00:00:10 Byl jeden kopeček, na kopečku domeček,
00:00:14 v tom domečku stoleček,
00:00:22 na stolečku mistička, v té mističce vodička,
00:00:27 v té vodičce rybička.
00:00:32 Kde je ta ryba? Kočka ji snědla.
00:00:35 Kde je ta kočka? V lese zaběhla.
00:00:39 Kde je ten les? Na prach shořel.
00:00:41 Kde je ten prach? Voda ho vzala.
00:00:44 Kde je ta voda? Voli ji vypili.
00:00:48 Kde jsou ti voli? Páni je snědli.
00:00:51 Kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni.
00:01:16 (hlas průvodce)
00:01:17 Vedle sebe Sidonie a její dvojče Karel,
00:01:21 naproti nim je bratr Jan,
00:01:23 po levé straně jsou rodiče Emerich a Grel.
00:01:27 Tady v zákoutí je jejich vychovatelka z Irska...
00:01:31 Náhrobky v okolí kolem hřbitova jsou náhrobky jejich psů.
00:01:58 30. května l883 se otec Sidonie Karel, rytíř Nádherný
00:02:03 oženil ve Vídni s Amélii Kleinovou von Wiessenberg.
00:02:07 Zanedlouho potom, co za 80.000 zlatých
00:02:10 rozšířil a vylepšil janovický zámek, zemřel.
00:02:13 Paní Amelie zůstala s dvojčaty Sidonii a Karlem
00:02:17 a 11letým Janem sama.
00:02:20 Otec zemřel ve své ložnici v janovickém zámku ve věku 46 let
00:02:25 na zápal plic 26. března 1895.
00:02:30 Janovice jsme zdědily my, děti, neboť otec zemřel bez závěti.
00:02:35 Matka si zámek od nás odkoupila. Bylo mi tehdy 9 let.
00:02:40 -(průvodce)
-Posledními majitely byli Nádherní.
00:02:42 Zámek vlastnili od roku 1889 do roku 1949...
00:02:47 Mým světem byl zámek se svými cimbuřími a temnými zákoutími.
00:02:52 Elektřina v zámku nikdy nebyla.
00:02:55 Dodnes se pamatuji na strašidelné stíny v mihotavém světle svícnů,
00:02:59 když jsme šli večer po schodišti.
00:03:01 S dojetím vzpomínám na maminku. Hrála si s námi a smála se.
00:03:06 Ale jen zřídkakdy.
00:03:08 Veškerý čas jsme trávily s naší přísnou, milou irskou chůvou,
00:03:13 Mary Cooney.
00:03:15 Také proto nemám žádný rodný jazyk.
00:03:18 Angličtina v dětském pokoji, němčina doma s učitelem,
00:03:21 jazyk mé země nikdy správně. Pravé rakouské vychování.
00:03:36 Nádherní z Borutína byli nobilitováni v roce 1838.
00:03:40 Byla to rodina, která měla mlynářské kořeny,
00:03:44 ze středních Čech...
00:03:46 -(průvodce)
-V roce 1801 se nechal portrétovat
00:03:49 Jan Nádherný, pražský měšťan a majitel železáren.
00:03:53 První šlechtický příslušník této rodiny Jan Nádherný.
00:03:58 Zbohatl především obchodem se železem
00:04:01 Peníze získané z podnikání investoval do nákupu velkostatků,
00:04:07 které zveleboval a začal žít životem
00:04:13 velkostatkáře, venkovského šlechtice.
00:04:16 V roce 1838 potom, jak jsem řekl, za své zásluhy
00:04:20 získal základní titul šlechtický,
00:04:25 prosté šlechtictví.
00:04:30 Naše šlechtictví jsem díky otci vnímala
00:04:33 jako závazek k českým kořenům.
00:04:35 Zbožňovaný otec nikdy nezapomněl oslavit mé jmeniny kyticí růží.
00:04:40 Právě otec mě přivedl ke sportu.
00:04:43 On mě posadil poprvé na bicykl. Postavil pro mne hrazdu
00:04:47 a naučil mě bruslit.
00:04:51 Základem vytříbeného životního stylu šlechty bylo vzdělání.
