1. července 2007

V první reportáži jsme se vydali do Kohoutova nedaleko Dvora Králové nad Labem. Důvod byl jediný. Keltská keramika. Dvakrát ročně tady totiž ve 150 let staré škole rozpálí unikátní keramické pece paní Jarmila Tyrnerová. Podle starých keltských „receptů“ tu vyrábí užitkové předměty – nejen praktické, ale i hezké. Paní Tyrenerová nám navíc řekne, jak se keramika dělala u nás před příchodem Keltů. Dozvíte se ale určitě víc, třeba co je to koch nebo co umí takový Golem.

Víte, kde narazíte na borovici Jeffreyovu, liliovník tulipánokvětý nebo jedlovec kanadský? Není nic snazšího než se vypravit do Vysokého Chvojna. Arboretum, které tu mají, sahá daleko do historie. Základní kámen zde položil markrabě Alexandr Pallaviccini, který koupil místní Dašiský velkostatek. Tři roky se pak pracovalo, sázelo, kopalo, hrabalo a svážely sazenice z obou zemských polokoulí.

Vimperský hrad – dominanta města, které bývá označováno jako brána Šumavy. Vzniklo na přání Přemysla Otakara II. na trase obchodní cesty. Zásadní změny přinesly architektonické plány Rožmberků. Reprezentační sídlo, které si zde zbudovali, koncipovali do tvaru písmena L. Vimperk byl několikrát spálen ohněm a v roce 1423 i dobyt. Jeho součástí proto dodnes zůstalo i hradební městské opevnění.

Do světa pracovitých mravenců vás zavedeme ve čtvrté reportáži. V lese u Velkého Meziříčí mají totiž naučnou mravenčí stezku. Na Šebeni jich žije asi 900 milionů. 1200 mravenišť postavených lesním mravencem – to je unikátní a největší populace mravenců v Česku. Dlouhověký hmyz má své rituály a mraveniště je jakousi jejich neuvěřitelně dobře promyšlenou stavbou.

Televizní cyklus Zpět k pramenům probudil v některých z nás pátrací vlohy. Pan Pavel Kverek z Kněžmostu na Mladoboleslavsku si dal tu práci a podařilo se mu najít a označit pramen řeky Klenice. Procházka krásnou krajinou, jíž vévodí zámek Humprech – dodnes velmi oblíbený pro pořádání svatebních obřadů – pak ukončíme na návsi v Libošovicích.

V Kounově na Lounsku se dochovaly památky pravěkého osídlení ze starší doby kamenné. Velkou záhadou, dodnes uspokojivě neobjasněnou, zůstává 14 rovnoběžných křemencových řad. Kdo a proč je tu sestavil, to nikdo neví. Stejně tak se neví, jak sem vlastně kameny dopravili. Svým uspořádáním připomínají podobný úkaz z francouzské Bretaně, a tak se jim říká Český Carnak. Těch našich kamenů je 2239. Ty dva největší se jmenují Pegas a Gibon. V den letního slunovratu jsou v přímce s vycházejícím sluncem. Těch záhad a tajemství je ale víc.