Rychlokurz

Přehled naprostých základů slušného chování podle jednotlivých odvysílaných dílů pořadu.

1. Nejsme si rovni

Společenské pravidlo číslo jedna zní: Ve společnosti si nejsme všichni rovni.

Ve společnosti je vždy významnější žena, starší, nadřízený. Těm všem je věnována ve společnosti patřičná pozornost, jim prokazujeme úctu a dáváme přednost.

Společensky významnější podává ruku jako první. Žena, společensky významnější, usedá jako první. A společensky významnější dáma vstoupí do dveří jako první. Muž nikdy nenechá ženu zvedat spadlý předmět.

Společensky významnějším lidem, ženám, starším, nadřízeným, ale i hostům prokazujeme úctu také tím, že jim ve společnosti přenecháváme čestnější místo, a to je vždy po naší pravici.

Společenská pravidla mají leckdy svůj původ v potřebě zajistit významnějším osobám pocit bezpečí. Proto jde do schodů i ze schodů muž vždy níž, aby mohl poskytnout ženě nebo staršímu oporu.

Tak tedy přednost má vždy žena, starší, nadřízený. Ale co když se setkáme se všemi najednou? Společensky nejméně významný může být i pan ředitel, když je mladší a je muž. Věk je relativní, ale žena je znak nezpochybnitelný. Jako první půjde tedy do dveří žena, za ní bude následovat starší pán a jako poslední půjde pan ředitel.

Někdy prostě není jasné, kdo je společensky významnější, ale pátrat po tom rozhodně nebudeme. Trapné rozmýšlení, komu dát přednost, je horší než rychlé, pohotové a přátelské řešení, byť je jakékoli.

Podrobné informace

 2. Zdravení

Zásadně si nepodáváme ruku v sedě, přes stůl, ani ne do kříže. Nepodáváme ruku zašpiněnou při práci, ruku v sádře ani v rukavici. Potí-li se nám ruka, nenápadně si ji utřeme v kapse do kapesníku. Nepodáváme ruku, pokud protějšek právě jí (např. při recepci).

Ruku podáváme s úsměvem a lehkou úklonou hlavy, díváme se při tom do očí. Stisk ruky je pevný, ale ne drtivý, a netrvá déle než jednu vteřinu.

První podává ruku společensky nejvýznamnější osoba (např. nejstarší žena nebo partnerka nejvýznamnějšího muže) druhé nejvýznamnější osobě (např. partnerce druhého nejvýznamnějšího muže), pak třetí nejvýznamnější osobě ...a tak dále a nakonec nejméně významné osobě.

Při podávání ruky muž vždy stojí, dáma si může ponechat rukavici.

Podrobné informace

 3. Představování

Představujeme muže ženě, mladšího staršímu, služebně níže postaveného výše postavenému. Při představování musíme říci vše, co je nutné pro další společenský kontakt představovaných osob, např. funkce, hodnost a podobně.

Muž musí být výrazně starší a zasloužilý a žena výrazně mladší, aby se představila jako první.

Při představování muž zásadně stojí, žena může sedět i stát. Pokud se však žena představuje výrazně staršímu člověku nebo jiné ženě, raději povstane.

Vstupujeme-li do kanceláře na úřadě, představíme se.

Zásadně se nepředstavujeme v chůzi.

Podrobné informace

 4. Oslovování

Oslovujeme vždy tak, jak si to dotyčná osoba přeje - pokud se nám představí i se svým titulem nebo pokud ho má uvedený na vizitce, oslovujeme ji vždy tímto titulem (např. pane inženýre, paní magistro).

Všechny ženy oslovujeme „paní“, bez ohledu na to jsou-li vdané, či nikoli. Oslovení „slečno“ si dovolíme jen vůči velmi mladé dívce anebo když si o to žena sama řekne.

Oslovujeme akademickými tituly (profesor, vyskytují se před jménem), ne vědeckými hodnostmi (kandidát věd, najdeme je za jménem) a to jen jedním, tím nejvýznamnějším.