00:04:55 Sidonie s bratry měla domácího učitele. Nevzpomíná na něj ráda.
00:04:59 Prý ji v nepřítomnosti chlapců líbal na ústa.
00:05:02 Chlapci později odešli na gymnázium do Prahy.
00:05:05 Sidonie měla od 13 let domácí učitelku, slečnu Jirušovou.
00:05:09 Ani v aristokratické společnosti nebylo vyšší vzdělání dívek běžné.
00:05:18 K životnímu stylu šlechty co patřilo?
00:05:22 Patřilo tam např. cestování.
00:05:28 Cestování je pro Sidonii Nádhernou velmi příznačné.
00:05:32 Mimochodem to souvisí s její takovou neklidnou krví
00:05:41 a myslím, že i tam musíme hledat potom jeden z kořenů
00:05:46 jejího přátelského vztahu k Rilkovi.
00:05:49 Rilke byl v tomto ohledu
00:05:53 podobný.
00:05:56 Cesty směřovaly do Francie. Francie byla jedním z těch cílů.
00:06:02 Potom to byla samozřejmě také Itálie.
00:06:05 Z Itálie především Florencie, Řím.
00:06:11 Sidonie poprvé odjela do ciziny jedenáctiletá
00:06:15 v roce 1896 do jihotyrolského Merana s maminkou a bratry.
00:06:20 Itálii navštívila později ještě několikrát.
00:06:24 Několikrát byla v Benátkách, Sieně, ale cestovala dál, až do Neapole,
00:06:27 Sorrenta, byla na Capri, Korsice a samozřejmě i v Římě.
00:06:33 O cestách si vedla podrobné deníky nejen o umění a architektuře,
00:06:37 ale i o milostných dobrodružstvích. Byla velmi mladá a velmi krásná.
00:06:48 Běda, není těžké rozpálit mou krev,
00:06:51 nechat mne zapomenout na to, co mě obklopuje, uvolňuje,
00:06:55 Všichni mohli říci, že tak vášnivou ženu nepotkali.
00:06:58 Trpěla jsem tím, cítíc, jak jsem slabá.
00:07:01 Ale nemohla jsem se ubránit mužským rtům na svých rtech.
00:07:08 Nezmiňuji se o cestách do bližších končin,
00:07:14 protože cesta do Vídně byla pro českou šlechtičnu
00:07:21 naprosto přirozená.
00:07:26 Cestování, jako určitý protiklad, je také vazba na rodové sídlo,
00:07:31 jako jeden z prvků, který konstituuje životní styl.
00:07:36 Péče o rodové sídlo, nejen jako o místo rodinné intimity,
00:07:42 ale i jako místo paměti,
00:07:45 a připomenutí významu tradice šlechtické rodiny.
00:07:50 Zároveň, protože šlechta v 19. století měla tendenci se uzavírat
00:07:55 jednak uvnitř, jako sociální vrstva, stavět si určitou hráz
00:08:01 oproti razantně nastupující nešlechtické společnosti,
00:08:06 nazývané měšťanskou nebo občanskou.
00:08:10 V případě Nádherných se péče o rodové sídlo soustředila
00:08:15 na budování zámeckého parku.
00:08:30 (mužský hlas)
00:08:32 V Praze jsem viděl Cézanna.
00:08:34 To a 2 hodiny na janovickém zámku, bylo tím nejlepším a nejklidnějším.
00:08:39 Již jízda vozem v podzimním odpoledni spolu s tajemnou krajinou
00:08:44 byla tak krásná!
00:08:46 Byly to Čechy, které jsem znal, zvlněné jako lehká hudba,
00:08:50 téměř bez obzoru. Najednou člověk ze všeho vyklouzl.
00:08:55 Jako by jel na loďce splavem do brány parku.
00:09:00 A byl to starý park, přicházel k člověku docela blízko
00:09:05 se svým vlhkým podzimem.
00:09:28 (Rilkeho vzpomínky)
00:09:30 Až po několika zatáčkách, mostech a průhledech
00:09:33 oddělen starým vodním příkopem,
00:09:36 vystoupil zámek nahoře nahnutý zpět jako z pýchy
00:09:40 nerovnoměrně pokrytý okny,
00:09:43 erbovními štíty, altány a arkýři,
00:09:45 obestavěný kolem dvory, jakoby ho nikdo neměl spatřit.
