22. říjen 2006

V Újezdu pod Troskami vyrůstala hlavní postava naší první reportáže. Tou je pan Milan Trakal, který chodíval na výlety do míst, kde procházela hranice mezi Pruskem a Rakouskem a kde se vojska obou mocností nejednou střetla. Pan Trakal začal nejdřív sbírat jen malé olovněné kuličky, které tady po bitvách zbyly, později se však jeho sbírka rozrostla natolik, že se rozhodl vybudovat vlastní muzeum válečných událostí a věcí spojených s tímto krajem. Stará se spolu s ostatními o stovku pomníků obětem tehdejších vojenských půtek.

Za panování Přemysla Otakara II. vzniklo mimo jiné i město Hostinné. Nejstarší památka připomínající tuto éru, děkanský kostel Nejsvětější trojice, tu stojí stále. Město pak patřilo Valdštejnům a jak se dozvíme, už tehdy se takovéto sakrální památky stávaly terčem zlodějů. Legenda pak praví, že pomoc přinesli Hostiňákům až dva obři. Prohlédneme si i unikátní expozici ve františkánském klášteře: tou je průřez hlavních epoch vývoje antického umění až po umění císařského Říma.

První vlaky na našem území začaly jezdit před dvěma sty lety. K prvním a snad nejproslulejším výrobcům vagonů patří samozřejmě fabrika ve Studénce: Vagónka. Právě ve Studénce mají Vagonářské muzeum, které zachycuje historii dopravy v českých zemích. První koněspřežka vedla z Lince do jihočeských Budějovic. První vlak pak táhla lokomotiva vyrobená ve Vídni, už tehdy měla rozlišení na třídy podle komfortu a pracovat na železnici bylo nejen ctí, ale práce spojená s kolejemi přinášela i jisté výhody.

Zajímavé bude i pražské vyprávění historičky Elišky Fučíkové. Zavedla nás do Valdštejnské zahrady. Albrecht z Valdštejna, úspěšný vojenský stratég, se rozhodl vybudovat si v blízkosti Hradu honosné sídlo a tomu právě okázalá zahrada nesměla chybět. Valdštejni si sem zvali své přátele a zahradu pojali jako víceúčelovou reprezentativní záležitost. Jak sami uvidíte, pamatovali i na klid a na místa pro rozjímání nebo meditace. Krásné sochy tu najdete i dnes.

V předposlední reportáži jsme zamířili do Bystřice nad Pernštejnem. Město bylo vždy známé těžbou vzácných kovů, hlavně stříbrné rudy a tamní havírna, jak se říká zdejšímu místu, odkryla zajímavé archeologické nálezy. Ty opravdu unikátní pak putovaly do Městského muzea. Stříbro však vystřídala brzy těžba rudy uranové. V dobách ne tak nedávných se z ní stal vojensko-strategický materiál. O tom všem se ve zdejším muzeu dozvíte. A navíc i to, že návštěvníci se nemusejí obávat: zdejší muzeum není radioaktivní.

Po stopách šumavského sklářství a za prací kašperskohorských sklářů se vypravíme v našem posledním putování. Sklářství se tady vůbec docela dařilo. Původních asi dvacet hutí v sedmnáctém století vystřídaly později vlastní sklárny. Dnes v Kašperských horách najdete muzeum, které se pyšní některými unikátními kousky původních zakladatelů skláren, a sami uvidíte a možná i oceníte, že o výrobky těch sklářů současných je zájem nejen doma, ale i ve světě.

Mikoláš Aleš se v Miroticích narodil na podzim roku 1852 v rodině písaře. Příslušníci jeho rodu se v historii města objevují už od začátku 18. století jako rychtáři. Starousedlíci nechali před půl stoletím na náměstí vybudovat mistrovu sochu. Najdeme tu i muzeum věnované právě Alšovi.