12. června 2016

Dominantu severočeského Liberce Ještěd jsme společně navštívili už několikrát. Tentokrát si ji ale představíme z trochu jiné strany. Hora bývala pro místní i návštěvníky kraje vždycky významným orientačním bodem. Ale pro milovníky turistiky taky oblíbeným cílem výšlapů. Už na počátku minulého století mezi sebou členové místního německého horského spolku soutěžili, kdo se k vrcholu dostane víckrát. A někteří měli na svém kontě výstupů tisíce. Všichni známe vysílač, který vrchol Ještědu zdobí, ale přehlédnout bychom neměli ani kříž. Ten k těmto místům patří už po staletí. Zajímavý je i kámen, který byl kdysi vyznačením hranice mezi pozemky pánů Rohanů a Clam – Gallasů. Zastavíme se rovněž u jablůňky, která patří k nejvýš rostoucím ovocným stromům v Čechách.

Jen kousek za hranicemi hlavního města se ukrývá okouzlující kousek přírody. Voděradské bučiny se těší přísné ochraně, jsou národní přírodní rezervací. Přesto se jejich krásou můžou potěšit i turisté. Projít se jimi smějí pěšky, ale vyrazit můžou i na kolech. Provede je celá řada značených cest. Kdysi tu převládaly buky, duby, habry a javory. Obzvlášť dobře se zde dařilo jedlím, protože jejich dřevo lidi nepoužívali k topení. Mizet začaly až v 18. století, kdy se hodily jako stavební materiál. Putovat tudy můžete i po naučné stezce, která je dlouhá osm kilometrů a na informačních panelech se dozvíte spoustu zajímavostí. Třeba to, jaké rostliny v bučinách můžete vidět nebo jakým zástupcům živočišné říše se v nich zalíbilo. Ochuzeni nebudete ani o malý výlet do historie.

K chloubám města Most patří pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Vyrostl po velkém požáru, který v roce 1515 poničil původní svatostánek i spoustu domů. Stavěl se bezmála celé století a je na něm na první pohled patrný vliv jihoněmeckých představitelů zmíněného slohu. Má jednu věž a jeho fasáda působí poněkud stroze. Je ovšem dílem vskutku monumentálním. Přesto měl i on namále. V sedmdesátých letech minulého věku totiž muselo celé staré město ustoupit zásobám uhlí. A stejný osud měl potkat i chrám. Jenže odborníci se ho jako vzácnou architektonickou památku rozhodli zachránit. Přesunout ho o necelý kilometr dál do bezpečí. Jak tahle nevídaná akce probíhala a co všechno muselo následovat, aby se svatostánek mohl znovu otevřít veřejnosti? I na to se zeptáme.

Teplé dny protkané slunečními paprsky lákají k vodě. A vydáme se k ní i my. Konkrétně k lipenské přehradě. Ale nečekejte žádné lenošení a vodní hrátky. Zvolíme originální formu odpočinku. Prozkoumáme nádrž a její okolí přímo z hladiny. Umožní nám to hausbót. Nejprve se přesuneme do míst, kde tohle vodní dílo zasahuje k rakouským sousedům. Pak se zastavíme u takzvaného Králičího ostrova. Asi tušíte, po kom dostal jméno. Ale my vám prozradíme ještě to, jak se na něj chlupáči dostali a proč jsme na ně zrovna my štěstí neměli. Pak si samozřejmě prohlédneme taky naši plovoucí chatku. Nabízí totiž všechno, co k romantickému putování potřebujeme. A pak se ještě dozvíme, co všechno můžeme podniknout v okolí, zavedeme vás třeba na Stezku korunami stromů.

Obec Hýskov nedaleko Berouna je místem, kde přišel na svět spisovatel František Nepil. Jeho dílo si připomeneme v rodném domě. Najdeme v něm taky výstavu vah. Všechny exponáty pocházejí ze sbírky milovníka těchto pomocníků hospodyněk, ale i obchodníků a řemeslníků Jiřího Krblicha. Ten už sice není mezi námi, ale o jeho poklady vzorně pečují manželka s dcerami. Prohlédnout si jich můžeme celou řadu, přesto je to jen část velké kolekce. Pan Jiří jich totiž za čtyři desítky let dokázal získat bezmála dvě a půl stovky. Těšit se můžete třeba na váhy kupecké nebo řeznické. Ale dozvíme se třeba i to, že méně běžné bývaly pružinové vyráběné v Anglii. Hojně naopak používaly naše babičky balanční, které pocházejí z Francie. Vznikly už v 17. století. A taky to, že spoustu svých pokladů si nadšený sběratel sám opravoval, a dokonce vyráběl zničené či chybějící části.