se vydáme i my, do míst, kde se už ve 30. letech 20. století podařilo vybudovat místním nadšencům turistickou stezku. Na některých místech dokonce můžete ještě dnes rozeznat původní značení. Cesta nás povede do skal v okolí Kalicha. Tajemného labyrintu pěti roklí s modlitebnou. V ní najdete oltář a náboženské texty na stěnách. Právě tady měli nacházet na přelomu 15.a 16. století azyl čeští bratři. Bylo to místo jejich tajných bohoslužeb. A pak nás čeká Chléviště. Místo, kde pro změnu v neklidných dobách schovávali vesničané svůj dobytek. Aby jim ho nesebrala procházející vojska.

Mariánská Týnice byla od středověku především poutním místem, chodily sem o pouti zástupy věřících. Lákala je zejména Panna Maria Týnecká, která byla údajně uzdravující sochou. Na konci 17. století zde bylo zřízeno probošství, což byla vlastně jakási, řekněme pobočka plaského kláštera, řízená zde proboštem. My si ale připomeneme hlavně časy, kdy tu působil geniální barokní stavitel Jan Blažej Santini – Aichel. Dozvíme se, kdo ho do služeb plaských cisterciáckých mnichů přivedl a na jakých stavbách se podílel. Mariánská Týnice patřila k jeho mistrovským kouskům. Santini zemřel 16 let po zahájení jejího budování, práce podle plánů slavného architekta však pokračovaly ještě dalších 40 let. Jenže pak přišly josefínské reformy, které znamenaly konec kláštera a Mariánskou Týnici odsoudily k dlouhému chátrání. Dnes ji však znovu můžeme obdivovat v plné kráse.

Zámek v Čechách pod Kosířem jsme společně už navštívili. Nabízí hned několik zajímavostí. Tím nejnovějším lákadlem je muzeum věnované tvorbě Jana a Zdeňka Svěrákových. Dvou významných osobností naší kinematografie. Připomeneme si v něm jejich filmy Obecná škola, Kolja, Kuky se vrací nebo třeba pohádku Tři bratři. A nejsou tu vystaveny rozhodně jen plakáty nebo fotografie. Řadu exponátů si můžete osahat. Co takhle usednout do lavic ve třídě, kde působil jako učitel Igor Hnízdo? Nebo vyzkoušet auto známé z filmu Kuky se vrací? A pozor, expozicí nás provedou oba pánové osobně. Takže se dozvíme i to, proč k nejcennějším kouskům patří zdánlivě obyčejný psací stroj a zeptáme se i na to, jak slavní tvůrci vznik muzea vnímají.

Jih Moravy tentokrát budeme objevovat v sedle bicyklu. Vydáme se po cyklostezce, která měří celkem bezmála dvě stě kilometrů a spojuje jihomoravskou a rakouskou metropoli. Její část na naší straně hranic patří k nejfrekventovanějším a taky nejbezpečnějším u nás. A k vidění je v její blízkosti celá řada zajímavosti. Zastavíme se kupříkladu u kláštera v Rajhradu. Jednou z jeho chloub je bezesporu benediktinská knihovna s obřím globem místní výroby a tisíci vzácnými svazky. Hodiny tu navíc ukazují přesný Rajhradský čas, který se od oficiálního středoevropského liší o 12 minut. Pak se projdeme zbytky lužního lesa, zavítáme do míst, kde stával římský tábor a dojedeme až k novomlýnským nádržím, které jsou oblíbeným výletním místem obyvatel Brna.