19. července 2015

Na Pražském hradě tentokrát nebudeme obdivovat staré paláce ani umělecká díla významných mistrů. Vypravíme se za tamními svatostánky. Právě na tomhle návrší vyrostl na konci 9. století úplně první kostel v naší stověžaté matičce. Byl zasvěcený Panně Marii. Jeho pozůstatky si prohlédneme, ale věnovat se budeme hlavně církevním stavbám, které zdobí areál v současnosti. Tou největší a nejznámější je katedrála sv. Víta. Prozradíme vám několik zajímavostí o jejím budování. A nemineme samozřejmě ani baziliku sv. Jiří, kde našla místo posledního odpočinku kupříkladu babička knížete Václava svatá Ludmila. A pak nahlédneme do kostela Všech svatých, který je spojen s Vladislavským sálem. Víte, že je v něm pohřben svatý Prokop? A že ho zdobí díla věhlasných umělců? Máme pro vás připravenou celou řadu dalších zajímavostí.

Už jste někdy potkali indické buvoly nebo africké krávy watusi? Pěkně zblízka si je můžete prohlédnout ve farmaparku v Soběhrdech. Je největším svého druhu u nás, v současné době je v něm doma zhruba 250 zvířat ze všech koutů světa. A protože tu většina z nich žije odmalička nebo se na farmě dokonce narodila, všechna jsou na lidi zvyklá a s návštěvníky se hned skamarádí. Výběhy jsou rozdělené podle kontinentů, takže můžete symbolicky nahlédnout do Afriky nebo třeba do Austrálie. A jednotlivé světadíly jsou tady propojeny sítí stezek. S některými obyvateli se seznámíme důkladněji. Přivítají nás třeba velbloudi a nás bude zajímat, v jakých teplotách jsou schopni přežít. Pak se zastavíme u černých labutí, ale taky u zmiňovaných indických buvolů a afrických krav.

Slyšeli jste někdy o moravské pyramidě? Nejspíš ne. Tak si nenechte ujít naši výpravu do Dunajovických kopců. Nepatří sice k žádným obrům, ale za návštěvu rozhodně stojí. Daří se na nich vinné révě, a to už po staletí. A najdeme tu taky ovocné sady. Nicméně největší zajímavostí, která je tu k vidění, je vrch Velká Slunečná. Má totiž tvar starobylého zikkuratu, tedy stupňovitých věží, které byly oblíbené třeba v Mezopotámii. A jak k neobvyklé podobě tenhle vrch přišel? Dozvíme se, že za to může vinná réva a snaha o vytvoření lepších podmínek pro její pěstování. Prozradíme vám ale i to, jaké unikátní květiny a živočichy byste v kopcích mohli objevit a připomeneme si rovněž poutníky, kteří tudy chodívali ke kapli sv. Rocha na Liščím vrchu. Ta byla v době josefínských reforem zbořena a v roce 1801 ji nahradil kříž.

Příběhy československých legionářů bojujících během první světové války byly dlouhá desetiletí zmiňovány jen zřídka. To se naštěstí změnilo, a tak se můžeme s osudy dobrovolníků, kteří se zapojili do válečné vřavy na západ od našich hranic i v Rusku, seznámit. Jednou z možností je unikátní putovní expozice. Legiovlak, který je vzpomínkou na putování našich legionářů v letech 1918 až 1920 po Transsibiřské magistrále, cestuje po různých koutech země. Vznikl rekonstrukcí starých vagónů do podoby, jakou měly soupravy s Čechy, kteří se chtěli po vítězství bolševické revoluce dostat domů. Dozvíme se, jaké útrapy je cestou čekaly, co jim pomohlo přečkat krutou zimu a seznámíme s jejich výzbrojí. Prohlédnout si zájemci můžou i ozbrojený automobil, kterému se říkalo Juráš.

V Pardubicích nejprve vyrostla tvrz pánů z Dubé. Tu později nahradil gotický vodní hrad. A jeho pány se v roce 1491 stali Pernštejnové. Členové významného šlechtického rodu se postarali o jeho zásadní proměnu. O tu první se zasloužil Vilém, který změnil dispozice sídla. Tehdy vyrostla mohutná věž a taky palác. Vilémovi synové pak zařídili přestavbu ve stylu renesance. Zámek se ještě víc rozrostl. Éru pánů z Pernštejna dodnes připomínají některá místa i výzdoba. Kupříkladu bohatě zdobený zámecký portál, který je oslavou slavného šlechtického rodu. Ve třech renesančních sálech pak můžeme obdivovat nejucelenější a nejhodnotnější soubor raně renesančních maleb. A k vidění je tu taky první ženský akt v českém malířství.

Architekt a stavitel Josef Hlávka zakoupil pro svou maminku zámeček v Lužanech. Nakonec se v něm usadil sám a na návštěvu si tenhle mecenáš umění zval významné tvůrce své doby. Kupříkladu Jaroslava Vrchlického, Julia Zeyera a taky Antonína Dvořáka. Ten prý dokonce ve zdejším altánu, v němž rád vysedával, zkomponoval část své opery Čert a Káča, která měla premiéru v roce 1899. S oblibou taky chodíval na Lužanskou horu, na níž prý stával hostinec Na tanečku. A k němu se váže pověst o pekelníkovi a prostořeké Káče, kteří se prý tanci propadli do země. Právě tohle vyprávění mělo slavného skladatele inspirovat k tvorbě pohádkové opery. Dnes nás nejen do těchto míst, ale i za dalšími zajímavostmi v okolí, dovede nová naučná stezka. Tak se na tuhle procházku vydejte s námi.