10. ledna 2016

Zbraslav loni oslavila 900. výročí první zmínky o své existenci. Tehdy byla zanesena v listině knížete Vladislava I. jako majetek kladrubského kláštera. Společně si projdeme nejzajímavější památky a připomeneme si i časy, kdy na jednom z nedalekých vrchů stávalo rozlehlé keltské oppidum Závist. K nejstarším stavbám Zbraslavi patří kostelík sv. Havla, kde se dochovaly zbytky románského zdiva. S vládnoucím rodem Přemyslovců byl spjat klášter, který vyrostl v době Václava II. Dnes už ho tu nenajdeme, ale můžeme zavítat do kostela sv. Jakuba, který se stal místem posledního odpočinku kupříkladu matky Karla IV. Elišky Přemyslovny. Zapomenout nesmíme ani na sousední zámek a taky na různé zajímavé akce. Už déle než sto let se tu například jezdí automobilový závod vedoucí na Jíloviště.

Do Ústí nad Labem se vypravíme za neobvyklým pokladem. Je vzpomínkou na období po skončení druhé světové války. Když místní muzejníci připravovali výstavu o roce 1945, jako nečekaný dárek dostali zprávu o příběhu jedné rodiny z Libouchce. Obchodník Schlattner si tam postavil vilku, kterou ale musel po válce v rámci odsunu se svými nejbližšími opustit. Všichni věřili, že se jednou vrátí, proto si na půdě vytvořili skrýš a do ní pečlivě ukryli vše důležité. Nejen dokumenty, ale i předměty potřebné ke každodennímu životu. Návratu se nedočkali, ve vilce našla azyl mateřská škola. Až po desítkách let se ozval důchodce ze Stuttgartu Rudi Schlattner, který se v domě narodil, projevil přání skrýš otevřít. V krabicích historici našli spoustu zajímavostí a některé z nich přidali mezi exponáty chystané výstavy.

Ve volné přírodě touží potkat divoké předky našich domácích mazlíčků málokdo. My vás ale zavedeme do míst, kde se setkání s vlky bát nemusíte a můžete se o nich dozvědět spoustu zajímavostí. Přiblížit zájemcům svět obávaných tvorů se rozhodli v Srní na Šumavě. Víte třeba, že tak trochu můžou za vznik známého rčení „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“? Nebo to, že narazit na ně v lese je velmi výjimečnou událostí? Jsou totiž tak obezřetní a z nás lidí mají takovou hrůzu, že se vlastně schovávají. O jejich pohybu se odborníci po celé republice dozvídají především z fotopastí. My si je nejprve prohlédneme na záběrech natočených v takřka tříhektarovém výběhu a pak je budeme sledovat z lávky nad jejich citlivě vybudovaným domovem.

K zajímavostem Kroměříže nepatří jen zámek a jeho zahrady. O tom vás přesvědčíme při prohlídce zařízení bývalé arcibiskupské vodárny. Dozvíme se, kdy a kdo ji nechal vybudovat i to, že v počátcích fungovala v arcibiskupském mlýně. Až později, poté, co klapáč opakovaně vyhořel, se dočkala nového pohonu. Nejprve se činily stroje na plyn, které za pár let nahradily ty elektrické. A ty ji poháněly až do roku 1963, kdy byl její provoz ukončen. Voda z ní byla rozváděna třemi větvemi. První dodávala vláhu do podzámecké zahrady i rybníka, druhá zásobovala pivovar a třetí nenechala odvést do šrotu, nýbrž zrestaurovat, a tak ho můžou zájemci obdivovat dodnes.

Předměty po našich prababičkách či babičkách v nás většinou probouzejí nostalgii a navozují atmosféru starých časů. Učarovaly i Petru Rodkovi ze Slavonic. Už od mládí toužil po tom věnovat se opravám historického dřevěného nábytku. Vyučil se truhlářem a společně s kamarády ve volném čase zkoušeli, co všechno zvládnou dát dohromady. V devadesátých letech si našel práci v Rakousku a tam už se vzácným kouskům mohl věnovat naplno. A když začaly starožitnosti lákat i Čechy, otevřel si ve Slavonicích dílnu. Tou už prošly stovky různě starých kousků, které potřebovaly nejen vrátit zašlý lesk, ale třeba taky opravit rozbité či chybějící části. Dozvíme se, které patřily k nejvzácnějším i to, co všechno takové záchranné práce obnášejí.

Rod Harrachů jsme si připomněli už několikrát. Tentokrát se budeme věnovat Arnoštu Vojtěchovi, trochu neprávem opomíjené postavě naší historie. Narodil se v roce 1598 a jako druhorozený syn svých rodičů byl podle dobových pravidel předurčen k duchovní cestě. Už ve svých pětadvaceti letech se stal pražským arcibiskupem. V pořadí třináctým. Korunoval tři české krále, dvě královny, třikrát volil papeže a byl dokonce jediným horkým kandidátem na papeže z českých zemí. Jeho život i dobu si připomeneme na výstavě v Jilemnici, na níž je k vidění řada unikátních exponátů. Dozvíme se, co všechno bylo jeho úkolem a jak složitá byla doba jeho služby. Byl mimo jiné zajat Švédy. A prozradíme vám i to, že byl velkým mecenášem umění a prosazoval vzdělání.