17. května 2015

Naše putování na západě Čech bude tentokrát inspirováno životem sv. Jana Nepomuckého. Navštívíme místa, kde žil a učil se. Tím prvním bude obec Klášter. Právě tam totiž malý Jan chodil do školy, která fungovala při cisterciáckém klášteře. Ten si ovšem prohlédnout nemůžeme, protože ho zničili husitští bojovníci. Pak se vydáme do Nepomuku, kde se světec narodil. Tam, kde kdysi stával jeho rodný dům, vyrostl v době baroka poutní chrám podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. A alespoň symbolicky se vypravíme do Padovy, kde Jan získal vzdělání v oblasti práv. Pak se dostal do služeb arcibiskupa Jana z Jenštejna a zanedlouho poté bohužel taky do sporu s panovníkem Václavem IV. Měl prý radit jeho ženě, královně Žofii v době krize jejich manželství. Podle legendy byl v přítomnosti krále umučen a posléze vhozen do Vltavy. Dnes je uctíván v nejrůznějších koutech naší planety, což si připomeneme na neobvyklé výstavě v prostorách nepomucké radnice.

Martinu Holotovi a Michalu Bednářovi učarovaly staré parní stroje. Sbírají je a opravují. Zachovávají tak vzpomínku na sílu, která vládla světu před elektřinou, tedy páru. Ve všech koutech naší země objevují staré poklady a zjišťují, jak fungovaly. A taky založili muzeum, kde jsou jejich kousky k vidění. Na jeho prohlídku se vypravíme do Žamberku. Dozvíme se, jak se pánové ke svému koníčku dostali. Připomeneme si, kdy tyhle stroje okouzlily svět, v čem byla jejich největší síla, kde všude sloužily a proč nám lidem přestaly stačit. A přidáme samozřejmě spoustu zajímavostí o fungování parních strojů, které určitě potěší hlavně milovníky technických vynálezů. A pozor, hned několik muzejních exponátů bude zanedlouho k vidění v akci. Kdy přesně a co se bude dít, o tom bude taky řeč.

Pražský hrad patří k nejvyhledávanějším památkám našeho hlavního města. Návštěvníci můžou do některých prostor, v nichž pobývali králové, císaři i prezidenti, nahlédnout. Ale jsou místa, která jsou přístupná jen při velmi výjimečných příležitostech. K nim patří i reprezentační salony, v nichž panovníci i hlavy států přijímali nejvýznamnější hosty. A pro takové příležitosti musely být samozřejmě vybaveny. O tom, kde budou, rozhodla kdysi Marie Terezie. Jedním z důvodů bylo, že z oken je tu mimořádně krásný výhled na Prahu. Císařovna prý taky nechala připravit pokoj, kterému se říkalo rodinný. Chtěla mít stále nablízku své nejmilovanější, a tak jeho stěny ozdobily podobizny jejich dětí. V dalších sálech si prohlédneme unikátní soubor tapisérií a nepřehlédneme ani koberce, z nichž některé měla vybírat Alice Masaryková.

Na Vysočině se budeme věnovat historii mlynářského řemesla. U Horních Dubenek tam najdeme klapáč, který vyrostl už v 15. století. Zhruba o dvě stovky roků později ho koupil Matěj Chadim. Od té doby tu hospodařilo 11 generací tohoto rodu a mlýnu se taky říká Chadimův. Porozhlédneme se po mlýnici i dalších prostorách a prozkoumáme podrobně zdejší vybavení. Většina strojů pochází z časů první republiky. V roce 1926 totiž tehdejší pan otec po velkém požáru obnovil vodní pohon, ale místo kola využil sílu Francisovy turbíny. Obdivovat ale můžeme i některá starší zařízení. A necháme se samozřejmě taky poučit o tom, jak se obilí v bílou mouku měnilo, co všechno k tomu bylo zapotřebí a jak těžká vlastně práce mlynáře byla.

Boty dnes chrlí stroje ve velkém a o tradičním ševcovském řemeslu se dozvídáme především v muzejních expozicích. My se ale vypravíme do malé dílničky v Dolních Počernicích, v níž to pořád vypadá jako v časech našich prababiček. Pavel Poláček vyrábí boty pěkně postaru. Nepotřebuje žádné moderní pomocníky, vystačí si s náčiním, které sloužilo už jeho dávným předchůdcům. Jak říká, boty třeba na konci 19. století mívaly větší výdrž, ale bývaly taky propracovanější a krásnější. A navíc snadněji opravitelné. I on si s každým střevícem pořádně vyhraje. Nejraději používá hovězí a telecí kůži, ta prý víc vydrží než třeba taková vepřovice. Tvoří samozřejmě na zakázku, takže předem ví, kdo jeho boty bude nosit a může se postarat nejen o to, aby splňovaly jeho představu, ale aby zároveň perfektně seděly.

Na Velkopopovicku se vydáme po stopách barona Františka Ringhoffera. Povede nás naučná stezka, která nás seznámí s nejzajímavějšími místy připomínajícími, že pánové z významného podnikatelského rodu tu bývali doma. Ringhofferové, kteří v Praze vybudovali jednu z největších průmyslových továren v Rakousko-Uhersku, si kraj na jihovýchod od metropole velmi zamilovali. A taky sem samozřejmě rozšířili své podnikatelské aktivity. Nejprve provozovali v Kamenici hamr, který později poměnili ve velkou firmu. Později pak ve Velkých Popovicích založili pivovar, v němž se zlatavý mok vaří dodnes. Pořídili si tu postupně tři zámečky, kterým dali nový kabát. Na Zaječím vrchu nad Kamenicí si navíc vybudovali místo pro svůj poslední odpočinek. A úprav se dočkala i zdejší krajina, do té doby lidským snažením příliš nepoznamenaná.