00:09:50 Krásná baronesa
00:09:52 vypadající jako miniatura z roku před Velkou revolucí,
00:09:56 mě přivítala se sympatickými bratry.
00:10:01 Prošli jsme park. Když se stmívalo,
00:10:03 podivuhodný zámek s nezapomenutelnou jídelnou,
00:10:07 zatímco sluhové svítili těžkými stříbrnými svícny
00:10:11 do hlubokých komnat jako do dvorů.
00:10:14 Zůstali jsme jen mezi sebou, pili čaj a bylo nám spolu dobře,
00:10:19 každý rád ve společnosti druhého.
00:10:40 Trochu to připomínalo dávná dětská odpoledne,
00:10:43 ale nehlídali nás žádní dospělí,
00:10:46 a krabice s hračkami jsme otevírali a uklízeli jen vnitřně.
00:10:56 Při tom se ukázala zvláštní věc:
00:11:00 Že Kamenice/Lipou, zámek v Čechách, který patříval mému pradědečkovi,
00:11:04 byl později majetkem příbuzného těchto Nádherných,
00:11:07 -jednoho z jejich přímých předků.
-(komentátor)
00:11:11 Rainer Maria Rilke byl na zámku jen krátce.
00:11:14 V dopise, který před odjezdem z Prahy 4. 11. 1907
00:11:18 posílá do Janovic, píše:
00:11:20 Jak dobře mi udělalo to odpoledne v Janovicích se vším!
00:11:24 Byl jsem uvnitř tak šťastný, jak se jinak stává jen při práci.
00:11:28 Co jiného bych si odvezl, nebýt této vzpomínky?
00:11:32 A představte si,
00:11:33 že to bylo první místo doma, které se mi otevřelo z vlastní vůle.
00:11:37 Skrze Janovice jsem poznal rodnou zemi
00:11:41 a přijal ji v její prosté kráse,
00:11:43 aniž by se mi do toho pletly dávno minulé souvislosti. Díky!
00:11:51 Rainer Marie Rilke byl pravděpodobně
00:11:54 největší básník, který pocházel z Čech
00:12:00 a se Sidonií Nádhernou se potkal na té
00:12:06 její osudové cestě, tj. její první cestě do Francie.
00:12:12 R. M. Rilke tehdy působil jako sekretář Augusta Rodina
00:12:21 a maminka, tedy baronka Amélie Nádherná,
00:12:26 požádala Augusta Rodina, zda by ho mohly navštívit
00:12:33 v jeho ateliéru. Ateliérem je pak provázel
00:12:39 Rainer Maria Rilke, aniž by Sidonie věděla dlouho, kdo to je.
00:12:45 Ten vztah vznikl velice nenápadně. Ale ze Sidoniných poznámek,
00:12:53 dost podrobně si zapsala průběh té návštěvy v Rodinově ateliéru,
00:12:59 je zjevné, že neméně než sochařská díla Rodinova,
00:13:07 že ji zaujal i ten,
00:13:09 který je těmi díly prováděl a který o nich velmi pěkně
00:13:14 mluvil. Postupně se z toho
00:13:19 vyvinul vztah, který Sidonie Nádherná sama označila
00:13:24 za čisté a bratrské přátelství.
00:13:27 Čili byl to vztah, řekl bych, platonický.
00:13:32 (komentátor)
00:13:34 Rilke sám v dopise o rok později přiznává, že je v myšlenkách
00:13:38 se Sidonií více, než může povědět, aniž by byl neskromný.
00:13:42 Stále v duchu vidí červeň jejího pláště,
00:13:45 která je neodvolatelně spojena s pohybem té,
00:13:47 která mu přicházela vstříc. Bratru Johannesovi píše:
00:13:52 Leží mi na srdci především to, abych se měl kam vracet domů.
00:13:56 Věřte mi, Janovice mají pevné místo v takových myšlenkách na domov.
00:14:01 Jsou silně vrostlé do mého citu a do mých vzpomínek velmi silně.
