Pokud chcete být ve společnosti jako ryba ve vodě, L. Špaček vám poradí, jak na to (2004). Režie P. Marek

Karambolům a katastrofám, nehodám ve společnosti se Etiketa nemůže vyhnout. Dřív či později nějaká běžná společenská nehoda potká každého. Ladislav Špaček v různých situacích poradí, jak a čemu zabránit, aby se nehoda nevymkla z rukou a nepřerostla v trapas, který nás bude probouzet ještě po létech.

L. Špaček: „Dobrý den. Dnes se budeme věnovat nehodám, katastrofám, karambolům. Či spíše radám, jak to udělat, aby v katastrofu nevyústily drobné nehody, které se ve společnosti dříve či později stanou každému z nás.“

Petr: „Ano, já jsem vám jednou zažil muže, kterému upadla sklenice s vínem, a představte si, ona se nejen nerozbila, ale ona se ani Boty od bláta.nevylila. Takový malý zázrak.“

Tomáš: „Já znám lepší historku. Nějací lidé přišli na návštěvu. Na návštěvě, jak známo, se nepřezouváme a oni měli boty od bahna, ale nejenom trochu, hodně.“

L. Špaček: „Já jsem mnohokrát zažil, že i při různých společenských příležitostech i zkušený číšník rozlil pivo.“

Petr: „Ano, mohu potvrdit, bývá to velmi úsměvné.“

Jak taktně upozornit

Ty jíš polévku pomocí svých vousů.Petr: „Tomáši, promiň, ale ty jíš polévku pomocí svých vousů.“

Tomáš: „To jsem celý já, před chvílí jsem to měl na kalhotách.“

L. Špaček:Na cizí ani vlastní nehody nikdy neupozorňujeme nahlas.

Tomáš: „A jak je to správně?“

L. Špaček: „Hlavní je zachovat klid a tvářit se nenápadně tak, aby si nehody všimlo co nejméně lidí.“

Petr: „Knedlíček!“

L. Špaček: „Petře, co jsme si říkali, na cizí ani vlastní nehody neupozorňujeme nahlas.“

A co mám dělat?Petr: „A co mám dělat?“

L. Špaček: „Tvářit se nenápadně, nikdo si ničeho nevšiml. Naštěstí máš na klíně látkový ubrousek. Manipulovat teď s knedlíčkem před spolustolovníky by nebylo estetické. Zabal ho do papírového ubrousku a ponech ho v klíně, až ostatní dojedí. Potom ho položíš na podšálek a číšník ho nenápadně odnese.“

Taktně se snažíme zakrýt chybu nebo se vzdálit tam, kde ji dokážeme napravit. Ať už jde o rozepnutý zip, roztržené punčochy či skvrny na kravatě.

Zita: „Petře prosím tě jak máš zapnutý to sako? No nekoukej tak na mně, to si ve svým věku neumíš zapnout sako?“

L. Špaček: „Na chybu musíme partnera upozornit, ale ne tak, aby si toho všiml celý sál.“

Zita: „Petře.“

L. Špaček: „Ano, taktně a nenápadně, to bylo správně. Například tato dáma, má rozepnuté šaty a zjevně o tom neví. Dříve či později na to přijde sama, v nejhorším případě až doma. Celou noc pak bude Máte rozepnutý šaty.přemýšlet, kdo ji v této trapné situaci spatřil. Proto je správné jí taktně a nezištně pomoct. Ale nemůžeš zapínat šaty neznámé ženě. Ne, musíš ji taktně upozornit.“

Tomáš: „Promiňte, na slovíčko. Máte rozepnutý šaty, vypadá to děsně.“

L. Špaček: „Samozřejmě, že ženě je příjemnější, když ji na podobnou Pán s flekemnehodu upozorní také žena. Ostatně, pro muže to platí stejně. Proto využijeme situace, kdy jsme ve společnosti se svým partnerem, choulostivou záležitost pak lépe vyřídí on. A jak vidíme, stačila maličkost a pán se opět může spokojeně účastnit společenské akce. Někdy si způsobíme nepříjemnost vinou vlastní nepozornosti, jindy se můžeme stát obětí nehody bez vlastního přičinění.“

Nápravy nehod

Tomáš: „Ježiš pardon, promiňte.“

L. Špaček: „I když nás taková nehoda vyvede z míry, nenecháme na sobě nic znát a nikomu nic nevyčítáme. Při společenských akcích po sobě nic neuklízíme, a to ani tehdy ne, jestliže jsme nehodu způsobili vlastní nešikovností.“