Pokud oslovujeme hodností, např. vojenskou, musíme je umět správně určit. U žen přechylujeme hodnosti do ženského rodu (paní podpraporčice).

Tykání nabízí společensky významnější společensky méně významnému (žena muži, nadřízený podřízenému). Nezapomeňte, s kým si už tykáte!

Podrobné informace

 5. Konverzace

Monolog je, pokud se nejedná o speciální příležitost (proslov, přípitek, poděkování...), nespolečenský. Při konverzaci se vyhýbáme námětům trapným, nepříjemným, konfliktním a partnerovi nesrozumitelným.

Nejen téma, ale i hlasitost našeho projevu přizpůsobujeme prostředí. Při rozhovoru mluvíme tak, abychom nerušili okolí.

Hovor neprotkáváme ani nadbytečnými slovíčky, ani nevhodnými poznámkami. Omezíme doprovodné pohyby, odpustíme si zbytečný afekt. Je nevhodné začít konverzaci s neznámými lidmi příliš žoviálně. Nebuďme však neúměrně komisní. Hovořme příjemně, srdečně, s úsměvem, klaďme otázky (ne však jako výslech), nebuďme strozí nebo povýšení.

Při rozhovoru se díváme do očí toho, s kým hovoříme.

Podrobné informace

 6. Návštěva

Návštěvy bychom měli vždy dohodnout předem a to i mezi blízkými přáteli. Nezapomeňte také domluvit se, zda brát na návštěvu děti. Nikdy nebereme na návštěvu psa, pokud si ovšem hostitel jeho přítomnost nevyžádá.

Chcete své hosty hodně nudit? Předvádějte jim, co všechno vaše děti dovedou.

Na významnější návštěvu přicházíme s květinami pro hostitelku, případně dárkem pro hostitele (z kytice vždy odstraníme papír, naopak láhev necháme zabalenou).

Na návštěvu choďte nepatrně později, asi tak o 10 minut. Na návštěvě se, pokud to není nezbytně nutné, nepřezouváme. Návštěva se usadí až poté, kdy usedne hostitelka.

Návštěvu zahajuje hostitel, ale ukončuje host. Je na něm, aby se včas rozloučil s ohledem na hostitele.

Podrobné informace

 7. Dary a dárky

Pokud je dárců více, přikládáme k darům vizitku (napíšeme na ni něco osobního a podepíšeme se). Dar by měl být přiměřený a měl by být vybrán citlivě - dárky se totiž ve společnosti rozbalují a nikdo by se neměl cítit zaskočený, obdarovávaný ani hosté.

Z dárku vždy a včas odstraníme cenovku a dárky přinášíme vždy zabalené. Jako dary nepoužíváme reklamní předměty.

Pokud nemáme láhev stejné nebo podobné kvality, musíme otevřít tu, kterou přinesl host (s výjimkou některých vzácnějších vín).

Pokud chceme obdarovat cizince, vybíráme dárky, které jsou typické pro naši zemi.

Při obdarovávání květinami pozor na květomluvu (zvláště pokud víme, že ji obdarovávaná žena vyznává). Přinášíme zásadně řezané květiny, žádné květináče. Odstraníme papír, ale průhledný celofán ponecháme, je součástí aranžmá květiny.

Podrobné informace

 8. Kouzlo čistoty

Muž by neměl vycházet z domu neoholen nebo s neupraveným vousem, žena rozcuchaná. Holit se doma je dnes běžné, úpravu účesu bychom však měli svěřit profesionálům.

Nezapomínáme na úpravu nehtů na rukou a nohou.

Bez důkladného sprchování, zvláště po sportovním výkonu, bychom vůbec neměli chodit mezi lidi.

S vůněmi to nepřeháníme, používáme je přiměřeně. Během dne volíme lehčí vůně, na večer můžeme použít i těžší. Vhodné je denně, ba několikrát denně, použít tělový deodorant.

K pravidelné hygieně vedeme i děti. Všimneme-li si u svých potomků, že vpluli do puberty, dáme jim k narozeninám kosmetický balíček.

