28. září 2014

Horskou túru si tentokrát dopřejeme v Jeseníkách. Naším cílem bude Králický Sněžník. Výchozím bodem pak malá obec Hynčice pod Sušinou. Její historie se začala psát už někdy v 16. století díky německým obyvatelům oblasti. Dnes tu trvale žije jen devět lidí, ale vesnička je oblíbeným rekreačním místem. První zdejší chalupou byl dnešní hotel Sněženka, z jehož parkoviště se vydáme na Králický Sněžník. Čeká nás desetikilometrová cesta. Prohlédneme si nejprve stovky let starou lípu, kterou místní zachránili před zkázou a těšit se můžeme taky na krásné výhledy do kraje. Masiv Králického Sněžníku je nazýván střechou Evropy. Pramení tu totiž tři řeky, které odvádějí vodu do tří různých moří. A připomeneme si i rozhlednu, která stávala na vrcholu hory.

Chtěli byste nahlédnout do tajemství zrodu planet a hvězd? Sestavit si Sluneční soustavu? Nebo se třeba dozvědět víc o výrobě železa a oceli? Máte šanci. Nový Svět techniky v areálu Dolních Vítkovic je sice určen především pro ty školou povinné, ale zavítat můžete i vy. Čekají vás tu laboratoře, dílny, ale taky expozice, které mapují svět kolem nás. Vesmír, přírodu a koneckonců i člověka, tedy lidské tělo. Stovky exponátů nabízejí uplatnění už legendární Komenského myšlenky Školy hrou v praxi. Žádné učebnice ani strohé exempláře, kterých se nesmíte dotýkat. Naopak, vše je tu interaktivní a vy si to můžete na vlastní kůži či spíš ruce vyzkoušet. Žáci ani studenti tu nejspíš nebudou netrpělivě vyhlížet zvonění a budou zkoumat vše, co je tu ke zkoumání připraveno.

Pokud patříte k milovníkům Šumavy, určitě neodmítnete pozvání na výlet za jejími krásami, ale hlavně za zvířaty, pro které se stala domovem. V lesích občas zaslechnete sovu, tajemné šustění dává tušit, že se někde nedaleko možná toulá jelen. Ale vidět zdejší obyvatele ze zvířecí zvíře se ve volné přírodě až tak často nepodaří. Proto se pracovníci národního parku rozhodli vybudovat několik pozorovatelen, kde tuhle šanci zájemci dostanou. A zavítat mohou i do zařízení, kde si některé z nich mohou prohlédnout pořádně zblízka. My vás zavedeme například do sovince v Borových Ladách, kde se dozvíme spoustu zajímavostí o životě sov. A nahlédneme taky do rybího království, kde nás čeká malý potěr i odrostlé kousky a navíc raci.

Víte, čím si letošní rok vysloužil přízvisko Rok Kunštátu? Právě letos je to totiž 555 let, kdy král z tohoto rodu Jiří z Poděbrad vyslal na cestu po panovnických dvorech poselstvo vedené Lvem z Rožmitálu. A my se vypravíme na zámek Kunštát, který dal rodu jméno, abychom se dozvěděli víc nejen o poselstvu a jediném našem vladaři nekrálovské krve. Kunštát patří k nejstarším stavbám svého druhu na Moravě. Nabízí celou řadu zajímavostí, letos navíc expozici věnovanou slavným hradním pánům. Připomeneme si tu řadu historických událostí s mocným rodem spojenou, představíme si jeho významné členy a dozvíme se, že podle rodokmenu koluje kunštátská krev i v žilách jednoho z nejmocnějších panovnických rodů současnosti.

O samurajích a jejich mečích se vypráví mnoho legend, stali se hrdiny celé řady příběhů. Statečné ochránce a jejich zbraně, které dokázaly nepřítele rozpůlit od hlavy až ke slabinám, si společně připomeneme při návštěvě u bratrů Kamila a Radima Dachsových v Jílovicích. Ti se totiž už čtrnáct let věnují právě výrobě japonských mečů. Staří mistři si postup pečlivě střežili a nahlédnutí pod pokličku mohlo mít pro odvážlivce tragické následky, my ale můžeme sledovat práci bez obav. Dozvíme se, jaký materiál pánové používají, že broušení čepele trvá třeba i stovku hodin a taky to, z čeho se vyrábí rukojeť. Dočkáme se i finálního sestavení meče a všem, kteří by si je chtěli prohlédnout nejen prostřednictvím naší kamery, dáme tip.

Michalovy Hory bývaly jedním z nejmenších městeček u nás. Ale ne neznámým. Příroda tu totiž ukrývala bohatství v podobě stříbrných rud. Těžba tady skončila de facto po bitvě na Bílé hoře. Zdejší horníci museli kvůli své víře odejít za hranice a neměl je kdo nahradit. Po jejich stopách se ale můžeme vydat i dnes. Povede nás naučná stezka, která nás bez bloudění nasměruje třeba i ke štole pojmenované podle patronky havířů svaté Barboře. Dnes ji jako své zimoviště využívají netopýři. Nás ale bude hlavně zajímat, jak se tady před stovkami let pracovalo a taky to, co se s tady vytěženým stříbrem dělo dál. Porozhlédneme se ale samozřejmě i po krásách zdejší přírody a dopřejeme si osvěžení vodou z pramene Čiperka. Ten prý sloužil už i kdysi dávno horníkům.