3. dubna 2016

K vyhledávaným památkám jihu Čech patří šlechtické sídlo na Růžové hoře. Tvoří ho v podstatě dva hrady – Horní a Dolní. Možná už tušíte, že řeč je o Rožmberku. Při prohlídce zavzpomínáme na časy, kdy tu díky majitelům z rodu Buquoyů vzniklo jedno z prvních veřejnosti přístupné muzeum u nás. To bylo v 17. století. Panstvo mělo svá reprezentační sídla ve Vídni nebo v Praze, to u Vltavy využívalo hlavně v létě. Dominantou jeho horní části je věž zvaná Jakobínka. Vyrostla pravděpodobně v 15. století, jenže časem přestala sloužit svému původnímu účelu a stala se z ní romantická ruina. Když už jí takřka zvonila hrana, pustili se památkáři do její záchrany. A zvolili tradiční středověké postupy, takže celá rekonstrukce je současně atraktivní podívanou.

Zámek Hrubá skála nejspíš navštívili mnozí z vás. My se ale vydáme do jeho okolí. Do míst, kde kdysi stávaly osady a vísky, které ovšem zdejšímu panstvu z rodu Aehrenthalů překážely. A tak od jejich obyvatel vykoupilo chalupy a tam, kde dřív vládl čilý ruch, zřídilo lesní oboru. Nejprve se do kraje porozhlédneme z vyhlídky, které se říká Prachovna. Býval to strategický bod, z něhož mohl být tehdejší hrad ostřelován. A tak bylo lepší ho nějak využít. Skladoval se tam střelný prach. Další naší zastávkou bude malá studánka, která byla jediným zdrojem vody pro nedaleké šlechtické sídlo. Připomeneme si, kde stávaly osady Konice, Radeč a Nouzov. Ta poslední je v hruboskalském urbáři zmiňována už v roce 1602. A společně si prohlédneme i skalní útvar nazývaný Uchem jehly.

Unikátními uměleckými díly jsou mozaiky. Skládačky z drobných kousků skla působí úplně jinak při pohledu z dálky a jinak zblízka. Tato technika byla doma v Itálii, u nás se začala rozšiřovat na počátku minulého století. K jejím propagátorům patřili významní architekti té doby – Osvald Polívka, Jan Kotěra a Josef Gočár. Tahle krása často zdobila jejich stavby. Jejím zlatým věkem pak byla éra socialismu. Byť tvůrci často zpracovávali ideologická témata, jejich kumštu to na kvalitě neubíralo. Dokonce se pyšníme tím, že u nás vyrostlo největší dílo svého druhu v Evropě, mozaika vysoká 25 metrů, kterou můžeme obdivovat v Ústí nad Labem. My ale zavítáme na výstavu na zámku v Roztokách u Prahy, kde jsou k vidění výtvory starých mistrů i těch současných. A nahlédneme i do ateliéru, kde mozaiky vznikají.

Vydáme se i do Jílového u Prahy. Datum vzniku města neznáme, ale víme, že existovalo už ve 13. století. A bylo spojováno s těžbou zlata v okolní krajině. Tu si připomeneme při společně procházce. Do dnešních časů se dochovalo několik štol, některé jsou veřejnosti přístupné. Už ve středověku zřejmě horníci kutali v té, která dostala jméno po sv. Josefovi. Práce v ní byla velmi těžká, zlatonosné žíly velmi tvrdé, havíři postupovali rychlostí jen několik desítek centimetrů za týden. Zajímavostí ale najdeme cestou mnohem víc. Patří k nim například kamenný viadukt v Žampachu. Je to jeden z největších kamenných mostů v Evropě. Neobvyklý zážitek si dopřejeme u řeky Sázavy. Její břehy v těchto místech žádný most ani lávka nespojují, takže se necháme na druhou stranu dopravit převozníkem. A naše putování ukončíme v Pikovicích.

Ve Znojmě nebudeme koštovat lahodný mok z hroznů, ani obdivovat tamní památky. Vydáme se do muzea motorismu, které tu zřídili manželé Drozdovi. Milovníci českých aut si tu rozhodně přijdou na své. Těšit se můžou například na Tatru 11 z roku 1926 nebo na Walter Lord, Aero 50 a Aero 1000. Nejsou to ale jediné poklady na čtyřech kolech, které jsou v muzeu k vidění. Dámy možná ještě víc okouzlí velká kolekce nejrůznějších kočárků. A málokterého návštěvníka zanechá chladným expozice starých hraček, kterou tu otevřeli nedávno. V ní najdeme kousky předválečné a pozornost si zaslouží třeba plechové ruské hračky – bagr, vyklápěčka a další. Bude nás zajímat, co tři části muzea spojuje, jak se sem jednotlivé exponáty dostávají a kdo se stará o to, aby se často porouchaným veteránům vrátil zašlý lesk.

Cennou technickou památkou je mlýn v Poteplí nedaleko Unhoště. Říká se mu Proškův a první zmínky o něm bychom našli už na počátku 15. století. Vyrostl na Loděnickém potoce, který patří k nejdelším u nás. Je dlouhý 64 kilometrů a stávalo na něm až 25 klapáčů. Ten, který si prohlédneme, patří k nejzachovalejším. Najdeme v něm staré strojní zařízení. Jen kolo mu chybí, ale brzy se snad dočká nového. Prozradíme vám, že jméno dostal podle posledních majitelů. První mlynář z rodiny Prošků se tu usadil na konci 19. století a jeho potomci se o starý mlýn starají dodnes. Zeptáme se, kdy se začalo vyrábět víc druhů mouky, který vynález k tomuhle pokroku pomohl a taky na to, co má s bílým řemeslem společného rčení, že má někdo něco za lubem.