18. března 2007

Nejdříve zapátráme po tom, jakže to vlastně bylo s Mikolášem Alšem. Byl, nebo nebyl malíř? A jak to bylo s oponou Národního divadla? Odpovědi na tyhle otázky budeme hledat v Plzni. Právě tady totiž proslulý malíř přijal ojedinělou nabídku tamních architektů na výzdobu. Aleš si Plzeň oblíbil, jezdil sem prý moc rád a městu se odvděčil vskutku mistrně – dvacítka zdobných fasád plná zajímavých alšovských vlysů vás o tom přesvědčí.

Moravské zemské muzeum v Brně – mamuta, kterého tady mají, obdivoval už Masaryk. V pisáreckém pavilonu poplujeme proti proudu času a prohlédneme si nejslavnější i nejzáhadnější objevy, kterými se tu pyšní. Víte třeba, že tu mají nejstarší loutku na světě? A že mamut, kterého tady všichni okukují, není ani prvním, ani druhým tady vystavovaným exponátem, ale dvouapůltým.

Téměř opravdový a nezkreslený interiér větrného mlýna uvízl v objektivu naší kamery ve třetí reportáži. Ta nás zavede na Novojičínsko do obce Bílovec. V dobách minulých tady měli mlýnů víc, dnes zůstal už jen jediný. Už sice neslouží svým účelům, ale pořád je na co se dívat.

Plná kouzel bude naše další reportáž. Vydali jsme se jen pár kilometrů jihovýchodně od Prahy, do obce Líbezníce. Právě tady totiž provozuje své Divadlo kouzel Pavel Kožíšek. V roce 1996 vyhrál světový pohár a právě on bude naším průvodcem. Řekne nám třeba, jak vzniklo slovo hudinizovat, i co označuje. Kbelík plný peněz a nikdo neví, kde se berou, či tajemné zmizení i s návodem jak na to – témata, o nichž se nedá psát.

Havířský příběh o devatenácti zastaveních – i tak bychom mohli nazvat naše poslední zastavení. Zajeli jsme do Rudolfova, města nedaleko od Českých Budějovic. Původně havířská osada, v níž v 16. století vrcholilo stříbrné šílenství, vyrůstaly tady štoly, ve kterých se havíři s primitivními nástroji a pomůckami snažili vykutat horniny: nejčastěji třebas galenit nebo pyrit – právě v nich se totiž stříbro ukrývalo.

Hudební skladatel Bohuslav Martinů se narodil v Poličce. Na svět tam přišel 8. prosince roku 1890. Město leží na pomezí Čech a Moravy a založil ho Přemysl Otakar II. Jeho hlavním úkolem bylo střežit obchodní stezku spojující Prahu s moravskými městy. Martinů pocházel z chudé rodiny – otec byl švec – a tak mohl mladý hudební génius studovat jen díky tomu, že lidé z města, kteří v něm rozpoznali mimořádný talent, upořadali sbírku a z vybraných peněz pak financovali jeho studium na pražské konzervatoři.