Jak byste charakterizovala postavu, kterou hrajete ve filmu Kousek nebe?
Moje postava se jmenuje Dorota, což není náhoda. Dorota se říkalo lehkým holkám v lágrech. Dorota je taková docela sympatická, lechtivá bytost. Ta role není rozsáhlá, ale je podstatná. Její přátelství a sympatie s hlavní postavou – Danou – jsou jednou z důležitých momentů příběhu a Dorota nakonec Daně pomůže, a já ji právě proto měla ráda.
Hodně vašich kolegů mluví o to, jak stísněně působí atmosféra vězení. Jak působila na vás?
Snažila jsem si nepředstavovat, co se tam dělo. Možná pomohlo i to, že jsem tam nemusela trávit tolik času jako ostatní, nemusela jsem tam přespávat, moje postava spíše přijíždí a odjíždí. Navíc jsme točili ve věznici, která je mimo provoz. Kdybychom byli v zařízení, které je ještě v provozu, asi by to na mě dolehlo jinak. Když jsme pak točili na Pankráci, bylo to už jiné. Z oken na nás pokřikovali: Dej mi to, neumíš to, já to natočím! A pak samozřejmě i nějaký sprosťárny, dokud mohli… Ale to taky bylo jen povrchní setkání. Takže jsem se vlastně do přímého kontaktu s věznicí nedostala.
Pomohl vám scenárista Jiří Stránský proniknout blíže do typu postavy i atmosféry vězení?
Bylo zajímavé na poměrně malém prostoru, který je Dorotě vyhrazen, vymyslet co nejvíc provokací, které by ta holka mohla udělat. Myslím, že Jiří Stránský hodně pomohl právě v tom, co se dá udělat, co bylo ještě možné, co už je přespříliš a hlavně mi mimo natáčení vyprávěl mnoho legračních i drsnějších historek o tom, co tyhle Doroty dělaly.