5. srpna 2007

Šlechtický rod Ronovců měl velké plány a na to, aby je mohl naplnit, potřeboval rozšířit své území. Vybral si ostrov u řeky Ploučnice, kde vystavěl původně dřevěnou tvrz. Po té už není ani vidu, zatímco strategický strážní bod, který na jejím místě stojí dnes, navštěvují návštěvníci i turisté. Jde totiž o výstavní sídlo šlechty, kterým je Vodní hrad Lipý v České Lípě. Rekonstrukce hradu ze 13. století se zdařila, a tak stavba, o níž mnozí neměli ani ponětí, teď přilákala i naši toulající se kameru.

Sběratelé kočárků – manželé Šormovi představují svou ojedinělou výstavu v Muzeu Chodska v Domažlicích. 20letá početná sbírka je jejich celoživotním koníčkem i osudem. Když se totiž takový rozvkrlaný poničený kočárek umí opravit, když se hezky ošetří a když mu vdechnete nový život, pak se z vraku může vyklubat jedinečný obdivuhodný funkční skvost. Kočárky se dřív dělaly hlavně z vrbového proutí a výstava odráží jejich proměnu od roku 1880 do konce války v roce 1945.

Stárkov – možná ani netušíte, kde ho hledat. Malé městečko v broumovském výběžku se sedmi sty obyvateli se ale má čím pochlubit. V jeho lokalitě totiž leží třeba nejstarší roubená fara ve východních Čechách. Na co jsou ale místní obzvlášť pyšní, je Smolná kniha. Čtení o čtyřech desítkách hrdelních soudů a o životě kata a jeho rodiny prázdninově moc nevypadá a ani není. Přidá-li se k tomu ještě pověst o dřevorubci, kterého napadl medvěd, pak by se jeden mohl začít i bát. Záchranu či snad spíš ochranu najdeme na Křížové cestě – drobná, ale nejcennější a nejhodnotnější sakrální stavba v okolí.

Vory sloužily k nakládaní snad všeho: od slepic až po velké trámy. Všechno to, co se dalo ve městě prodat, se jimi dalo převézt. Po řece Otavě se vory plavily taky. A není to zas tak dávno. Protože ale voraři, hovořící svým nezaměnitelným vorařským slangem, museli řeku důkladně znát, vznikla unikátní mapa. Je dlouhá jednačtyřicet metrů a škoda jen, že v ní nejsou zakreslena místa, kde se dařilo otavským perlorodkám. Náš vodní výlet odstartujeme ve Střelských Hošticích na pomezí jižních a západních Čech.

Tišnov – malá obec je jakousi vstupní branou Českomoravské vrchoviny. Když obec – tak radnice. Tu tišnovští mají taky. A to díky tomu, že v 19. století jeden nepoctivý duchovní okradl své ovečky o velký obolus. Byt zatčen a jako trest následoval pak i verdikt, že škodu musí uhradit. Za utržené peníze si pak místní zbudovali právě radnici. Uvidíte ale nejen ji, ale třeba i nejužší moravskou uličku.

Havlíčkův, dřív Německý Brod. Tak nás to učívali ve škole. Původně to byl ale jen Brod. A to původně – to bylo někdy ve 13. století, kdy Smil z Lichtenburka z brodu nad mělčinou začal budovat město. Velký rival Přemysla Otakara II. byl úspěšný – záměr se vydařil a osada se dokonce jmenovala Smilův Brod. Protože v blízkém okolí se už tehdy dařilo úspěšně těžit stříbro v nedaleké Jihlavě, stal se i ze Smilova Brodu významný těžařský konkurent. Na tamním náměstí pak narazíte na časomíru s kostrou zrádce Hnáta – ale proč zrádcem a proč došlo k potyčce – to vše v posledním nedělním toulání.

Chýnovská je jméno nejstarší zpřístupněné jeskyně u nás. V roce 1863 ji náhodou při práci v kamenolomu objevil skalník Vojtěch Rytíř. Upustil kladivo, které zmizelo v černé puklině. Zhruba 5 let na to se už dovnitř hrnuli první turisti. Jeskyně sice nevyniká krápníkovou výzdobou, její stěny tvoří mramory, pyšní se ale jinde nevídanou barevností hornin. Díky tomu má taky přídomek malovaná. Její celková délka je 1200 metrů, z toho prohlídková trasa měří 220 metrů a návštěvníci se po ní dostanou více než 40 metrů pod zem. Je taky významným hnízdištěm netopýrů.