19. února 2017

Dobříšský zámek většina milovníků pamětihodností asi zná. Vyrostl už v 16. století, ale dočkal se řady proměn. Poslední ve stylu rokoka. Až do druhé světové války patřil rodu Colloredo-Mansfeldů. Protože jeho příslušníci měli saské předky, byl na ně za druhé světové strany vyvíjen z německé strany nátlak. Oni ale nepodlehli, a tak o svůj majetek přišli. Návratu domů se nedočkali ani po osvobození. Jejich sídlo sloužilo jako Domov spisovatelů. Zpátky ho majitelé získali až na konci minulého století. Dnes tu probíhají různé akce a taky prohlídky. Při nich návštěvníci zavítají i do Zrcadlového sálu, který patří k nejkrásnějším prostorám. Oblíbeným místem k procházkám je rovněž zámecká zahrada a na ní navazující anglický park.

Štědrosti letošní zimy na sněhovou nadílku můžou využít návštěvníci rozhraní Vysočiny a Jihočeského kraje. My se na toulky vydáme z obce Studená. Na své si tam přijdou i milovníci sjíždění kopců, ale vzhledem k nadmořské výšce je místo ideálnější pro vyznavače bílé stopy. Tras je tu připraveno hned několik, nás zlákala ta nejdelší. Naše cesta vede lesy až k samotě na Pláništi, odkud už zdálky uslyšíme rány kovářského kladiva. Auvnitř se můžeme ohřát u výhně. V sedmdesátých letech tu stávala jen opuštěná stodola. Vyhlédl si ji Alfred Habermann a pustil se do opravy. Odlehlé místo se mu líbilo i proto, že hlukem nikoho nerušil. Dozvíme se, jaká krása se pod rukama zdejších mistrů černého řemesla zrodila, co mají na své práci nejraději a chvíli je při ní taky budeme pozorovat.

Období od Tří králů do Popeleční středy je už odpradávna časem masopustu. Před čtyřicetidenním předvelikonočním půstem si lidé užívali hojnosti a radovánek. A vyvrcholením celého času bývaly průvody plné maškar, které obcházely od stavení ke stavení. Dnes se tahle tradice udržuje už spíš jen na venkově. Jednou z výjimek je Milevsko. Jak probíhají veselice v městském prostředí, o tom se přesvědčíme na vlastní oči. Dozvíme se, kde berou účastníci průvodů své masky, jestli se drží výhradně těch obvyklých nebo se nechávají inspirovat i současností, z jaké dálky sem někteří přijíždějí a jak si tuhle zábavu užívají. Nahlédneme taky do Muzea maškar, které ve městě právě dokončují a kde budou k vidění nejrůznější masky.

Pražská ZOO patří k oblíbeným výletním místům, a dokonce se pravidelně objevuje v žebříčcích těch nejlepších zahrad na světě. V létě do ní každý den míří davy zvědavců, v zimě je tu mnohem větší klid. Kdo však dorazí, určitě nebude litovat. Řada místních obyvatel vyráží pravidelně na procházky na čerstvý vzduch i v tomhle období. Venku tak můžete potkat slony, kteří se pyšní dvěma přírůstky z minulého roku – Maxem a Rudolfem. Ale taky velbloudy, lamy nebo bizony. Ve svém živlu je samozřejmě lední medvěd. do mrazu si troufnou i některé opice. Gorilám se naopak z teplíčka jejich pavilonu moc nechce. Těšit se můžete i na vzácnou velemyš obláčkovou a taky na křečka, který ale ve skutečnosti vlastně křečkem není.

Už víc než půldruhého století je Nový Jičín městem klobouků, které odsud míří do celého světa. U zrodu slavné tradice stál v roce 1865 Johann Hückel, který se do tvorby pokrývek hlavy pustil. Jako první v celé monarchii rozjel strojovou výrobu. A začal dobývat nejen tuzemský trh. Už dva roky po založení firmy zaměstnával přes dva tisíce dělníků. Klobouky ze severu Moravy nosili kovbojové i jihoameričtí indiáni. A taky kupříkladu arcivévoda František Ferdinand d’Este nebo československý prezident T. G. Masaryk. Období první republiky tomuto sortimentu přálo snad nejvíc. Vyjít bez pokrývky hlavy bylo pro gentlemana takřka nemožné. Zastavíme se na novojičínském zámku, kde můžeme obdivovat 650 výrobků zdejší továrny. A pak si taky vyzkoušíme, co všechno tahle práce obnáší a že to rozhodně není žádná legrace. Otestovat můžeme i to, jaký model by byl pro nás tím pravým.

Možná ani netušíte, že v severočeském městě Litvínov mají zámek. A na první pohled byste ho klidně mohli přehlédnout. Jeho fasáda totiž není nijak oslnivá a díky tomu tahle památka takřka splývá s dalšími domy. V minulosti patřila Valdštejnům, kteří sem ovšem jezdili jen za lovem a letním odpočinkem. Proto jejich zdejší sídlo nebylo nikdy tak reprezentativní jako to v Duchcově. Přesto i tady pobýval hraběcí zaměstnanec, pověstný svůdník Giacomo Casanova. Na konci 19. století to ale začalo vypadat se stavbou ještě hůř. Velký rokokový sál byl rozdělen na bytové jednotky. Obnovy se dočkal až na počátku našeho věku. Dnes do zámku míří kupříkladu svatebčané, kteří tu do společného života vcházejí unikátní branou. Nejen zamilované láká taky dlouhodobá výstava Srdceráj.