00:14:08 3 roky trvalo, než Rilke přijel do Vrchotových Janovic znovu.
00:14:13 Mezitím zemřela matka Sidonie, baronka Amélie.
00:14:16 Odpovědnost za majetek převzal prvorozený syn Johannes.
00:14:21 Ve dne chodil Rilke se Sidonií do parku nebo v okolí.
00:14:24 Někdy s bratry, někdy sami večer v knihovně pili čaj.
00:14:28 Rilke často četl ze svých prací, někdy i z Kleista a dalších.
00:14:32 Když skočil, sedla Sidonie ke klavíru
00:14:35 a hrála svého Chopina a Bacha.
00:14:38 Do deníku Sidonie zaznamenává zážitek ze společné vycházky
00:14:43 s Rilkem do nedalekého lesa Miláčova:
00:14:46 -(vzpomínky Sidonie)
-Byl to slavnostně jasný večer,
00:14:49 na polích zpívaly děti. Stoupli jsme si na okraj louky.
00:14:54 Zdála se jakoby očarována, jak ji obklopoval tmavý les.
00:14:57 Nad loukou stál něžný, mladý Měsíc.
00:15:02 Rilke vzpomněl na jednu Hebbelovu báseň. Pak jsme šli přes pole.
00:15:06 Nad námi podivně rozsáhlá obloha a plápolající hvězdy.
00:15:11 Připomenuli jsme si Li-Tchai-pa.
00:15:14 Vraceli jsme se přes mokrou louku velkou oklikou
00:15:17 u vysokých kolejí Selčanky, kolem příšerně tmavého Černého rybníka.
00:15:22 Po deváté jsme přišli domů.
00:15:26 Ve Vrchotových Janovicích byl Rilke jen třikrát.
00:15:30 První návštěva trvala jen 2 hodiny dokonce.
00:15:34 Druhá byla velká, trvala několik týdnů.
00:15:39 Poslední, třetí návštěva, to byla poslední Rilkova cesta do Čech,
00:15:44 při které nebyla přítomna Sidonie. Ta tehdy pobývala v Anglii.
00:15:51 Rilke pro vlastní inspiraci
00:15:54 potřeboval kontakt s urozeným prostředím.
00:15:57 Se šlechtickým prostředím. Povětšině tedy
00:16:01 s urozenými ženami.
00:16:04 Byl to zajisté zvláštní rys,
00:16:07 nicméně je to rys
00:16:10 -velice charakteristický...
-(komentátor)
00:16:13 A nejen roztoužená děvčata, ale i ženy s vrozenou smyslností
00:16:17 pokládaly tohoto muže za přitažlivého.
00:16:21 Byl z rodu těch, jaké ženy ještě nikdy nezažily:
00:16:24 Nevyzpytatelný a tajemný jako nikdo jiný,
00:16:27 říká Rilkův životopisec Wolfgang Letmann.
00:16:31 Při poslední návštěvě Janovic je ovšem Rilke bez Sidonie.
00:16:36 Sedím celý den v parku na svém oblíbeném místě k hrůze,
00:16:40 jak to znám. Přichází únava a dětinská potřeba spánku.
00:16:44 Naštěstí jsem pořád sám.
00:16:48 Vzájemný vztah
00:16:52 Rainera Maria Rilka a Sidonie Nádherné,
00:16:56 se odvíjel především v dopisech.
00:17:00 Ta korespondence, bohužel, pro nás je to korespodence jednostranná.
00:17:05 Zachovaly se jen Rilkovy dopisy,
00:17:09 byly také v Německu v 70. letech knižně vydány.
00:17:14 Zatímco Sidoniny dopisy neznáme.
00:17:20 Ty patrně se ztratily.
00:17:24 Ta kniha Rilkových dopisů Sidonii Nádherné
00:17:28 myslím, že to je jedno z největších děl
00:17:30 z evropské epistolární literatury.
00:17:35 -(citace z dopisů)
-A chtěl bych všechno vědět,
00:17:39 o čem se mi zdá. Že jste sama dnem i nocí v osamělém domě,
00:17:43 z hloubi jehož schodiště stoupá tma a prázdno
00:17:47 do vašich bezděčně otevřených dveří,
00:17:50 v němž úhoz klavíru má pokračování.
