4. března 2007

Psal se rok 1108, kdy kníže Svatopluk vydal pokyn. Pokyn zásadní, který zněl: vyvraždit rod Vršovců, jednoho z nejvlivnějších rodů vedle Přemyslovců. Na tři tisíce lidí přišlo tehdy o život (alespoň to tvrdí kronika) a my se podíváme na místo, kde k tomu všemu došlo. Vraclav, kousek od Vysokého Mýta, nás přivítá v první reportáži plné zajímavého vyprávění a historických příhod – třeba o artéském pramenu.

Skleněné knoflíky se na Jablonecku vyrábějí už po staletí. Však pozor! Nejde o žádný český patent, to vůbec ne. Takovéhle knoflíky se vyráběly všude na světě, ale jen Jablonečtí dokázali vytvořit tolik velikostí, vzorů, barev. Technologie jdou sice dopředu, ale tyhle knoflíky, o kterých bude řeč, se vyrábějí stále stejně: z rozžhavené skleněné tyče se vymáčkne právě knoflík. A těch, kteří tohle umí, je míň a míň.

Ani Pražák pořádně nezná ulice Malé Strany nebo Starého města. Kde je ale Nerudovka, ví každý. Ale víte, že v někdejší lékárně U Zlatého lva je expozice historických lékáren Národního muzea? Neopakovatelná atmosféra je podtržena navíc originálními lékárnickými nádobami z 19. století. Apatykář byl vždy ten, kdo měl až čarovnou moc uzdravovat nebo pomáhat. Lékárníci si většinu mastí a sirupů vyráběli sami a my vám řekneme jak.

Pak se dozvíte, jestli si pštros strká hlavu do písku. Nevypravili jsme se ale za těmito ptačími obry do Afriky, stačila nám Vysočina. Ve vesničce Olší na pomezí Moravy a jižních Čech nám Jitka Malá představí takové dvouapůlmetrové krasavce. Pštrosí samci většinou oplývají sexuálním apetitem, takže praktikují jakousi pštrosí polygamii. A nedivte se: z vajíčka se totiž vylíhne rovnou kilové kuře, které roste a roste a před kterým prý nemá smysl ani utéct – snad jen lehnout si na zem a čekat.

Kdo by neznal noční můru všech čtenářských deníků. Číst Jiráska – to bylo! Proslavil Dobrušku, tedy nejslavnějšího tamního rodáka Františka Vladislava Heka. Málokdo ovšem tuší, že Jirásek při psaní důkladně pátral i dobrušském archivu – snažil se být historicky co nejvěrohodnější. O velkém literárním díle i historické osobě bude naše předposlední zastavení.

Končit budeme ve mlýně. V Horažďovicích jeden takový zajímavý je. Stojí tu už řádku let a až do roku 1950 sloužil jako multifunkční zařízení. Jde o mlýn Rosenauerův a dnes o něj pečuje pan Josef Kotlaba. Ten chátrající mlýn pozvedl z popela a udělal v něm muzeum: pojďte se spolu s námi podívat na oškrt, špičák či permice.

Městečko Polná proslavila takzvaná mrkvancová pouť. Koná se tu vždy druhou zářijovou neděli a místní hospodyně na ní pečou zdejší specialitu – mrkvance nebo mrkvánky. Jsou to buchtičky z kynutého těsta plněné mrkvovou nádivkou. Mrkev se v tomto kraji pěstovala dlouhá staletí a zasloužili se o to majitelé panství, Žejdlicové ze Šenfeldu. Ještě vám napovíme, že ve městě žila význámná židovská komunita a do povědomí lidí se počátkem minulého století zapsalo i kvůli takzvané hilsneriádě.