26. dubna 2015

Ve Starém Kolíně zjistíme, co má tahle obec společného s městem Kolín, poblíž něhož vyrostla. Pak si prohlédneme některé památky, které připomínají její dlouhou historii. Tou nejvýraznější je kostel sv. Ondřeje postavený už v roce 1267. Současnou podobu dostal v 18. století v duchu nesantiniovské barokní gotiky. Je dílem slavného K. I. Dientzenhofera. Prohlédneme si nejen unikátní architektonické prvky, ale taky kostelní věž a nemineme ani sousední márnici, která ovšem zatím na nový kabát teprve čeká. Vypravíme se pak ještě kousek dál od obce, abychom mohli obdivovat jednu zajímavou technickou památku. Vodní kanál Šífovka sloužil k zásobování kutnohorských dolů dřevem a dřevěným uhlím a vybudován byl z rozhodnutí císaře Rudolfa II.

Fujary máme nejspíš všichni spojené hlavně s pastevci ve slovenských horách. Ale my si je vyzkoušíme v Kamenickém Šenově, v dílně Radka Musila, který na ně nejen hraje, ale taky je vyrábí. Připomeneme si, že pastýřům původně tenhle nástroj sloužil nejen k udržování stáda v klidu, ale taky k dorozumívání se s kolegy. Dávali totiž jeho tóny vědět, kde se nacházejí. Zajímat nás bude ale taky to, jak se fujara vyrábí. Ty původní měřívaly zhruba sto třicet centimetrů a někdy je jejich majitelé používali i jako hůl. Délka těch dnešních je nejčastěji zhruba o čtyřicet centimetrů větší, takže přivést takového obra na svět není jen tak. A bačové by už taky nezvládli ovládat všechny dírky na nástroji, a tak vznikl vzduchovod. I ten si prohlédneme.

Jarního sluníčka si užijeme při procházce po naučné stezce Údolí ticha, která nás provede křivoklátskými lesy kolem Zdic. Naprostý klid tu ruší jen bublání Pařezového potoka a zpěv ptáků. Zastavíme se ve vesničce Kublov, v níž se narodil hudební skladatel Josef Leopold Zvonař. Jméno přítele Bedřicha Smetany vám možná nic neříká, ale jeho skladba Čechy krásné, Čechy mé… doslova zlidověla. V nedalekých Hudlicích zase přišel na svět Josef Jungmann. Nad jeho rodnou vsí se tyčí skála, která podle ní dostala jméno. Uvnitř se vytvořily pseudokrasové jeskyně, k nejdelší z nich se váže zajímavá pověst. A minout nesmíme ani Vraní skálu, která nabízí krásné výhledy do okolí. A vyšlápneme si i na vrchol Velíz, který má dlouhou historii.

V kamenité půdě na pomezí jižních Čech a Českomoravské vrchoviny se dařívalo především bramborám a rovněž třeba lnu. Navíc tu lidé chovali ovce. A proto se tu taky rozvíjelo tkalcovské řemeslo. K městům, v nichž se pravidelně ozývalo cvakání stavů, patřil i Strmilov. Kupříkladu v polovině 18. století se prací na nich živily víc než tři desítky místních obyvatel. Dnes tu funguje tkalcovna jediná. Návštěvníkům nabízí výpravu do časů minulých, protože je navíc muzeem. Patří rodině Kubákových, jejichž předci se řemeslu věnovali už v 19. století. Prohlédneme si historické stroje, na nichž se například z ovčího rouna vyráběly přikrývky. A zalistujeme taky ve starých vzornících, abychom si udělali představu, jak pestrý sortiment byl před lety k mání.

Klášter v Broumově vybudovali benediktýnští mniši ve 14. století. Jeho osud poznamenaly husitské války, velký požár města i doba nepřející řeholníkům. V posledních letech se ale dočkal nového kabátu a obnovou prošla i umělecká díla v interiéru. Právě v těchto dnech můžou návštěvníci památku v plné parádě znovu obdivovat, takže se samozřejmě přidáme. Čeká nás kupříkladu vzácná stropní freska v knihovně, v níž se mimochodem natáčel seriál F. L. Věk. Rekonstrukcí by zanedlouho měly projít i mnišské cely, v nichž pak budou smět hosté přenocovat. Ve stejně skromných podmínkách, jaké tu mívali jejich původní obyvatelé. Nahlédneme taky do rozlehlé zahrady, která klášter obklopuje a kterou zdobí několik staveb. Zastavit se můžeme například v kuželníku, kde si bratři krátili dlouhou chvíli.

Plzeň proslavili mimo jiné mistři loutkářského řemesla. K těm nejvyhlášenějším patří Jiří Trnka. Slavného rodáka připomíná kupříkladu galerie na náměstí, ale teď taky výstava, která představuje jeho nejznámější díla. Při její návštěvě se dozvíme, že s loutkami se Jiří setkal už v dětství. Pocházel totiž z rodiny, kde se podomácku vyráběly dřevěné hračky a on sám jako kluk vyřezal první postavičky. Velkou roli v jeho životě sehrálo setkání s Josefem Skupou, který už byl tehdy uznávanou hvězdou. A samozřejmě nemůžeme nezmínit kupříkladu Trnkovy ilustrace ke Karafiátovým Broučkům nebo spolupráci s Janem Werichem. Přestože osud dopřál talentovanému Západočechovi jen necelých šest desítek života, dokázal vytvořit postavy a příběhy, které budou bavit ještě řadu generací.