21. ledna 2007

V roce 1805 se tady utkalo na sto padesát tisíc vojáků, urputná bitva trvala celý den a ovlivnila chod věcí veřejných celé tehdejší Evropy. Není divu, o život tady přišlo dvacet tisíc bojovníků. Napovíme ještě víc, když řekneme, že se tady střetli Napoleon Bonaparte, František I. a ruský car Alexandr. Ano, začínáme ve Slavkově – dnes totiž těmito místy vede naučná stezka.

Svět a půvab panenek bude náplní druhé reportáže. V Muzeu Hlavního města Prahy pořádají výstavu s příznačným názvem Panenky našich babiček. Výstava je uspořádána přehledně; od začátku výroby této dětské hračky až k jejím současným proměnám. Třeba v devatenáctém století jednoznačně převládaly „bábiky“ porcelánové, které jsou dnes cenným sběratelským artiklem, dnes vítězí ty bárbinkovské. Vyšňořená panenka patřila a patří ke každé malé slečně a v každé době.

Češi pivo milují a o tom, že ho dokážou vypít hodně, vědí své statistici. Ve Velkém Březnu se pivo začalo vařit před čtyřmi sty lety, v roce 1896 se místní panský pivovar stal akciovou společností a protože jeho zlatavý mok chutnal, dostalo se mu povýšení - a tedy titulu ck dvorního dodavatele. Vařil osmnáct druhů piv, což je i na dnešek raritka, a na těch si pak pochutnávali i členové londýnské Sněmovny lordů.

Poté se přesuneme na Netolicko do chráněné krajinné památkové rezervace Libějovicko-Lomecko. Hledáček naší kamery právě tady objevil buquoyský zámek se vzácným stromořadím, na jehož konci se objeví kostelík – místní i poutníci mu neřeknou jinak než Lomeček a za jeho postavení vděčíme velmi silné bouři. Ta totiž zastihla na cestách Karla Filipa Buquoyho... a jak to bylo dál, o tom bude čtvrtá reportáž.

Moře v Praze. Docela dobrý reklamní slogan, který by mohl vystihnout to, co uvidíte v předposledním zastavení. Na pražském Výstavišti se totiž můžete ponořit do hlubin mořských vod a sledovat opravdový mořský svět. Jsou krásní, mají jen taková divná „jména“. Tak třeba nari nari. Výstava je určena i dětem – projekce, které tu připravili právě pro nejmenší, se zdá se líbí i těm velkým.

Skončíme na jihu Čech ve městě, jež bývá označováno jako renesanční perla, která má své historické kořeny už v dobách středověkých. Český Krumlov, hlavně jeho centrum, si dodnes zachoval svůj původní architektonický ráz. Od dob Viléma z Rožmberka, který posiloval význam jihočeského panství, se rekonstruují měšťanské domy a zakládány jsou i rybníky. Dominanta města – českokrumlovský hrad – dostal svou renesanční podobu díky Janu Kristianu z Eggenberku, dnes k němu patří 41 budov a nejnavštěvovanější stavbou města.

Na jednom ze skalnatých výběžků Českomoravské vysočiny, nad údolími vyrývanými řekou Svratkou a jejími přítoky a nad zelenou záplavou lesů, stojí Pernštejn – jeden z našich nejkrásnějších hradů. Zachoval se dodnes jakoby zázrakem ve své neporušené goticko-renesanční podobě tak, jak ho v první polovině 16. století dostavěli příšlušníci tehdy nejbohatšího a nejmocnějšího šlechtického rodu českého království.