Tomáš: „Jé, ahoj Láďo, ty tady máš službu?“

L. Špaček: „Já tady čekám, až vy tady způsobíte nějakou nehodu. A co vy dva tady děláte?“

A co s tím řízečkem budete dělat?Petr a Tomáš: „Nám to spadlo, chceme to zvednout.“

L. Špaček: „A co s tím řízečkem budete dělat, až ho zvednete? Dáte si ho na talíř? Nebo ho necháte na stole? Nebo s ním budete chodit po sále a hledat servírku?“

Petr a Tomáš: „No ale co s tím?“

L. Špaček: „Nenápadně zakopnout sem pod stůl.“

Petr: „Sem pod stůl? A co ty s tím tady budeš dělat?“

L. Špaček:Pod stolem spadlé předměty nikomu nepřekážejí. Až recepce skončí, personál je najde a uklidí.“

Petr: „Aha. No kopni to pod stůl. Jé, Láďo, to je bramborový salát, do něj se přece nedá kopat.“

L. Špaček: „To máš pravdu. Tohle už je práce pro číšníka.“

Zita: „Tak jdem.“

Tady něco spadlo.L. Špaček: „Ale počkejte, co kdyby do toho někdo šlápl? Musíte čekat, až se číšník objeví. Máte štěstí, právě přichází.“

Petr: „Promiňte, prosím vás, tady něco spadlo. Ted můžeme jít.“

L. Špaček:Teprve až se vrátí s přineseným náčiním, můžete místo nehody opustit.

Tomáš: „Po čokoládě já jsem naposled otekl, tak jsem zvědav, co se stane dneska.“

L. Špaček: „To je pravá pařížská.“

Tomáš: „Hm.“
A vzápětí převrhává sklenku s vínem, v úleku vyskakuje od stolu a vyráží okoloprocházejícímu číšníkovi tácek s nápoji.

L. Špaček: „Stane-li se nehoda, nemusíme nijak vyskakovat, aby se všichni lekli, včetně personálu. Podívejme se, jak by se taková situace měla řešit.“

Tomáš: „Prosím.“

L. Špaček: „U stolu bývá číšník vždy nablízku, a ten ví, jak si poradit. Tak jako u všech nehod, třeba dopravních, i u společenských je veledůležitá Před odchodem z domova si navzájem zkontrolujeme oblečení.prevence. Jedna důležitá rada: před odchodem z domova si navzájem důkladně zkontrolujme oblečení. Před odchodem z toalety dvakrát zkontrolujme, zda je vše, jak má být.“

Jako je říhnutí u stolu v některých kulturách považováno za projev dobrého zažití, u nás je to naprostá nepřístojnost. Smrkat u stolu nemůžeme nikdy směrem ke spolustolovníkům, vždy se musíme odvrátit, dokonce v některých zemích, třeba ve východní Asii, je smrkání na veřejnosti naprosto vyloučené. Podobné je to s kašláním, pokud se nemůžeme udržet, musíme se odvrátit stranou. Kýchání je nejenom nespolečenské, ale i nehygienické. Vždy se odvrátíme a použijeme při něm kapesník. Mimochodem, nikdy nemůžeme smrkat například do ubrousku na stole, vždy použijeme vlastní kapesník a naopak, pokud nám třeba dejme tomu kape káva ze šálku, musíme ho utřít ubrouskem, nikoliv vlastním kapesníkem.

Alkohol

Jdeš jako na zavolanou.A ještě o jedné kategorii nehod bychom se měli zmínit, a to je…

L. Špaček: „Jdeš jako na zavolanou: alkohol.“

Jakkoliv je při společenských akcích nabídka alkoholu samozřejmostí, musíme být velmi obezřetní při jeho konzumaci. Míra spotřeby alkoholu je samozřejmě individuální, ale pozor, je-li na nás vidět, že jsme přebrali, dopouštíme se faux-pas, a to je nehoda. Doma nás nikdo nevidí, v hospodě Na růžku nám to asi prominou, ale třeba na podnikovém večírku by naše pověst mohla utrpět velké šrámy.

Muž se ve společnosti chová jako rytíř, dámu doprovází k šatně, k rautovému stolu, a zejména je jí nablízku, když se jí stane nějaká nehoda, třeba když si zlomí podpatek.

L. Špaček: „Obdiv a respekt společnosti si získáme vtipnou konverzací, taktním a kultivovaným chováním. Na shledanou.“

Stopáž9 minut
Rok výroby 2004
 ZJ