15. dubna 2007

V první reportáži se vydáme na Posázaví. Projdeme se hradem v Týnci nad Sázavou – možná nevíte, že jde o osvědčené a oblíbené hnízdiště netopýrů. Hrad, který si nechali postavit asi Přemyslovci, pamatuje své. Za první republiky byl rozprodán, rozparcelován na rodinné domky. Řekneme vám taky, jakou roli sehrál podle legendy jeden kocour.

Toulavá kamera měla možnost podívat se do míst Českosaského Švýcarska – už jsme tady sice několikrát byli, ale výjimečnost této pozvánky spočívá v tom, že se projdeme i tam, kam se běžně návštěvník nedostane a obdivovat budeme tajemné skalní rytiny našich předků. Označovali tak hranice svých panství a zajímavá bude i příhoda o postavě mužíčka a medvěda.

Dvě staletí starý model, téměř celý z papíru a na něm Praha jako na dlani. Jde o tzv. Langweilův model zachycující hlavní město království. Stvořil ho sluha Univerzitní knihovny v Klementinu. Nomen omen – Langweile bychom totiž mohli přeložit jako nuda – pokud se autor makety opravdu nudil a vznikalo tak dílo, které dnes můžeme obdivovat, pak klobouk dolů. Třeba takové židovské ghetto nebo domy na staré Praze jsou věrnými kopiemi svých originálů – dočkaly se i své digitální podoby.

Grafit neboli tuha se těžila na Českokrumlovsku už před dvěma tisíci lety – svědčí o tom i archeologické nálezy z opida Dívčího kamene. Její těžba se soustředila v několika dolech – nakonec bratři Porákové a Schwarzenberkové doly spojili ve dva hlavní a zaměřili se na to nejdůležitější: najít kvalitní grafitovou žílu – detaily se dozvíte v Českokrumlovském muzeu, kde si můžete prohlídnout i nádoby vyrobené z grafitu.

Cesta z města – film Tomáše Vorla se odehrával na severním Plzeňsku v osadě Nová Doubravice. A kousek odsud spolu s námi a naším objektivem vystoupáme na tzv. stolovou horu – tak se označují kopce s plochým temenem. Ta naše se jmenuje Kozelka a je oblíbeným místem horolezců.

Pro tentokrát skončíme v Muzeu v Novém městě nad Metují. Nejdřív se na vlastní oči podíváme na nálezy třeba bronzové spony nebo žárový hrob a pak se přesuneme do expozice, která nám přiblíží vodní život: říční akvárium a v něm i koljuška tříostná – barevný a šikovný krasavec. K vidění bude i včelí úl nebo mraveniště.

Kostka cukru se narodila před více než 160 lety v jednom malém jihočeském městečku – Dačicích. A i v tomto případě platí ono okřídlené rčení šerše la fam, tedy za vším hledej ženu. Manželka majitele tamního cukrovaru se totiž jednou při sekání cukrové homole zranila a její milující manžel hledal způsob, jak tomu napříště zabránit. A kostka cukru byla záhy na světě. V Dačicích dnes najdete její muzeum.