9. března 2014

V Loučné Hoře se dozvíme něco o její historii, ale především budeme obdivovat starý roubený kostel, který je dominantou návsi. Vyrostl na místě starší svatostánku v 18. století. A protože obec nebyla nijak bohatá, na stavbu bylo použito zčásti i dřevo z kostelíku původního. Ale místní vymysleli fígl, aby na první pohled jejich kostel vypadal jako kamenný. Nahlédneme samozřejmě i dovnitř, kde se toho ovšem z původního vybavení moc nedochovalo, protože kostel sloužil kupříkladu jako skladiště. Povíme si o zdejších varhanách a jejich osudu a pak se vydáme k sousední zvonici. Nejstarší zvon pochází z roku 1513, pamatuje tedy svatostánek původní a dochovalo se na něm i svědectví o tom, kdo ho vyrobil. A prozradíme vám jednu zajímavost o místním umíráčku.

Počátky automobilismu u nás má většina z nás spojené především s pány Laurinem a Klementem a jejich továrnou v Mladé Boleslavi. Jenže jejich automobilům až do druhé světové války zdatně konkurovaly vozy značky Praga. Idea vyrábět v Praze osobní auta se zrodila v roce 1907, značka samotná pak o něco později. A celkem rychle začaly Pragovky dobývat naše silnice. Nechyběly například ani ve vozovém parku prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Továrna vyráběla vozy všech kategorií a modely vždy i v několika podobách, k nejoblíbenějším samozřejmě patřily ty nejmenší, a tudíž nejlevnější. Na přelomu dvacátých a třicátých let byly Pragovky našimi nejprodávanějšími automobily a ve třicátých letech dokonce sbíraly vavříny na mezinárodních výstavách. Příběh legendární značky si připomeneme na výstavě v Národním techn

Josef Mrňák z Hejnic má rád dřevo. Jeho vůni i vlastnosti, které by u jiného materiálu těžko hledal. Nicméně k práci s ním se dostal i díky manželce, která si kdysi přála dřevěnou krabičku. A posléze do ní taky nějaký podobný šperk. A když dílo slavilo úspěch, bylo rozhodnuto. Pan Mrňák pracuje s různými druhy dřev, tuzemskými i zahraničními. Tím nejvzácnějším, které byste v jeho dílně mohli vidět, je bílý eben z Madagaskaru, nejoblíbenějším pro zpracování je pak jalovec virginský. A co všechno z dřeva dovede vytvořit? Třeba spony na kravaty nebo do vlasů, náhrdelníky i náušnice. Budeme se chvíli dívat, jak se kousek dřeva mění v krásnou ozdobu a určitě si prohlédneme i velkou pýchu pana Mrňáka. Tou je sbírka nejkrásnějších dřev stromů a keřů z celého světa.

Přes zimu nacházejí jeleni, laně i kolouši na Šumavě útočiště hned ve čtrnácti přezimovacích obůrkách, z nichž některé navíc nabízejí i podívanou pro turisty. Pozorovací srub nedávno vyrostl i u obůrky v Borových Ladech, tak se tam společně vydáme. Dozvíme se, na co do ní lesníci zvířata před zimou lákají, i to, jak se dovnitř dostávají opozdilci, kteří zmeškali otevřenou bránu. A poptáme se i na místní jídelníček. V Borových Ladách ale navštívíme ještě jedno místo. Mají tu totiž rybí líheň, z níž každoročně vypouštějí přibližně 150 tisíc pstruhů obecných, tedy „potočáků“. Dozvíme se, co všechno to obnáší postarat se nejen o pstruhy, ale třeba taky o mníky, kdy se vytírají, jak v líhni pečují o jikry a jak dlouho tradici v oblasti podobné líhně mají.

Každý, kdo někdy zavítal do Mělníka, nejspíš navštívil tamní zámek a možná i jeho vinné sklepy. My vás tentokrát zavedeme do muzea, které schraňuje poklady z historie města a představuje je hned ve dvou budovách. Nejprve se vydáme na výstavu věnovanou Merkuru. Ale nemyslete si, že nás čeká známá stavebnice. Pod značkou Merkur se prodávaly taky vláčky a my se podíváme i na další hračky spojené s železnicí, které se za první republiky u nás vyráběly. Porozhlédneme se i po budově muzea, kterou dřív obývali mniši z řádu kapucínů. A pak se přesuneme do další muzejní expozice, která připomíná slavnou místní tradici – výrobu dětských kočárků značky Liberta. Dozvíme se, kdy takřka legendární továrna vznikla, a prohlédneme si nejzajímavější vystavené typy.

V Českém středohoří se tentokrát nebudeme do kraje rozhlížet z jeho nejvyšší a taky nejznámější hory Milešovky, ale z méně známé Bukové hory. Jméno dostala nejspíš podle stromů, které tu rostly. Vrchol najdete v nadmořské výšce 683 metrů, ale o víc než dvě stě metrů blíž k obloze to má vysílací věž, která na něm vyrostla a je nejvyšší betonovou stavbou u nás. Vydáme se společně taky k Humboldtově vyhlídce, místu, které dostalo jméno podle slavného německého přírodovědce Alexandra von Humboldta. Ten si České středohoří zamiloval, rád se sem vracel a v roce 1837 vystoupal právě i na Bukovou horu. Příznivce horolezeckého sportu pak potěšíme zastávkou v Ptačích stěnách nebo taky Ptačích kamenech. Skalní město se nachází vysoko nad údolím, kterým protéká Labe.