11. září 2016

Zámek Krásný Dvůr patří k méně známým panským sídlům, která se nám po předcích dochovala. Původně tu stávala tvrz, která byla později proměněna ve vilu. Za éry Černínů, jejichž majetkem se panství stalo v roce 1649, se postupně sídlo dočkalo současné podoby. Dnes si můžeme prohlédnout 18 místností, jejich vybavení připomíná zdejší nejslavnější období. Tím byl život Jana Rudolfa. Nechal vystavět kupříkladu dvě schodiště, která vedou do krajinářského parku. Ten patří k chloubám areálu. Je dokonce prvním svého druhu u nás. Obdivovat v něm návštěvníci můžou i několik romantických staveb. Mezi nimi i vyhlídkovou věž, jednu z nejstarších v Evropě. A ještě jedno nej… nás čeká v interiéru – největší sbírka psích portrétů v naší zemi.

Kilometr a půl dlouhé kolejiště nás čeká v Brně. Jedná se o největší parkovou dráhu u nás. U jejího zrodu stála parta železničních nadšenců, kteří nejprve dali dohromady 150 metrů kolejí, pár souprav a jezdili s nimi, kde jen to šlo. Pak svůj park i délku trati rozšířili a dnes se po ní prohánějí vlaky každý víkend. Jednou za měsíc na ni dokonce vyrážejí parní lokomotivy. A můžete se i svézt, pokud vás tedy nevyděsí, že místo ve vagónu pojedete na něm. Získáte tak představu o tom, jak to na železnici funguje a navíc si užijete zábavy. Velké rychlosti se bát nemusíte, vlaky tu zvládnou sedm kilometrů za hodinu, což je bezpečné pro všechny. Bude nás zajímat, jaké rozchody kolejí tady fungují a dozvíme se samozřejmě něco víc i o mašinách a vagónech, které tu jsou k vidění.

Berounka patří k nejoblíbenějším cílům vodáků u nás, byť na řadě jejích kolegyň mají šanci zažít podstatně víc. My svou plavbu rozdělíme na dvě části. První etapu odstartujeme nedaleko soutoku Berounky se Střelou. Připomeneme si, jak řeka dovedla být v minulosti krutá a jakou škodu napáchaly v různých časech povodně. Ale víc se budeme věnovat zajímavým místům podél toku. Tím prvním, na které narazíme, bude Krašov. Hrad, který se nad břehem tyčil už ve 13. století. A v posledních letech zase ožívá. Vzácná památka na časy dávno minulé nás čeká i nedaleko obce Hlince. Kostel sv. Petra a Pavla patří k nejstarším svatostánkům na našem území. Milovníky pokladů pak jistě zaujme to, že nedaleko Zvíkovce, kus od břehu řeky, se kdysi našel největší u nás.

České korunovační klenoty byly na Pražském hradě vystaveny letos na jaře. Nicméně Svatováclavskou korunu můžete teď obdivovat na Moravě, konkrétně ve Valticích. Tedy jen její repliku. Nachází se tu ve skvělé společnosti dalších skvostů, které zdobily hlavy panovníků i duchovních vůdců. K vidění je tu ovšem taky několik originálů. Všechna tahle krása pochází z nejslavnější světové sbírky královských korun. Začala se rodit po druhé světové válce. Wuppertalský hodinář a zlatník Jürgen Abeler si jen pro své potěšení začal po večerech vyrábět kopie vzácných klenotů. Postupně se stal vyhlášeným odborníkem, takže se mu dostalo té cti držet v rukou mnohé originály. A pozor, ve Valticích nás čeká ještě jeden poklad. Ten pro změnu pochází z Číny.

U vody se na západě Čech zastavíme ještě jednou. Tentokrát si připomeneme dlouhou tradici zpracování železné rudy v oblasti kolem Dobřívu. Při životě se ale udržela jen v téhle obci. Společně zavítáme do hamru, který je jednou z největších technických památek svého druhu v Česku. Dodnes je tu rušno, návštěvníci si mají šanci připomenout časy dávno minulé i sledovat výrobu současnou. A dozvědí se celou řadu zajímavostí. Třeba to, že dnes říkáme hamr celé dílně, ale dřív se tak jmenoval jen obří kovací stroj. Některé hodně staré si můžeme prohlédnout v expozici, kterou tu zřídili. Zjistíme tak kupříkladu, jaký byl rozdíl mezi takzvaným nadhazovacím a stlačovacím hamernickým kladivem. A prohlédneme si i další historické náčiní a nářadí.

Pokud zavítáte do Nové Cerekve na Pelhřimovsku, určitě vás upoutají dvě místní dominanty. Jsou připomínkou časů, kdy tu po boku žili vyznavači křesťanské víry a židé. Jednou z pamětihodností je kostel sv. Tomáše Becketa. Vyrostl na místě původního dřevěného svatostánku. Druhou pak je synagoga z poloviny 19. století. Ještě před druhou světovou válkou tvořili židé víc než 10 procent obyvatel Nové Cerekve. Jenže po jejím skončení se vrátili jen tři. Místo jejich modliteb tak začalo chátrat. Před dvěma lety se naštěstí dočkalo záchrany a dnes je přístupné návštěvníkům. Při prohlídce se dozvíme například to, k čemu tu sloužil parochet. Pak vás ještě zavedeme do Stanovic, které se rovněž pyšní několika vzácnými vzpomínkami na časy dávno minulé.