Mozaika z regionů: Zdobení velikonočních palem v Příboře, Madeirové kraslice, Kohoutí kříže, Velikonoční řehtačky ze Zlína, Velikonoce na hradě i v podhradí – Nové hrady, Mariánská Hora u Lanškrouna.
Obsah dílu
Velikonoční palmy
Pomlázku, jarní květiny, to všechno si s Velikonocemi spojuje většina z nás. Ve městě Příbor ale k svátkům jara neodmyslitelně patří palmy. Tedy jejich napodobeniny. Předci dnešních obyvatel si palmami, průvodem s nimi a také jejich svěcením připomínali vítání Krista v Jeruzalémě. V sedmdesátých letech minulého století byla neobvyklá tradice přerušena, ale přede několika lety ji místní zase obnovili. Palmy se začnou vyrábět už několik týdnů před svátky z lískových nebo vrbových prutů, zdobí je řetězy a věnce z větviček tújí, papírové květy a barevné stuhy. Na Květnou neděli pak s palmami obchází průvod kostel. A čeká je také svěcení. Palmičky si lidé vyráběly i pro své domovy a také si je nechávali posvětit. A pak je třeba i rozebírali a kousky nechávali pro štěstí.
Velikonoční palmy
Madeirové kraslice
Pokud si rádi na Velikonoce sami zdobíte kraslice, pak možná najdete inspiraci při návštěvě u Katky Červenkové ve Všerubech na Plzeňsku. Před několika lety si v Krásné jizbě koupila jako dekoraci dvě dírkované kraslice, a tak dlouho jí vrtalo v hlavě, jak asi tohle zdobení probíhá, až se pustila do zkoušení. Na učení padla spousta vajec, ale nedala se odradit. Zkoušela různé pomůcky, různá vajíčka a dneska už ví, které se hodí nejvíc a které také potřebuje nejvíc času. Samozřejmě nám svůj um předvede. Začne hezky od začátku, abychom se mohli přiučit. Dozvíme se, jak je potřeba vejce očistit a jak se dělají dírky. A pak budeme sledovat samotné zdobení, na které se používají bílé křídy nebo bílé voskovky a taky troška včelího vosku.
Madeirové kraslice
Kohoutí kříže
Už jste někdy slyšeli o kohoutích křížích? Zavedeme vás za nimi na Šumavu, do Kašperských Hor, ale také kousek za německé hranice. Naše putování začneme u kostela sv. Markéty na naměstí v Kašperských horách, kde našel své útočiště jeden z takových křížů. Kdysi stával v polích u Nicova a původně býval dřevěný. Kolemjdoucím připomíná průběh Kristova umučení a najdete na něm řadu symbolů – hřeby, kladivo, kleště, vrták, rukojeti bičů a důtek, tesák, kopí… Další podobný kříž, dřevěný, najdeme v Úbislavi. Přivezl ho tam v 19. století místní rolník a povozník Franišek Štoural z Bavorska. A do Bavorska, konkrétně do městečka Freyung, se vypravíme i my. Je tam totiž k vidění jeden z nejkrásnějších křížů. Pochází z roku 1850.
Kohoutí kříže
Výrobce řehtaček
Zejména na venkově se pořádná pomlázka neobejde také bez řehtačky. Tuhle důležitou a nepřeslechnutelnou pomůcku koledníků si připomeneme ve Zlíně u pana Libora Jurčíka. Je v rodině už čtvrtou generací, která se věnuje jejich výrobě. Těšit se tak můžeme na kousky od těch nejmenších přes velké obouručné až po takzvané tragačové. A ukážeme vám i hotová umělecká díla – řehtačky kytarové nebo s ozvučnicí. Podle legendy nahrazují řehtačky v době od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty zvony, které odlétají do Říma. Svou roli ale hrály už dřív, když s jejich pomocí byly vyháněny zlé síly, bylo potřeba obejít celou obec a s pořádným hlukem zahnat všechno zlé. Pokud byste třeba chtěli zavzpomínat na své dětské chvíle, pana Jurčíka a jeho řehtačky můžete potkat na různých lidových akcích a jarmarcích.
Výrobce řehtaček
Velikonoce v Nových Hradech
Jinak slavilo svátky jara panstvo a jinak chudí lidé. A rozdíly se projevovaly i v jednotlivých koutech země. My se podíváme, jakou podobu měly Velikonoce na Novohradsku na jihu Čech jen kousek od hranice s Rakouskem. Nejprve zajdeme na místní hrad. Po tři staletí ho obývali páni z rodu Buquoyů. Tedy spíš jejich správce, protože panstvu se hrad nezdál moc útulný, tak si pořídili jinou rezidenci a pak zámek. Na hradě se dozvíme, co nechybělo na svátečním stole těch bohatších a jaké tradice místní aristokraté dodržovali. Mysleli i na nemajetné, s jídlem, ošacením a také s omýváním nohou dvanácti chudým. Ke sváteční výzdobě bohatších i obyčejných lidí patřil také beran, symbolicky zdobená a v kostele svěcená haluz. Dávala se například do stájí. A nezapomeneme ani na typické dobroty.
Velikonoce v Nových Hradech
Mariánská Hora
Na svatodušní pondělí se už od osmnáctého století scházeli poutníci na Mariánské Hoře u Lanškrouna. Vyráželi odsud na desetidenní cestu do Mariazell v Horním Štýrsku. Tam slavili tělo a krev Páně a zase se vydali na pouť zpět. U zrodu poutní tradice Mariánské Hory stál radní a hospodský František Čípa, který prý viděl několikrát nad místem ozářenou oblohu, a tak tam nechal postavit honosný kříž. Od roku 1846 vodil poutníky do Mariazell zbožný Leopold Fiala, který se časem na Mariánskou Horu přestěhoval a vlastníma rukama se pustil do budování kapličky a později i kostela. V něm můžeme vidět i obraz připomínající zázračnou událost, která se v těchto místech stala. Když Antonín Keprta vezl mlýnské kameny, celý náklad na něho spadl. Prosil Pannu Marii o šťastnou hodinku smrti. Panna Maria se zjevila, nadzvihla vůz a on vyvázl zdravý.
