Mozaika z regionů.
Obsah dílu
Centrum řemesel
Západočeský lázeňský triangl si vydobyl svými proslulými léčebnými prameny své místo nejen u nás, ale i ve světě. Ročně sem přijíždějí desetitisíce turistů i pacientů. Téměř v jeho centru vzniká Centrum historických řemesel – to našlo své útočiště přímo na statku Bernard v Královském Poříčí. Stavení bylo dokončeno v roce 1922 a dlouhou dobu sloužil zemědělcům. Po převratu v roce 1989 ale začal chátrat, od roku 1993 byl opuštěný. Obec se proto rozhodla využít možnosti evropských dotací a postavila se čelem k nelehkému úkolu. Statek zrekonstruovat. Dnes se pyšní sedmi řemeslnými dílnami, které si projdeme, abychom vám ukázali, jak se dělá patchwork, svíčky nebo renovují staré motorky. V provozu je i místní pekárna, oblibě se těší i jarmarky. Slovo dáme i panu Petru Weissovi. Pokusí se nás přesvědčit, že sbírat všechno, co se byť jen trošku týká hasičů, je ten nejlepší koníček na světě. A pan Zubko nám pak představí Puch. Pro neznalé – jde o motorku z roku 1939. To vše „pod jednou střechou“ statku Bernard v západočeském Královském Poříčí.
Centrum řemesel
Toleranční modlitebny
V roce 1781 vydal císař Josef II. Toleranční patent. A právě s ním souvisí i vznik tolerančních modliteben. Jde o malé kostelíky připomínající víc než sakrální stavby spíš obyčejné venkovské chalupy. V Česku se jich dochovalo 48, bohužel většina z nich ztratila svou původní tvář, a to už v dobách národního obrození. Pro jejich vznik stanovil císař několik závazných pravidel: osvícenská kazatelna nesměla mít věž ani hodiny nebo zvony, vchod musel být vystavěn směrem od obce a okna nesměla být oblouková. Stavět se smělo jen tam, kde bylo pět stovek věřících nebo aspoň sto rodin. V ostatních případech bylo nutné žádat o výjimku. Díky jedné takové stojí i toleranční modlitebna v Humpolci s unikátní oltářem. Kazatelna dokonce inspirovala známého architekta Dušana Jurkoviče, který projížděl Valašskem, kreslil si různé detaily ve staveních i tolerančních modlitebnách a pak podle toho stavěl své stavby. A jedna taková modlitebna chystá své otevření napřesrok. Dozvíte se která i kde.
Toleranční modlitebny
Perleťové knoflíky
Kousek od Jindřichova Hradce stojí zámek Žirovnice. Zajímavé interiéry stavby umocňuje i to, že tady je k vidění stálá výstava perleťových knoflíků, které Žirovničtí vyráběli už od 19. století. Město s přídomkem perleťové vychovalo několik generací zkušených a zručných knoflíkářů. Po perleti začala být brzy velká poptávka a místní se naučili vyrábět z ní i šperky, spony nebo hračky. Dokonce i fotbalové poháry. Se vším začal Josef Žampach, který se v roce 1863 vrátil z Vídně, kde se seznámil s výrobou perleťové krásy. Počáteční nedůvěra místních ke všemu novému byla vystřídána zvědavostí, až nakonec se čamrdářstvím živila skoro celá obec. Perleť se vozila hlavně z Austrálie nebo Ameriky. Knoflíkář neboli čamrdář Václav Šelepa nám vysvětlí technologické postupy téhle výroby, leštění knoflíků i to, proč se dávají do zeleného soudku s vodou a kyselinou sírovou. Je to sice taková chemie, ale výsledek stojí za to. A nevěřili byste možná ani tomu, že zbytkový odpad při výrobě knoflíků se dal použít na opravu.
Perleťové knoflíky
Pohansko
Čeští památkáři se vypravili tento týden s deseti miliony korun dražit vzácné starožitnosti Lichtenštejnů. Byli snad úspěšní. Sám rod ale proslul nejen svým rozsáhlým komplexem Lednicko-valtického areálu, zajímavé jsou totiž i ty stavby Lichtenštejnů, které se do dějin národa a architektury nezapsaly třeba tak jako Lichtenštejnský palác. Jednou takovou je i empírový zámeček Pohansko na soutoku Dyje a Moravy nedaleko Břeclavi. A jak říká Pavel Gajda, zámeček Pohansko vybudovali Lichtenštejnové v roce 1811 až 1812 a sloužil jim jako místo odpočinku po lovu. Vybudovali tady jednu z největších obor, zasadili tu množství druhů stromů. Dodnes jde o největší oboru v Česku. Netušili ovšem, že si vybrali místo, na kterém stálo už pár století před nimi velkomoravské hradiště. Archeologický výzkum ukázal, že tady dokonce fungovalo několik řemeslných dílen. Krajina i zajímavě vystavěný zámek vybízejí k procházce i návštěvě. Projet se můžete i na cyklostezce.
Pohansko
Krajkář
V Blatnici pod Svatým Antonínkem žije pan Antonín Lukáš. 73letý muž se může pochlubit jedním unikátem. Jde o jediného žijícího krajkáře, který dokáže vytvořit šitou krajku a krajkové obrazy. Původní profesí strojař a matematik řešil, co na důchod dělat. Rozhodl se splnit si svůj celoživotní sen a od roku 1995 se pustil do krajkařiny. První výstava tři roky poté. Nejlepší jeho kousky vznikají prý v posteli. Jak sám říká, štrikuje klidně i do jedné v noci. Krajkové obrazy vytváří vlastní originální technikou. Do rámu napřed upevní předkreslený motiv, nad který natáhne z pevných nití takzvanou základní osnovu, jakousi kostru budoucí krajky. Do té pak navazuje z dalších nití obrysové linky obrázku, takže nad předlohou vznikne jako síť jeho přesná kopie. Používá přitom jednoduchý síťovací uzel. Špatně se práce pana Lukáše popisuje i vysvětluje. Lepší, když se na ni podíváte sami.
Krajkář
Zámek Kostelec nad Černými lesy
Kostelec na Černými lesy tvořil vždycky strategické místo. V našich dějinách právě tady vyvýšený ostroh odděloval panství rodů Přemyslovců a Slavníkovců. Sám název Kostelec má svůj původ v latinském castellum – tedy opevněný kostelík. To, že se náš Kostelec stal in silva nigra – tedy nad Černými lesy, souvisí s jedlovými lesy, v nichž zapadající slunce dostává tmavou barvou. Původně tady stával gotický hrad, sídlo několikrát změnilo majitele a v 16. století vyhořelo. Rozkvětu se dočkal až za vládnutí rodů Smiřických. V době drancování švédskými vojsky se právě sem vrátila z exilu Markéta Salomena z rodu Smiřických, která konstatovala, že vše je na svých místech, včetně pokladu. Dosud ho nikdo nenašel. V odsvěcené kapli svatého Vojtěcha se dnes pořádají koncerty. Můžete sem i za vzděláním.