Podrobné informace

 9. Přijímací pohovor

Ty působivé šperky jsou vaše? Důležitý je už první dojem, zvolíme tedy střízlivé, decentní a solidní oblečení a doplňky, nezapomeneme ani na hygienu a pečlivou úpravu vlasů.

Přicházíme včas. Lépe řečeno s takovou časovou rezervou, která nám umožní vstoupit do správné místnosti na vteřinu přesně a důstojně.

K dobrému dojmu, patří především úsměv. Tváříme se příjemně, usmíváme se, pozorně nasloucháme tomu, co říkají lidé na druhé straně stolu. Dejme si pozor na svoji mimiku a gestikulaci - vždy je lepší, když je umírněná.

Pozor na to, jak si sedneme. Poloha při sezení, včetně nohou, o nás totiž říká možná více, než bychom si přáli. Neskáčeme do řeči a případné dotazy si necháme až na konec pohovoru.

Podrobné informace

 10. V kanceláři

Nikdy se v místnosti, kterou jsme navštívili, neposadíme bez vyzvání. Přítomní v kanceláři by měli při příchodu návštěvy vstát (to neplatí pro jednání u přepážky).

Před návštěvou úřadu nebo před jednáním vypínáme mobilní telefon.

Jednací místnost Na veškeré obchodní schůzky a domluvená jednání chodíme přesně, ani s předstihem, ani se zpožděním.

Rozlišujeme obtěžování a pozornost, zvláště k ženám. Nikdy neobtěžujeme, ale vždy musíme být pozorní a galantní.

Podrobné informace

11. Kino, divadlo

Ale já si chci sednout doleva. Do kina či divadla chodíme vždy včas. Přijdeme-li pozdě do divadla, vyčkáme do přestávky a teprve pak se usadíme na svá místa. Do řady vstupujeme vždy čelem k ostatním divákům, muž jako první a velmi slušně. Žena usedá (kromě výjimek) po pravici muže.

Před každým představením vypneme mobilní telefon. Známé zdravíme nenápadně. V kině konzumujeme tiše.

Je zdvořilé vůči tvůrcům filmu setrvat na místě až do chvíle, kdy skončí závěrečné titulky.

Muž vždy pomáhá ženě z kabátu, vystojí řadu u šatny, šatnu zaplatí a pak dámu uvádí do hlediště.

Podrobné informace

12. V restauraci

Vždy je dobré si o restauraci, kam míříme, něco zjistit. Podle toho se i oblékáme.

Nemají snad ženy přednost? Do restaurace vstupuje jako první muž, při odchodu vychází jako první žena. Muž pomůže dámě z kabátu, číšník nás přivítá a uvede ke stolu. Společensky významnější osoba musí mít komfortnější místo (zády ke zdi, čelem do místnosti).

Pán by si neměl sundávat sako bez toho, že by se dámy dovolil. Určitě by si ke stolu neměl jako první sednout muž, dáma si sedá jako první.

Látkový ubrousek si pokládáme na klín. Neznáme-li úpravu jídla, nestyďme se zeptat číšníka, jak je připraveno.

Jíst začíná vždy žena nebo nejváženější osoba u stolu a teprve po ní následují ostatní. Máme-li na stole založenu sadu více příborů, odebíráme je při jednotlivých chodech vždy z vnějšku směrem k talíři.

Jako spropitné se dává všude zhruba 10%.

Podrobné informace

13. Zasedací pořádek

Žádné pánské či dámské spolky, hosté ve společnosti musejí sedět tak, aby se bavili všichni navzájem. Společensky významnější osoby sedí zády ke stěně s pohledem do prostoru.

Stůl pro šest Významnější osoby sedí blíž hostitelům, hostitel a hostitelka sedí obvykle proti sobě. Nejčestnější místo pro ženu je po pravici hostitele, pro muže po pravici hostitelky. Muže a ženy, starší a mladší, rozesazujeme střídavě. Manželé nesedí vedle sebe.

Abychom hostům usnadnili trapné hledání jejich místa, bývá v předsálí, kde se podává aperitiv, umístěn tzv. placement - schéma zasedacího pořádku se jmény.

