8. října 2006

První nedělní putování odstartujeme v jihočeských Holašovicích, vesničce nedaleko Českých Budějovic. Zmínky o ní pocházejí už ze 13. století, pamatuje tedy své a pohnuté měla i dějiny. Nejdřív se stala terčem nájezdu husitů, potom zde své udělala morová epidemie, pak zde žilo hodně Němců... Dnes se tady život rozjel naplno dál. Původní ryze hospodářská vesnice, kde se choval hlavně dobytek, se změnila: statky zbudované z kamene a hlíny, jejich pestrá barevnost a uspořádání se staly něčím tak výjimečným, že Holašovice byly zapsány pod ochranu UNESCO. Jde totiž o typické selské baroko.

Každá pořádná vesnice má své hasiče. Nemůže je nemít - jsou potřební a starají se přece svým způsobem i o kulturu v obci. Jenže my vás ve druhém zastavení zavedeme jinam. Hasičů se to bude týkat taky, oni budou hlavními hrdiny. Podíváme se totiž do Hasičského muzea v Ostravě. Nejstarší ruční hasicí stříkačka se narodila v roce 1870, světe div se, dodnes je plně funkční. Jen o dva roky později vznikl v Ostravě dobrovolný sbor hasičů. Jak to bylo dál a co patří k výbavě pořádného hasiče, o tom všem nám řekne Václav Vašíček, náš průvodce muzeem.

Pak budeme hledat poklady a možná budeme úspěšní. Zavítáme k úpatí kopce Kozákov v Českém ráji. Tam totiž existuje Votrubcův lom. Kopec byl kdysi aktivní sopka a dodnes se tady dají najít různé vzácné minerály - prostě takové ty krásné kameny, které nosí štěstí a prý i léčí, neb mají magickou moc. Tradice těžby kamene se u Votrubců předává z generace na generaci. Protože je co obdivovat, zřídili si Votrubcovi své vlastní muzeum.

V Českém ráji pak ještě chvíli pobudeme. Kdo by totiž neznal Sobotku, město, které je spjato především s Fráňou Šrámkem a jeho Měsícem nad řekou. I tady mají jeho muzeum. Není však ve Šrámkově rodném domu, ale v sousedním. Pokoj, kam básníkova manželka přestěhovala jejich pražský byt, tu najdete v původní podobě. Ale k vidění je toho v Sobotce víc. Třeba Dům pod půlměsícem, o němž nám povypráví místní knihovník. Jde vlastně o čtyři stavby. Čím jsou zajímavé? To všechno i něco navíc se určitě dozvíte.

Historie je taková naše paměť a někdy vybízí i k různě zdařilým pokusům. Jak se dřív stavěly katedrály, když nebyla vlastně žádná technika? Nebo třeba pyramidy? Odpověď naleznete u tesařského mistra Petra Růžičky z Prahy. Ten totiž sestavil jakousi maketu jeřábu z doby Václava IV., který si bez problémů poradí i s půltunovým břemenem. Stroj je celý dřevěný a sám stavební materiál byl přivezen z Hluboké nad Vltavou. A proč byly duby a smrky skáceny v době, kdy v nich bylo nejmíň mízy? Pan Růžička ví, co dělá a nám to prozradí taky.

Cestování ukončíme ve Velkých Losinách na Šumpersku. Dva dřevěné kostelíky, maršíkovský a žárovecký, které navštívíme, pocházejí ze 17. století. Chrání je nátěr z býčí krve a kolem obou byly kdysi hřbitovy. Dnes už zůstal jen ten žárovecký. Řeč bude i o tom, jak Žárová ke svému jménu přišla nebo proč nesměly na kůr ženy a děti.

Břidlice na střechu Národního divadla se vozila z okolí Budišova nad Budišovkou.