6. listopadu 2016

K nejstarším a taky nejznámějším památkám Prahy patří Staroměstská radnice. Zahraniční návštěvníci naší metropole ji vyhledávají hlavně kvůli orloji z počátku 15. století, který fascinuje svým pravidelným představením dvanácti apoštolů. Okouzlující je taky výhled z bezmála sedmdesát metrů vysoké věže, z níž je vidět nejen celé Staré Město. My ale společně nahlédneme i do interiérů, kudy kráčela nejen pražská historie. Jiří z Poděbrad byl například právě tady zvolen českým králem. Navíc je radnice nejstarší v Čechách. Probíhaly tu taky soudy, při nichž byli trestáni kupříkladu dlužníci. Ti to měli následně jen kousek do šatlavy. Zastavíme se i v kapli, která vznikla za vlády Václava IV. a budeme obdivovat vzácná plátna Václava Brožíka.

Podzimní přírody si užijeme v podhůří Orlických hor, konkrétně u Lanškrouna. Na jeho kraji najdeme soustavu pěti rybníků, která dostala jméno podle města. Čtyři z nich pamatují už stovky let. Nejstarší, jemuž se říká Dlouhý, vznikl v 15. století zásluhou tehdejšího majitele panství Zdeňka Kostky z Postupic. Stovky roků měla tahle vodní díla hlavně hospodářský význam. Důležitý byl nejen chov ryb, ale taky plavení koní a do lanškrounského pivovaru odsud putoval led. Poslední z rybníků, Sluneční, byl vybudován teprve ve druhé polovině minulého věku. Dnes slouží všechny především k odpočinku a vodním radovánkám. Najdeme tu ale i naučnou stezku, a dokonce dvě běžecké trasy, na nichž si příznivci aktivního odpočinku můžou otestovat svou fyzičku.

K tradičním řemeslům patří bednářské. Ale je taky jedním z ohrožených. Kupříkladu v plzeňském pivovaru pracovalo na počátku minulého století 150 bednářů. Jenže pak začaly místo sudů sloužit nerezové tanky a práce pro ně ubylo. Přesto i dnes v areálu dílnu vonící dřevem najdeme. Pánové v ní nám prozradí, co všechno obnáší údržba stovky sudů z ležáckých sklepů před dalším naplněním. A taky to, z čeho a jak si vaří smolu. Nebo které dřevo je nejvhodnější na výrobu nových sudů a kolik se ho na ty velké, v nichž pak zraje zdejší zlatavý mok, spotřebuje. Pracovní postup i receptura na vaření smoly se tady předávají z generace na generaci. Pánové navíc musí kromě práce se dřevem ovládat i základy kovářského řemesla, aby si dovedli poradit s obručemi.

Je to už hodně dávno, co v okolí jihomoravského Pavlova žili lovci mamutů. Přesto si je díky archeologickému průzkumu můžeme připomenout i dnes. Před bezmála stoletím tu odborníci objevili nejstarší známou keramickou sošku, legendární Věstonickou Venuši. A i další jejich nálezy stojí za to. Mezi ty nejunikátnější patří soška mamuta nebo trojhrob, který vědcům přinesl jednu velkou záhadu. Dlouho totiž nedokázali určit, zda v jeho středu našel místo svého posledního odpočinku muž nebo žena. Řadu pokladů si návštěvníci Pálavy dnes můžou připomenout v nově otevřeném Archeoparku. V něm jsou k vidění umělecké předměty i ty denní potřeby. A místní nálezy doplňují artefakty z Brna, Předmostí u Přerova a dalších sídlišť pravěké Evropy.

Otakar Šatánek ze Všechovic na Přerovsku má rád vláčky. A nechodí se na ně jen dívat. Rozhodl se totiž postavit si u svého domu zahradní železnici. Pro svůj nápad získal i manželku a před deseti lety se pustili do práce. Po čase ovšem zjistili, že by potřebovali víc místa, a tak přikoupili další kus pozemku. Dnes u nich vlaky jezdí na 150 metrech kolejí kolem celé řady staveb. Najdeme mezi nimi rodné domy pana Otakara i jeho ženy, ale taky třeba pivovar v Dalešicích i se slavným strýcem Pepinem nebo zmenšeninu hradu Krašov, který Šatánkovi objevili při svých toulkách podél Berounky. Postavičky si dokonce sami vytvářejí a tisknou na 3D tiskárně. Dnes už s provozem pomáhají rovněž potomci. Podívat se můžou přijet i další milovníci železnice. Pozornost si zaslouží i některé památky ve Všechovicích.

O říčce Žejbro mnozí z vás nejspíš ještě neslyšeli. Při našem společném putování v sedle bicyklu takřka zapomenutým údolím, které je nejkrásnějším úsekem podél jejího zhruba třicet kilometrů dlouhého toku, vás přesvědčíme, že je řada důvodů ji poznat. Zajímavý je už její název. Připomíná zdejší tradici mlynářského řemesla. Stejně se totiž říkalo soustavě sít, v nichž se třídila mouka. Nás ale žádný klapáč nečeká. Vypravíme se do míst, kde stával klášter, v němž přišel na svět největší rukopis na světě Kodex Gigas, známý jako Ďáblova bible. Legenda vypráví o hříšném mnichovi, který ji sepsal během jediné noci. Ovšem s pomocí pekelníka, kterého prý z vděčnosti ve svém díle zobrazil. Kopii slavné knihy pak najdeme v muzeu v Chrasti.