Při příchodu ke stolu si nesedáme dříve než hostitel nebo u stolu přítomné dámy. U malého stolu se představíme všem spolusedícím, u většího jen sousedům. Je-li sousedkou dáma, přirozeně jí pomáháme s židlí. Hostitelka usedá jako první.

U stolu se zasedacím pořádkem si nemůžeme měnit místa.

Podrobné informace

14. U stolu

Při neformální večeři doma s přáteli bychom měli k jídlu připravit něco originálního, hosté by nám měli stát za trochu úsilí a přemýšlení.

Jde-li o formálnější návštěvu, vezmeme si společenské oblečení a nezapomeneme na květiny pro hostitelku. Je vhodné přinést nějaký dárek.

Vybízí-li hostitelka hosty, aby si přidali, měla by si vzít jako první, aby jim dala najevo, že se nemusí upejpat.

I při neformálních návštěvách restaurace se vyplatí dodržovat základní pravidla společenského chování jako je například zasedací pořádek.

Vidličku držíme hroty směrem dolů. Při slavnostní hostině s více chody musíme být jako hostitelská strana na místě jako první, abychom společně přivítali hosty. Hostitel jako první pronese přípitek na počest hosta (přípitek musí být krátký).

Pečivo se nikdy neukusuje - láme se na malé kousky a ty se vkládají do úst. Vidličku držíme hroty směrem dolů. Lžíci odkládáme nikoli do misky, nýbrž na podšálek. Překládací příbor odkládáme vždy vypouklými plochami nahoru.

Podrobné informace

15. Dezerty

Sýry Posledním chodem večeře bývá dezert - moučník, sýry nebo ovoce.

Ze širší nabídky sýrů si host vybere tři, čtyři druhy a obsluha mu je naservíruje.

Když jíme moučník držíme příbor (vidličku a lžíci) tak, že vidličku v levé ruce používáme klasickým způsobem a lžíci používáme jako nůž. Můžeme také použít pouze samotnou vidličku nebo samotnou lžičku.

Před každým napitím si důkladně otřeme ústa ubrouskem a pijeme pouze tehdy, nemáme-li v ústech sousto.

Většinu ovoce jíme příborem, někdy rukou za použití nože. Je k tomu zapotřebí určité obratnosti, a proto se neostýchejme požádat číšníka o pomoc.

Kávu ani čaj nepijeme se lžičkou v šálku. Lžičku nevkládáme do úst, neolizujeme ji, odkládáme ji na podšálek.

Podrobné informace

16. Exotika u stolu

Obsluha by neměla muslimům nabízet alkohol a vepřové.

Tip pro objednávání jídla: Hustým polévkám se říká krémy, vývarům se říká bujóny. A polévku nevyjídáme až do dna. Pokud byste se opravdu nemohli udržet, pak nakloňte talíř raději od sebe.

il secondo - hlavní chod Pro Italy nejsou těstoviny hlavním chodem, ale po předkrmu, neboli antipasto, jsou prvním chodem, il primo. Poté následuje hlavní chod, neboli il secondo.

Pití tequilly po špetce soli a zakousnutí citronu je prý spíše evropský zvyk. Pokud je tequilla kvalitní, pije se čistá.

Pokud máme objednány ústřice, zcela v souladu s pravidly etikety je ze skořápky vysrkáváme.

Podrobné informace

17. Prostírání

Příbory vpravo Pro slavnostní příležitosti volíme bílé ubrusy, pod ně prostíráme tzv. molton - plstěnou podložku, která tlumí zvuky a brání smekání nádobí. Ubrus by měl na každé straně přesahovat o 20 až 30 cm hranu stolu. Viditelné sklady přežehlíme. Doprostřed dáme odlišně barevný naperon - ozdobný větší ubrousek, kterým zdobíme stůl.

Poté rozmístíme podkladové, neboli klubové talíře. Ty leží na stole po celou dobu hodování. Na ně klademe ubrousky, aby o sebe talíře nevrzaly. Podkladové talíře nesmí nikdy zůstat prázdné. Vždy na nich leží jiný, čistý talíř nebo talíř s nějakým chodem.