00:17:54 Nikdo neví jaké, protože ve zdech je cosi, co naslouchá,
00:17:58 v němž kouty poskytují úplné útočiště
00:18:01 pro pláč člověka bez domova v tomto vysokém starém domě,
00:18:06 v němž osud zmírá pomaleji než lidé,
00:18:09 a v němž přece od mládí svaté srdce může být radostné,
00:18:14 jisté, lehké a plné očekávání.
00:18:19 Já bych chtěl ještě vyzdvihnout to, co není tolik známé.
00:18:24 Přátelský vztah s Mathylde Rychnovskou
00:18:29 byl současně vlastně stykem s nejvyšší evropskou šlechtou.
00:18:33 Byli to ti, kteří třeba
00:18:35 v Hradci/Moravicí přijímali Beethovena
00:18:40 začátkem 19. století.
00:18:43 Mathylda Rychnovská byla všestranně umělecky nadaná.
00:18:49 Právě z jejího pera máme
00:18:53 povídku, ve které popsala
00:18:56 poslední dny života Sidonie Nádherné.
00:19:00 To je ta povídka "Kreslíř", Der Zeichner.
00:19:06 Dora Piačevičová byla zase dosti slušnou hudebnicí,
00:19:11 hudební skladatelkou. Je také ve slovnících uváděna
00:19:16 jako chorvatská hudební skladatelka.
00:19:21 Pak tu byla ještě Mary Dobřenská, která sama měla pro umění
00:19:26 a kulturu vůbec vyvinuté cítění
00:19:30 a její sídlo Potštejn nad Orlicí ve Východních Čechách,
00:19:38 byl význačným kulturním střediskem,
00:19:43 minimálně tedy středoevropského významu,
00:19:48 středoevropského formátu.
00:19:51 (komentátor)
00:19:52 Sidonie Nádherná prostřednictvím Mary Dobřenské zprostředkovala
00:19:55 pobyt Rilkeho ve Švýcarsku. Když onemocněl,
00:19:59 podporovala ho až do jeho smrti 1926.
00:20:04 -(ženský hlas) -Můj první opravdový přítel včera zemřel.
00:20:08 Učil mě radovat se a žít krásně. Sám nebyl z tohoto světa.
00:20:13 Nemohu uvěřit, že už není.
00:20:37 V roce 1913 Rilke ještě žije
00:20:40 a uslyšel zdrcující zprávu, že si její starší bratr Johannes
00:20:45 28. května v Mnichově vzal život.
00:20:49 Baronka po pohřbu odjíždí do Vídně.
00:20:52 Tam ji hrabě Thun seznamuje s architektem Loosem.
00:20:56 Ten v proslavené kavárně Imperial
00:20:59 pak 8. září 1913 s novinářem Karlem Krausem
00:21:03 a malířem Oskarem Kokoschkou.
00:21:06 Karl Kraus pozval smutnou Sidonii na osudovou projížďku fiakrem.
00:21:12 Pomoc nemožná. Nepodat se sblížení, vede do propasti,
00:21:16 píše Sidonie v deníku o muži K. K.
00:21:20 Což je vlastně
00:21:22 postava, která vyplňuje největší díl Sidonina života.
00:21:28 Nebo vstupuje do Sidonina života s největší intenzitou.
00:21:37 Karl Kraus byl prominentní vídeňský novinář.
00:21:45 Proslul vydáváním kritické revue Die Fackel,
00:21:53 čili pochodeň.
00:21:55 To byla původně revue, do které přispívali i jiní,
00:21:59 ale pak se stalo něco podobného, jako Šaldův "Zápisník" u nás.
00:22:04 Totiž že Fackel psal celá čísla Kraus sám.
00:22:12 Pro Krause bylo charakteristické to,
00:22:15 že podrobil neúprosné kritice všechny jevy vídeňského
00:22:20 nebo rakouského života.
00:22:23 Nikoho nešetřil.
00:22:26 Nebo koho neměl vysloveně rád,
00:22:31 tak na toho si i vymyslel. Nesnášel Gustava Mahlera,
00:22:35 bezpochyby největšího hudebního skladatele té doby.
