24. ledna 2016

Jedna z nejhonosnějších budov v Liberci kdysi sloužívala jako veřejné lázně. V době, kdy koupelny či sprchy nebývaly běžným vybavením domácností, se tu s ručníkem okolo pasu potkávali chudí i bohatí. Koupele tu nabízeli v různých kvalitách. Od úplně obyčejných až po nejvyšší třídy pro bohaté. Ty si užívali hlavně mohovití měšťané, kterých bylo ve městě poměrně dost. Budova lázní vyrostla u příležitosti padesátého výročí panování císaře Františka Josefa. A monarcha si je prý taky osobně prohlédl a byl při své návštěvě nadmíru spokojen. Architektonicky v sobě stavba spojuje několik slohů, hlavně ve vybavení už se stihla projevit i do módy přicházející secese. Dnes si tu na své místo milovníků vody přicházejí příznivci umění, prostory se totiž proměnily v galerii.

O slavných thonetkách slyšel už snad každý z nás. Do světa tohoto ohýbaného nábytku nahlédneme v Ústí nad Labem, kde k jeho poctě připravili výstavu. Exponáty na ni z velké části dodal sběratel Tomáš Brejník. Tomu židle i další vybavení do bytu vyráběné v tomhle stylu doslova učarovalo. Doma byste ho u něj našli nepřeberné množství. Dokonce se vzdal své práce projektanta vodohospodářských staveb a stal se renovátorem a majitelem prodejní galerie. Připomeneme si ale taky muže, který stál u zrodu tohoto fenoménu. Michaela Thoneta. Ten začal na začátku 19. století experimentovat s ohýbáním dřeva pomocí páry. A v polovině věku otevřel továrnu na výrobu nábytku na Moravě.

Milovníky poetických výletů po kolejích pozveme na Jizerskohorskou železnici. Na jedné z jejích větví se nedávno po víc než sto letech existence dráhy začalo jezdit z Liberce do polské Sklářské Poruby. Vyrazíme z Tanvaldu a hned na začátku cesty se můžeme těšit na tři tunely. Pojedeme taky místy, kde natáčela režisérka Věra Chytilová svůj film Kalamita. Nejzajímavější částí naší výpravy bude úsek takzvané zubačky. Dozvíme se, jak fungovala a proč tu téhle zvláštnosti bylo zapotřebí. Před Harrachov, který je poslední zastávkou na našem území, se pak přesuneme k polským sousedům. Tam nás čeká nejvyšší bod trati a nejvýše položené polské nádraží zároveň. A pak už naše cílová stanice Sklářská Poruba.

Dlouhou tradici u nás má zpracování perleti a rohoviny. Jedním z těch, kteří z těchto materiálů tvoří krásné módní doplňky, je Milan Strmiska z Uherčic. Prozradí nám, jak se k téhle profesi dostal. Bylo to vlastně trochu z nouze, když přišli s manželkou o práci. Ale především budeme mít šanci sledovat, jak se zdánlivě obyčejné rohy mění v krásné knoflíky, které pak zdobí šátky. Žádné dva nejsou stejné, protože na materiálu se střídají hnědé části se smetanovými. Projdeme si jejich výrobu hezky krůček po krůčku. V módě jsou teď prý hlavně matné, ale zkrátka nepřijdou ani ženy, které stále dávají přednost lesku. A zajímat nás budou i okouzlující šperky vytvářené z perleti.

Obec Kacanovy leží nedaleko Turnova. Těžko říct, kdy přesně vznikla, protože ji vlastně tvoří tři původně samostatně osady. Už na počátku 20. století bývala oblíbeným turistickým cílem a místem pro odpočinek. V létě i v zimě. Jezdívali sem třeba Franz Kafka nebo Václav Rais. My ale zamíříme ke Kopicovu statku. Zavzpomínáme na hospodáře, po kterém dostal své jméno. A hlavně na jeho neobvyklou vášeň. Vojtěch Kopic totiž vytesával do okolních pískovcových skal reliéfy. Od čtyřicátých do sedmdesátých let minulého století tak vytvořil unikátní přírodní galerii s desítkami výjevů z mytologie, bible i českých dějin. Po její prohlídce vás ještě zavedeme do míst, kde žili naši předci už v pravěku.

V Brně nás čekají skvosty ze slovenského hradu Krásná Horka, které v roce 2012 poničil velký požár. Poté, co byly zachráněny z popela, začal se psát příběh jejich záchrany. A tu našly právě v Brně, konkrétně v tamním Technickém muzeu. V něm se odborníci pustili do záchrany zhruba osmi desítek cenností, které částečně poškodil žár a částečně padající kusy zařízení. Dozvíme se, co všechno bylo potřeba zvládnout, aby se předměty mohly zase představit v plné kráse i to, jaká překvapení na restaurátory při práci. Zjistili třeba, že meč, jehož výrobu odborníci datovali do 10. století, je ještě starší, a tudíž vzácnější. Staré poklady z Krásné Horky jsou v současnosti vystaveny právě v brněnském Technickém muzeu a pak poputují na Bratislavský hrad.