Příbory by neměly vedle talířů ležet více než tři, lžíci nepočítáme. Z pravé strany je z vnějšku založen nejprve nůž na předkrmy, po něm následuje lžíce na polévku a po ní nůž, tzv. hlavní nebo také masový. Z levé strany z vnějšku: menší vidlička na předkrm a větší vidlička na hlavní chod. Nad talířem je tzv. dezertní nebo také moučníkový příbor skládající se z vidličky a ze lžičky. Příbory klademe v rovině s dolním okrajem talíře, vzdálenost mezi nimi je půl centimetru.

Talířek na pečivo leží po levé ruce, v úrovni středu hlavního talíře, přes něj je přeložen malý nožík na máslo.

Sklenici na červené víno položíme ke špičce nože hlavního příboru. Další sklenici, na bílé víno, dáme šikmo vpravo. A ještě na vodu, tu dáme doleva takže nakonec vytvoří sklenice trojúhelník.

Malý decentní svícen a jeho živý oheň pomáhá vytvářet intimní atmosféru. Stejně tak květina, ovšem nepodceňujme intenzivní, pronikavou vůni některých květin.

Podrobné informace

18. Obsluha

Těsně před nebo po příchodu hostů začneme tím, že nalijeme vodu do sklenic a založíme pečivo na dezertní talířky.

Pokrmy, které jsou již připraveny na talířích, servírujeme zásadně zprava. Víno i ostatní nápoje servírujeme také zprava - vždyť i sklenice jsou připraveny po pravé straně talíře, nad špičkou nože hlavního příboru.

To je tubus. Láhev bílého vína vkládáme do tzv. tubusu, aby nezteplalo. Nebo rovnou do tzv. chladiče, který je však v odborných kruzích známý spíš jako "ejskýbl". Při dolévání vín, červeného i bílého, obsluha nikdy neopomene otřít hrdlo ubrouskem nebo čistou utěrkou.

Doma, kde se obsluhujeme sami (např. při nalévání polévky), a pokud se všeho neujme sama hostitelka, se nejprve obslouží hosté, pak hostitelé a se začátkem jídla se počká, dokud nemají naloženo všichni.

Prázdné talíře se odnášejí opět zprava.

Jestliže se překládá strava z jednoho talíře na druhý, obsluha musí přistoupit vždy zleva - host si takto pohodlněji nabere.

Pivo naléváme pomalu a v jedné třetině nalévání přerušíme - vyhneme se tak nebezpečí přetečení.

Podrobné informace

19. Nápoje

Na vodu můžete použít sklenice na víno, dobře zapadnou do sestavy sklenic na stole, ale i doma, když máte návštěvu používejte vyšší dvou nebo třídecové sklenice.

Takzvanou tureckou kávu už pijí jen pamětníci. Vidět kávovou sedlinu, tzv. lógr, na dně šálku je zvláště pro cizince někdy šok. Když turecká káva, tak pravá, kvalitní, spařená v džezvě, kdy kávová sedlina zůstává na dně a nedostane se do šálku.

V dobrých restauracích servírujeme mléko v konvičkách, nikoli v plastikových kelímcích. A cukr v cukřenkách, nikoli v papírových sáčcích.

Chlap pije pivo z půllitru! Pivo se v hospodách pije z půllitrů, ale v lepších restauracích a na recepcích z třetinkových sklenic. Jeho správná teplota při konzumaci je 7 - 9° C.

Láhve vína uchováváme naležato, v tmavém a chladném sklepě o teplotě mezi 10 a 12° C. Při podávání volíme u bílého vína 8 - 10° C, u červeného vína raději pokojovou teplotu, řekněme 18° C.

V lepších podnicích při podávání vína probíhá tzv. prezentace, kterou provádí specialista na víno, sommelier. Je-li víno v pořádku, musíme ho přijmout, i kdybychom si najednou vzpomněli, že chceme jinou značku nebo jiný ročník.

