14. listopad 2010

František Bílek byl jedním z našich nejznámějších sochařů. Byl představitelem symbolismu. Jeho díla můžeme obdivovat v různých koutech naší země, ale asi nejvíc se o jeho životě i tvorbě dozvíme při prohlídce vily na pražských Hradčanech.

Masivní hřeben Hřebeč najdeme na rozhraní Čech a Moravy. Na stranu moravskou je příkrý a směrem do Čech se pozvolna svažuje. Je provrtán pěti desítkami dolů a jeho krajinou také vede několik hornických stezek.

Výuka řízení v autoškolách je pro nás naprosto běžnou záležitostí, ale před sto lety byla doslova v plenkách. První autoškola byla založena v roce 1907 v Mladé Boleslavi při firmě Laurin a Klement. V té se učili řidiči, kteří pak byli dodáváni majitelům s novými automobily. První nefiremní výuka řízení pak vznikla pravděpodobně v roce 1910 v Pardubicích. Ve městě perníku, konkrétně ve Východočeském muzeu se pak také můžeme vypravit do historie výuky řízení i motorismu jako takového. Čeká nás tam řada exponátů používaná k výuce teorie a praxe v minulosti, mimo jiné i náš vynález – motocykl JAWA z roku 1938 s dvojím řízením.

Zámek v Bučovicích patří ke skvostům renesanční architektury na Moravě. Stavět ho začal v polovině 16. století Jan Šembera Černohorský z Boskovic a na Bučovicích. Stavitelům prý při stavbě po nocích čerti bourali postavené stěny.

Sedlčansko bývá nazýváno krajem kamenů. A my se po stopách několika zajímavých vypravíme. Vyrazíme z Petrovic po okružní stezce, která měří sedmadvacet kilometrů. Zastavíme se nejprve u Čertova kamene. Tenhle balvan prý upustil čert, když stavěl v Obděnicích tvrz Jakuba Krčína. A nutno podotknout, že je to největší viklan ve Středních Čechách. Když už zmíníme Jakuba Krčína, vydáme se také do obděnického kostela. Tam by měl být slavný rybníkář pochován, ale odborníci zatím místo jeho posledního odpočinku neobjevili. A pak vás ještě zavedeme k Husově kazatelně. Tady se prý scházel se svými věrnými Jan Hus po vypovězení z Prahy a dnes se tu každoročně na výročí Husova upálení koná bohoslužba.

Loutky a loutkové divadlo jsou doslova naším fenoménem. Divadlo dřevěných herců k nám dorazilo z Itálie a Anglie v průběhu 16. století. V 19. století se hodně rozmohlo a o pár desítek let později pak získalo takovou oblibu, že skoro v každé rodině měli vlastní malé divadélko. Typicky českými loutkovými hrdiny jsou například kašpárek nebo třeba vodník. Díky oblibě loutek u nás najdeme i hodně jejich sběratelů. Jedním z těch nejvytrvalejších byl Josef Vorel. V jeho sbírce bychom našli přes 2000 kousků, celých herců, ale i samotných hlaviček nebo třeba kulis. Nedožité osmdesátiny Josefa Vorla a jeho velkou vášeň si připomeneme na výstavě ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy.