27. listopadu 2016

O Homoli u Panny jste možná ještě neslyšeli, ale my vás přesvědčíme, že stojí za to tuhle obec a její okolí navštívit. Jméno dostala podle vrchu, na jehož úpatí se nachází. Už od středověku. V polovině 19. století se v ní pak narodil geolog Josef Hibš, k jehož poctě tu bylo vybudováno malé muzeum. Muž, který svůj život zasvětil poznávání Českého středohoří, zasloužil se o záchranu vzácných vulkanických památek a taky o vydání 21 listů geologických map své milované oblasti. Pak se vypravíme do míst, která kdysi učarovala husitskému vojevůdci Janu Žižkovi. Dokonce si tu vybudoval hrad, na který přesídlil i s rodinou. A ne ledajaký. Dopřál mu totiž do té doby nevídané opevnění, díky němuž stavba nebyla nikdy dobyta.

Pomalu se blíží Vánoce a přípravy na sváteční chvíle nabírají na obrátkách. V mnoha domácnostech si je nedovedou představit bez betlémů. Ty se už po staletí stavějí z nejrůznějších materiálů a my jsme symbolicky společně už mnohé vytvořili. Tentokrát si vezmeme na pomoc cín. Těch, kteří odlévají jednotlivé postavičky do příběhu o narození Ježíška právě z něj, moc není. Koneckonců i Petra Rýgra z Přibyslavi v podhůří Orlických hor k tomuhle nápadu přivedla tak trochu náhoda. Nechá nás nahlédnout do své dílny a prozradí, co všechno ke své práci potřebuje, co je při celém postupu tím nejdůležitějším, kde získává formy na odlévání jednotlivých figurek. A dozvíme se taky, co všechno se z cínu vyrábělo v minulosti.

Slyšeli jste už někdy o čihařích? A víte, kde má svůj původ rčení, že někdo někomu sedl na lep nebo na vějičku? Všechno to souvisí s lovem ptactva. Jak, to vám prozradíme při naší společné prohlídce výstavy Když ptáčka lapají v libereckém muzeu a při praktické ukázce toho, jak se drobní opeřenci chytají. Dopřejeme si ji v osadě Jezerka. Naším průvodcem bude ornitolog Martin Pudil. Ten se, vybaven nahrávkami zvuků ptáků a sítí, na cesty vydává kvůli kroužkování svých úlovků. Pak je vrací do přírody. Ale jeho předchůdci je často dodávali do kuchyní. Třeba divoké husy nebo bažanty si mohli dopřávat jen bohatí, ale ty drobnější opeřence si mohli ulovit i chudí. Velký zájem byl třeba o špačky nebo drozdy. Co se podařilo lapit do sítě nám, to uvidíte.

K oblíbeným podzimním podívaným patří výlovy rybníků. A mimochodem, není to módní trend našich časů. Už před stovkou let byly při těchto příležitostech dokonce vypravovány zvláštní vlaky, aby se zájemci dostali co nejblíž místu k velké slávy. Ta má po staletí svá pravidla a probíhá pod takzvanou ferulí. O čem je řeč, to se dozvíte. A vzhledem k tomu, že my jsme vyrazili na tuhle událost rovnou ke králi českých rybníků, Rožmberku, připomeneme si zároveň něco z jeho historie. Třeba to, že k jeho vybudování nevedla touha po rybích pochoutkách na stole pánů z Růže, ale především strach z velké vody. Mimochodem, v roce 1890 prý zachránilo tohle vodní dílo před povodní naši metropoli. A zajímat nás bude i to, jak odvážným počinem Jakuba Krčína jeho vybudování bylo.

David Fiala už jako malý kluk miloval a sbíral poklady po předcích. Dokonce se snažil vracet jim zašlý lesk. Vyučil se uměleckým truhlářem a pak se začal věnovat restaurování. Měl na co navazovat, tuhle profesi si na počátku minulého století vyzkoušel už jeho pradědeček, malíř Josef Fiala. Za roky práce prošly jeho rukama stovky cenných předmětů. Nejen nábytek, ale taky třeba hodiny nebo dokonce stroje na záznam a přehrávání zvuku. V jeho dílně dostaly nový kabát židle, které byste našli na zámku v rakouském Schönbrunnu, ale taky kupříkladu soubor nábytku benátských mistrů, jenž zdobí bývalé arcibiskupské sídlo v Kroměříži. Společně se svými kolegy nám David prozradí taky třeba to, čím je unikátní sekretář ze zámku Mladeč nebo proč restaurátoři nedají dopustit na šelak.

Pokud patříte k milovníkům časů, kterým vládla pára, pak si určitě nenechte ujít společnou výpravu do Ústí nad Labem. V tamním muzeu připravili výstavu, která je vzpomínkou na tyhle časy. Dokonce tu postavili symbolický parník a na jeho palubě se přeneseme proti proudu času. Do dob, kdy Labe bývalo, obrazně řečeno, vodní dálnicí a kdy ústecký přístav býval nejrušnějším v celé habsburské monarchii. Dozvíme se, jak tehdy lodní doprava fungovala, jak těžká byla práce dělníků a taky si připomeneme nejstarší parníky které se po velké řece plavily – saskou Königin Maria z roku 1836 a o pět let mladší českou Bohemia s erbovním lvem na přídi. A prozradíme vám i to, který jejich kolega byl pro změnu tím největším v Čechách.