Šampaňské víno je sekt vyráběný jedině ve francouzském kraji Champagne, navíc metodou kvašení v lahvích. Všechna ostatní šumivá vína, včetně těch našich, jsou jen sekty.

Podrobné informace

20. Aperitiv, digestiv

Co se hodí jako aperitiv? Všechno co probudí žaludek k životu a připraví ho na příjem většího množství stravy. Aperitiv má chuť k jídlu povzbudit, nikoliv utlumit. Proto si vždycky dáváme jenom jednu skleničku, dáme-li si druhou, pak jen to, co už jsme měli.

Máme aperitivy lehké - sekt, sladké – campari, becherovka, portské, sherry, suché martini a aperitivy ostřejší - gin, whisky nebo slivovici. V nabídce by neměly chybět i nealkoholické nápoje, tedy voda nebo džus.

Sklenice na whisky Sekty podáváme v misce, ve špičce nebo ve flétně. Dezertní vína raději podáváme ve vyšších štíhlých sklenkách na dlouhé stopce o obsahu půl deci nebo deci. Pokud servírujeme likéry naléváme je do misek na krátké stopce a o malém obsahu, půl deci nebo ještě méně. Naproti tomu pálenky, třeba borovičku nebo slivovici, naléváme také do sklenek o malém obsahu a na krátké stopce, ale vyšších a štíhlejších. Whisku s ledem podáváme v třídecovém tumbleru, na čistou whisky postačí dvoudecová sklenice.

Jako digestiv podáváme koňak, whisky, vodku, grappu, nebo něco sladšího pro dámy. Sklenice s brandy a koňakem se nahřívají, aby se lépe uvolnilo lahodné aroma.

Míchané nápoje neklademe nikdy přímo na desku stolu, ale podkládáme je papírovou rozetkou nebo ubrouskem. Zbytky z ovocných ozdob dáváme přímo na tento ubrousek, nikdy ne do popelníku.

Podrobné informace

21. Pozvánky

Nikdy nechodíme tam, kam nejsme pozváni.

Dostaneme-li pozvánku, nejprve musíme pozvání přijmout a potvrdit nebo odmítnout. Je třeba reagovat včas, abychom hostitele nepřivedli do nesnází. Způsob, jakým to máme učinit, je uveden na pozvánce. Pokud se z nějaké akce omluvíme, tak jsme vyřazeni a už se akce nemůžeme zúčastnit.

R.S.V.P. Zkratce R.S.V.P. uvedené vpravo dole na pozvánce odpovídá česká R.L.O. - račte laskavě odpovědět. Regrets only znamená, že pořadatele kontaktujeme pouze v případě, že se chceme omluvit. Zkratka p.m. se píše na pozvánku, která nám přijde jako připomenutí akce, na kterou jsme již dostali pozvánku před několika týdny.

Co se týče oblečení, black tie znamená, že si máme vzít smoking a černý motýlek, dark suit je tmavý oblek, formal dress požaduje společenský oděv, lounge suit vycházkový oděv, informal nebo casual znamená neformální oblečení, a pokud je na pozvánce uvedeno white tie, vezmeme si frak a bílý motýlek.

Nikdy nechodíme na večerní společenské akce s dětmi. Nabídka jídel a nápojů není určena dětem, program také ne.

Podrobné informace

22. Šaty dělají dámu

Žena se do společnosti obléká tak, aby ladila se svým partnerem. Například na pozvánkách se stále ještě spíše dočteme, co si má obléci muž. A žena volí oděv podle něho.

Ženy si vydobyly právo na kalhoty už před osmdesáti lety. Před padesáti lety by se sice neodvážili vzít si je do práce, ale dnes - jsou praktické do práce, na cesty i na volný čas. Kalhotový kostým užijete na odpolední párty nebo na večírky. Většina firem, bank a úřadů však v práci nerada vidí džíny.

Do práce nosíme věci spíš elegantní než nápadné, či dokonce vyzývavé.

Sukně - od 90. let se nosí prakticky všechny délky. Ta správná délka sukně závisí spíš na postavě nebo na společenské příležitosti.

