27. září 2015

Na Vysočině se vydáme na výlet malebným údolím říčky Brtnice. Vyrazíme ze stejnojmenného městečka a budeme si užívat nejen krásné přírody. Dozvíme se, na jaké vzácné rostliny a živočichy bychom tu při troše štěstí mohli narazit. Připomeneme si taky to, kdy tenhle kraj objevili trampové a jak celá oblast málem skončila pod hladinou plánované přehrady. A vydáme se ještě ke zřícenině jednoho z nejstarších moravských hradů Rokštejna. V době, kdy se připravovala stavba přehrady, která by pohltila i ji, tu proběhl rozsáhlý archeologický výzkum. Byla při něm například objevena kostra novorozence, který se stal zřejmě takzvanou stavební obětí, jež měla chránit hrad. A dozvíme se rovněž, že podle pověsti na něm má být ukrytý poklad.

Ke specialitám české kuchyně patří olomoucké tvarůžky. Na Hané se vyráběly už v 15. století a prodávaly se prý hlavně na olomouckých trzích. Tak taky přišly ke svému jménu. V roce 1876 do nedalekých Loštic přišel z Brém punčochář Josef Wessels se svým synem Aloisem. Jejich zboží ale nešlo na odbyt, a tak se začali poohlížet po jiném artiklu. A zaujaly je právě tvarůžky. V Lošticích tedy zavedli jejich výrobu ve velkém. Všechno tehdy fungovalo na principu ruční práce, až o několik generací později začaly pomáhat stroje. A loštická firma začala dobývat trh nejen v naší zemi. Celou historii továrny představuje zájemcům muzeum, které je tvarůžkům věnováno. Vyrostlo, jak jinak, v Lošticích. Návštěvníci si v něm můžou taky vyzkoušet, jak výroba v počátcích probíhala.

V Železných horách budeme tentokrát putovat oblastí Bojanovsko. K jejím největším chloubám patří Sečská přehrada, ale taky malebná krajina podél řeky Chrudimky. Na své si tu přijdou i milovníci staré architektury. Nalézt tipy na výlety v okolí všem příchozím pomůže rodinné vesnické muzeum v Kovářově, malé vesničce se zhruba stovkou obyvatel. Přibližuje život lidí v kraji, ale taky různé zajímavosti. Inspirací se jeho expozice stane i pro nás. Zavítáme například do Hrbokova, kde se pyšní opravdu nevídanou výzdobou kostela. Malíř Vojmír Vokolek na stěnách v polovině minulého století zachytil život tehdejších obyvatel včetně místního faráře. Do svatostánku zavítáme i v nedalekém Bojanově. K jeho ozdobám patří pro změnu varhany a barokní freska.

Víte, kam chodili čeští králové nabírat síly, když neměli čas prchnout pryč z hlavního města? Už od časů Přemysla Otakara II. do Královské obory, dnešní Stromovky. A řada z nich tu zanechala své nesmazatelné otisky. Založil ji zřejmě už zmiňovaný král železný a zlatý, poprvé je v historických pramenech uváděná v souvislosti s Janem Lucemburským. Vladislav Jagellonský tu nechal vybudovat lovecký hrádek a Rudolf II. zase založit obrovský rybník a pro jeho zásobování vodou vyhloubit štolu. Až na konci 19. století se brány obory otevřely obyčejným Pražanům. Tehdy si Václav Šlechta pronajal letohrádek a otevřel v něm restauraci. A ve Stromovce se tehdy předváděly i různé technické novinky, začala tam dokonce jezdit tramvaj. Oblíbeným výletním místem je bývalá Královská obora dodnes.

Sedlářské řemeslo má dlouhou tradici. Vzniklo v době, kdy naši předci začali využívat zvířata při hospodaření i k jízdě. A potřebovali vyrábět postroje a sedla. Jejich podoba i pracovní postupy se za staletí hodně změnily, nejvíc pravděpodobně v 19. století, kdy i do téhle práce začaly pronikat stroje a modernější technologie. Lubomír Jelínek z Hanušovic ovšem dává přednost postupům, které používali dávní mistři oboru. Sedlářem se vyučil, ale to mu nestačilo, a tak vyhledával zkušené kolegy, kteří by mu předali své poznatky z praxe. Žádné stroje v jeho dílně nenajdete, všechno dělá ručně. Vybavení koňům šije pěkně na míru, aby jim dokonale pasovalo a nikde netlačilo. Jeho dílo si zájemci můžou prohlédnout třeba v hřebčíně v Kladrubech nad Labem, pro který vyrobil postroje pro císařské osmispřeží.

Horní Albeřice mají historii dlouhou už víc než sedm set let, což je řadí k nejstarším obcím v našich nejvyšších horách. Ale až na počátku 19. století místní obyvatelé přišli na to, že se jejich kraj pyšní bohatstvím v podobě vápence. Nejprve se pustili do jeho těžby, kterou dodnes připomíná několik povrchových lomů. A pak u nich vystavěli pece, kde vytěžený materiál pálili. Do dnešních časů se dochovala jen jedna, která ale dlouho chátrala. Před několika lety se dočkala záchrany a dokonce i dřevěné nástavby. V té našlo azyl malé muzeum, které připomíná život lidí ve zdejším kraji. I to, že na konci 19. století tu žila víc než tisícovka německy mluvících obyvatel. Po jejich poválečném odsunu pak obec osiřela. Prozradíme vám, kdo se tehdy zasloužil o to, že znovu ožila.