00:22:39 Nikdy neslyšel jeho 2. symfonii, ale strhal ji ve Fackel.
00:22:50 Netrvalo dlouho a Karl Kraus přijel poprvé do Vrchotových Janovic.
00:22:55 Na konci listopadu 1913 nemohl ještě zámecký park,
00:22:59 svou budoucí inspiraci, ocenit.
00:23:01 Sidonii a všechny jeho obyvatele však považuje od této chvíle
00:23:05 za pevný bod své existence.
00:23:08 V Janovicích je všechno dokonalé, dobré a nezkažené.
00:23:20 Baronka Sidonie se do Krause zamilovala.
00:23:23 V deníku ho nazývá nejlepším, nejmilejším a nejušlechtilejším.
00:23:28 Mužem, který ji miloval jako žádný jiný.
00:23:32 Po návratu do Vídně jí píše Kraus dopisy, někdy i 3 denně.
00:23:36 -(citace z dopisů) -Co pořád v dopisech píšu a hlásím
00:23:39 je S = L, Sidie rovná se láska.
00:23:47 29. července 1914 vypukla první světová válka.
00:23:52 Vtrhla do jejich vztahu nečekaně a brutálně.
00:23:55 Pro Sidonii a Krause byla zimou světa.
00:23:59 -(ženský hlas)
-Nenávidím válku, nenávidím armádu.
00:24:03 Nenávidím nemilosrdnost jejich světa.
00:24:06 Karl Kraus píše drama "Poslení dny lidstva".
00:24:10 Napadá v něm všechny, kdo se na vedení války podílejí.
00:24:14 Z jeho protiválečného křiku, píše,
00:24:17 se musí stát i dílo pro lidskou bytost, pro kterou žije,
00:24:21 pro Sidie:
00:24:23 To mrtvý bratr posílá mě k tobě a vzkazuje ti:
00:24:26 Přítelkyni on nezradí, jen sestru ztratil nyní
00:24:30 Kousek tu po tobě zůstal, aby k sobě přitkal část tebe
00:24:35 Pevně přivine tě, abys ho opět našla v onom světě
00:24:39 Nad ztrátou pláčeš, však i získala jsi
00:24:45 Běž za ní! Buď mnou pro ni, buď mým poslem
00:24:49 Smrt je jen v jejich souhvězdích se vznášet...
00:24:54 Všechno, co zajímalo Sidonii, zajímalo i Krause.
00:24:58 Pro Sidonii zůstane Kraus "slávou jejího života".
00:25:02 -(ženský hlas)
-Vězí v mé krvi, působí, že trpím.
00:25:06 Pochopil, kdo jsem, jako ještě nikdo.
00:25:09 Je jediný živý člověk.
00:25:12 Nepoznala jsem tak silné srdce a tak přímý charakter.
00:25:16 Je mým nejlepším a nejvěrnějším přítelem.
00:25:24 Rok před koncem války jde Karl Kraus k odvodu.
00:25:29 Měl poškozenou páteř a tak byl osvobozen.
00:25:32 Okamžitě se spojil se Sidie
00:25:34 a počátkem května už za ní odcestoval do sv. Mořice.
00:25:38 Tři měsíce cestovali jeho oplem, který tak ráda řídila.
00:25:43 I se starou chůvou, která nemohla opustit Švýcarsko s irským pasem.
00:25:48 Jezdili zemí nazdařbůh, hledali louky a potoky,
00:25:52 byli i u Bodamského jezera a v Thierfedu.
00:25:55 Pak přišel konec Rakouska-Uherska a vznik Československa.
00:26:04 Měla také jeden moment,
00:26:11 kdy její ekonomická situace
00:26:14 byla po pozemkové reformě v roce 1921 zoufalá.
00:26:23 Karl Kraus jí tehdy finančně vypomáhal.
00:26:27 Byl tehdy movitý člověk.
00:26:30 Ale až do roku 1933.
00:26:34 Potom ztratil své příjmy, které měl z předčítání v Německu a Rakousku.
00:26:43 Sidonie se od začátku 20. let
00:26:46 spolu s architektem Camillo Schneiderem
00:26:49 a svým bratrem věnovala zkrášlování parku.
