23. dubna 2017

Jednou z nepřehlédnutelných staveb Hradčanského náměstí je Arcibiskupský palác v těsném sousedství sídla českých panovníků a prezidentů. Společně nahlédneme do jeho historie, ale taky do interiéru, který si rozhodně pozornost zaslouží. Současnou podobu získalo sídlo představitelů katolické církve v 18. století. K perlám paláce patří renesanční kaple, k jejím největším chloubám pak busty svatého Petra a Pavla. Minout rozhodně nemůžeme ani reprezentační prostory. Jeden ze sálů nese jméno císařovny Marie Terezie a uvnitř najdeme samozřejmě její portrét. Podobizny sedmadvaceti pražských arcibiskupů od roku 1561 zase zdobí sál Galerijní. Prostory připomínají rakouský zámek Schönbrunn a možná proto nejednou zlákaly filmaře.

Lidové kroje jsme zvyklí vídat spíš jen výjimečně, při hodně slavnostních příležitostech. Ale v Kobylí na jihovýchodě Moravy bychom na ně narazili častěji. Ženy je tam dodnes nosí docela běžně. A potkat tam můžeme i dámu, která je šije. Nahlédneme do jejího království a tradiční oděv důkladně prozkoumáme. Nejkrásnější ozdobou na dívčím je malovaná mašle k takzvanému kotůči. Ten využívají i ve všech okolních vesnicích, ale jenom v Kobylí má tuhle barevnou ozdobu. Dovedete si představit, jak dlouho trvá oblékání a což teprve výroba takové parády? Kolik metrů látky a krajek padne třeba jen na několik vrstev sukní. Všechny tyhle zajímavosti se samozřejmě dozvíme, a ještě si dopřejeme malý výlet do historie, který nám umožní expozice v místním muzeu.

Osudem Radima Říhy se stala železnice. Miloval ji už jako malý kluk. S rodiči bydlel u trati a denně sledoval projíždějící vlaky. Sbíral mašinky, a navíc si je i sám stavěl. Pak na dráze dokonce pracoval. A dnes nabízí výlet do oblíbeného světa dalším nadšencům. V muzeu železniční a silniční historické techniky, které vybudoval v prostorách bývalého lokomotivního depa ve Zdicích. Setkat se tu můžete kupříkladu s Karkulkou nebo Papouškem. Znalci nejspíš vědí, že takhle poeticky se říkalo některým lokomotivám. Podobných pokladů je tu ale k vidění mnohem víc. Silniční dopravu tu zase reprezentují Wartburg z produkce bývalé NDR nebo stará mladoboleslavská Škodovka. Těšit se ale můžete i na autojeřáby nebo hasičskou techniku.

Kutnohorsko neproslavilo jen stříbrné bohatství, ale taky bojovníci s kalichem ve znaku. Právě po jejich stopách se vydáme na naučné stezce Cesta husitských hejtmanů. Konkrétně tedy budeme putovat po místech spojených s legendárním vojevůdcem Janem Žižkou z Trocnova a Janem Roháče z Dubé. Druhého zmíněného připomíná kupříkladu zřícenina hradu Sion, kde měl žít se svou ženou. Své sídlo prý z počátku neměl v plánu nijak mimořádně opevnit, ale vzhledem k tomu, že si znepřátelil císaře, musel se začít o svou bezpečnost starat. Přesto panovníkovi hrad vojáci dobyli a husitský hejtman putoval na popraviště. To Jan Žižka mohl na zdejší kraj vzpomínat radostněji. Právě tady totiž úspěšně zakončil svou válečnickou kariéru.

Víte, kde se na starém kontinentě začaly mastit karty? Podle všeho v Itálii a ve Španělsku. A odtud se rozšířily dál. Do historie téhle zábavy se vypravíme v Hodoníně, kde o ní připravili výstavu. Dozvíme se například, jak se liší karty, které v Evropě užívají. A taky to, že proti nim bojoval už Arnošt z Pardubic, který svým nařízením zakázal lidem poskytovat ubytování všem milovníkům karet a hry v kostky. A proti tomuhle hazardu brojili taky další. Panovníci i úředníci. Ti císařští na konci 18. století například kolkovali dokonce planetky na poutích, pokud na nich byla hodnota a barva. Přesto měly karty vždycky dost příznivců. A patřily mezi ně i známé osobnosti. Mezi exponáty najdeme například vykládací, s jejichž pomocí do budoucnosti ráda nahlížela Ema Destinnová.

Plasy jsou oblíbeným cílem výletů milovníků historie, které do města nedaleko západočeské metropole láká především areál bývalého cisterciáckého kláštera a taky nedávno otevřené Centrum stavitelského dědictví. Jenže zastavení si zaslouží taky zoologická zahrada na protějším břehu řeky Střely. V názvu má přívlastek rodinná, takže tu kupříkladu všichni obyvatelé z říše zvířat mají svá jména. Napočítali byste jich tu 150 a je mezi nimi hned několik opravdových unikátů. K těm největším patří trojice bílých lvů a taky tygřice a klokan stejné barvy. A minout byste neměli ani zdejší opice nebo dvojici Čert a Káča, kteří vám předvedou, proč se jim říká mývalové. V brzké době se pak můžou návštěvníci těšit na nové přírůstky, mezi nimiž bude párek medvědů malajských.