U kostýmů na běžné, denní nošení volíme světlé, pastelové barvy, na večerní pak barvy tmavší - tmavě modrou, bordó, černou.

Malá večerní Šaty - nejčastěji využijete tzv. malé černé, neboli malou večerní. Jsou obvykle bez nápadných ozdob, hladké a tmavé. Christian Dior z nich vytvořil koktejlky na večerní a podvečení příležitost. Koktejlky s výstřihem, na ramínka i bez nich, s délkou pod kolena.

Punčochy obléká dáma do společnosti vždy - na důležitá jednání, obědy či večeře a večer do společnosti musíte mít bezpodmínečně punčochy!

Rukavice - krátké ke krátkým šatům, dlouhé rukavice k dlouhým. Dámy nesundávají rukavice při podávání ruky, ani při tanci. Jenom při jídle je, stejně jako klobouk, odložíme.

Podrobné informace

23. Dokonalý muž

Světlý oblek - hodí se do kanceláře, na obchodní schůzky, můžete v něm jít do kina nebo na oběd s klientem. Proto mu také říkáme vycházkový nebo též odpolední oblek. Boty k tomuto obleku si vezměte spíše hnědé a do nich hnědé, případně béžové ponožky. Košili ke světlému obleku můžeme mít bílou, světle modrou, krémovou, šedou, jakoukoli tmavou. Do toho výraznější kravatu.

Tmavý oblek Kdykoliv nevíte, co si obléci, nic nezkazíte tmavým oblekem - hodí se do divadla, na koncerty, na večeře, na prodlouženou s dcerou anebo na Hrad, až si půjdete pro medaili. K tmavému obleku si vezmeme černé, šněrovací boty a černé ponožky. Pokud by se vám klasický oblek zdál být málo slavnostní, můžete si pořídit model s vestou - působí slavnostněji. Košili můžete mít světle modrou, krémovou, šedou a podobně. Bílou pak pro ty nejslavnostnější příležitosti.

Pokud se chceme obléci neformálně, vezmeme si světlý oblek bez kravaty, případně manšestrový nebo tvídový s kravatou či bez.

Sako si muž rozepne, jen když si sedne a sundat si ho může jen se svolením dámy. Ve formální společnosti to raději vydržíme v saku. Máme-li vzorované sako, volíme jednobarevné kalhoty a raději tmavší.

Nohavice kalhot by měla vzadu, v ideálním případě, překrývat polobotku o dva prsty.

Podrobné informace

24. Slavnostní oblečení

Ne s krátkým rukávem. Jako večerní se hodí jednobarevné košile, bílé či bleděmodré, ke klasickým vzorkům patří i proužek, ale spíše na den. Jinak se vzorkem bych příliš nehýřil. Do obleku vůbec nepatří košile s krátkým rukávem. Pozor - límeček s knoflíčky je považován za neformální, ne společenský.

Vzor kravaty pečlivě kombinujeme s košilí a s barvou obleku. Máme-li například košili s pestrým vzorem, volíme decentnější kravatu, máme-li košili s proužkem, nemůžeme si vzít kravatu rovněž s proužkem. Nejsme líní a uzel na kravatě vážeme pokaždé znovu - je to poznat, když nosíme týž uzel půl roku.

Nikdy si ve společnosti nepovolujte kravatu a nerozepínejte knoflíček u krku, hrubě byste tím porušili etiketu.

Pásek, rukavice a ponožky volíme v barvě bot nebo černé, světlé ponožky pouze ke světlému obleku. Spona u opasku by měla být decentní.

Smoking se neobléká před šestou hodinou večerní a nosíme do něj zpravidla košili se zakrytými knoflíky. Ke smokingu nosíme zásadně černý motýlek a od toho je taky odvozen výraz pro smoking na pozvánkách - black tie.

Smoking je nejslavnostnější oblek muže a chce-li být žena ve stejném stylu, vezme si dlouhé večerní šaty.

Dejte si pozor, abyste svým oblečením nebyli směrem nahoru nebo dolů mimo úroveň akce. Čtěte proto pozorně pozvánky nebo se o akci dopředu informujte.

Podrobné informace