00:26:54 Toho parku, který popisuje Karl Kraus jako "ráj proti peklu Vídně".
00:27:02 Tomu parku se pak věnovala se vší svou energií a silou.
00:27:15 -(komentátor)
-Karl Kraus miluje janovický park
00:27:19 jako místo dokonalého štěstí.
00:27:21 Miluje Sidonii, která je s tímto místem spojená. Chce si ji vzít.
00:27:25 Sidonie váhá. Vymlouvá se na bratra Charlieho.
00:27:29 Ten jejich možnému sňatku nepřeje. Do deníku píše:
00:27:33 Snáším ho čím dál hůř. Čím více roste jeho láska,
00:27:38 tím méně se k němu mohu vracet. Potřebuji nezávislost a samotu.
00:27:44 Ozývá se i Rilke. Píše Sidonii po její návštěvě v Mnichově.
00:27:49 Jeho žena, sochařka Klára Westhoffová pracuje na její bustě.
00:27:54 Klára byla potěšena vaším tamějším pobytem,
00:27:57 velmi šťatna stran toho mramoru,
00:28:00 a jak jste správně tušila, krajně nespokojena s Karlem Krausem.
00:28:04 Vidí v tom jen přátelské spojení, že pobývá u Vás v Janovicích.
00:28:09 Nemůže být vynikající spisovatel, s nímž jste se sblížila,
00:28:14 jiný, než cizí. Cizí člověk.
00:28:28 Je otázka v Krausově případě,
00:28:32 jak snaha, touha institucionalizovat
00:28:37 jejich velmi prožívaný vztah muže a ženy
00:28:43 mohl být manželstvím završen,
00:28:45 do jak míry tam sehrál negativní roli Rilke ve svém upozornění
00:28:49 na neopomenutelný,
00:28:50 nevyhladitelný rozdíl, zůstávají tři vážní adepti.
00:28:55 To byl Josef hrabě Rziczewski, podle jména tedy Polák,
00:29:02 druhý pak byl nerealizovaný, to je známá věc, nerealizovaný sňatek
00:29:06 s italským šlechticem Carlo Viciardinim
00:29:10 a potom realizovaný sňatek s Maxem Thunem.
00:29:13 Upozorním tu na jednu věc:
00:29:16 Všichni tito tři muži,
00:29:20 s nimiž by Sidonie byla ochotna
00:29:22 uzavřít manželství, byli šlechtici.
00:29:25 Přes intenzivní vazby do nešlechtického prostředí
00:29:29 z jejího deníku... Až na Krause.
00:29:32 Kraus, který stál o to být manželem Sidonie Nádherné,
00:29:37 se skutečně domníval, to v korespondenci je, že, píše:
00:29:43 "To co mi brání dostat se do tvého lože, je můj občanský původ!"
00:29:48 Nebo neurozený původ.
00:29:51 Pro to by svědčila slova z deníku S. Nádherné, z korespondece.
00:29:56 I jako děvče odsuzovala nerovnorodý sňatek příbuzného.
00:30:01 Když příbuzný, hrabě Strachvic si vzal trafikantku,
00:30:06 pro ni je to skandál.
00:30:10 Přesto Sidonie po několika měsících hraběte Thuna opustila.
00:30:14 Prý byl šílený.
00:30:16 Psychicky vyčerpaná našla oporu kromě bratra
00:30:20 ve věrném a odpouštějícím Krausovi.
00:30:23 Ráno 18. září 1931
00:30:26 náhle umírá její druhý bratr Charlie na embolii
00:30:30 po operaci slepého střeva.
00:30:38 Když Karel umřel, na to se dobře pamatuji.
00:30:45 Otec byl na pohřbu. Pochovávali ho v noci. Asi to bylo v 11 hodin.
00:30:53 Nebo kolem půlnoci, já nevím. Byl jsem malý kluk.
00:30:57 Ona to nemohla vůbec přenést přes srdce,
00:31:01 že zůstala v tom sama.
00:31:04 Potom si nevěděla rady. Byla zvyklá na to,
00:31:09 že se o zámek a panství někdo staral,
00:31:13 a že ona si jen řekla, že potřebuje peníze na tohle, na tohle.
00:31:18 Ona: Kytky objednat! Někdo to musel zaplatit.
00:31:25 Nebýt Krause, zůstala by po smrti Charlieho v Janovicích sama.
00:31:30 Snad je zase sblížilo víc znepokojení z nastupujícího nacismu
00:31:35 v sousedních zemích.
00:31:40 Co mě v tomto okamžiku překvapuje,
00:31:45 co je naprosto pozoruhodné
00:31:49 v jejích denících, které jsem nyní překládal
00:31:52 a které jsou napsány jednoduchou dětskou angličtinou,
00:31:56 to je ta věta: Já ho nemůžu déle snášet,
00:32:00 což se týká Krause.
00:32:03 Zatímco on byl touto ženou zapálen
00:32:06 a jeho pracovní program byl závislý na jeho milostném vzplanutí,
00:32:11 ona píše v deníku, že ho nemůže vystát.
00:32:15 Pozoruhodné.
00:32:21 Janovický park byl pro Krause propojen s postavou Sidonie.
00:32:25 A parku věnuje Kraus celou básnickou sbírku:
00:32:30 Unikám času, nazpět přiváben se vracím
00:32:33 a tkvím v louce nehnutě, v zelené hládi, jak ty labutě.
00:32:40 To bývala má zem'.
00:32:42 Těch zvonků kolem, podívej se sem!
00:32:46 Snad celou věčnost na tom kameni babočka sedí
00:32:50 Vše je nedělní, zní modrým cinkotem
00:32:54 Nač darmo spěchat, zadrž marný let!
00:33:00 Tu před zázrakem končí všechen chlad.
00:33:04 Mrtvý den začal oči otvírat
00:33:07 a čas se vrací zpět...
00:33:16 4. února 1936 porazil Krause na ulici ve Vídni cyklista.
00:33:21 Od té chvíle ho trápily bolesti hlavy, páteře a srdce.
00:33:26 Sidonie netušila, že tak malý úraz bude mít tak zlé následky.
00:33:31 Po její návštěvě ve Vídni se jeho stav zhoršoval.
00:33:34 Do milovaných Janovic ještě 2x přijel.
00:33:38 Ještě v květnu telefonicky ohlásil Sidonii návštěvu.
00:33:41 To naposledy slyšela jeho hlas.
00:33:45 Karl Kraus zemřel ve Vídni 12. června 1936.
00:33:51 Právě včas před nastupujícím fašismem.
00:33:55 Sidonie zůstala na janovickém zámku úplně sama.
00:33:59 Bylo jí 50 let a ztratila všechny své blízké.
00:34:03 Nejdříve otce, pak matku,
00:34:05 pak milovaného bratra Johannese, přítele nejdražšího Rilka,
00:34:09 a naposledy dvojče Charlieho.
00:34:12 Krausova smrt, jak sama napsala, jakoby uzavřela její život.
00:34:24 Kdybychom vzali nejvýznamněší postavy,
00:34:26 podle mne to byl bratr Johannes, který ji ovlivňoval,
00:34:30 a potom samozřejmě Karl Kraus.
00:34:33 Tam jsou ty silné vazby,
00:34:38 vazby osobní.
00:34:41 Potom Rilke a potom možná někde na konci Švabinský.
00:34:45 On byl vlastně jen portétista.
00:34:48 Tím se vlastně ten vztah vyčerpává.
00:34:53 Samozřejmě,
00:34:55 na základě určitých indicií z pramenů se domýšlíme,
00:35:01 že mezi nimi došlo i k mírnějšímu vztahu.
00:35:06 Ale opakuji, je to pouze hypotéza.
00:35:11 Nelze ji prostě doložit.
00:35:16 Barevné litografie Švabinský moc nedělal.
00:35:19 A to je portét,
00:35:23 ze kterého vyhlíží skutečná
00:35:26 femme fatal.
00:35:51 Baronka Sidonie se starala o park, o hospodaření velkostatku.
00:35:55 Jakoby nevnímala, jak osudově se vyvíjí politická situace v Evropě.
00:36:01 Z deníkových záznamů jasně vyplývá,
00:36:04 že soumrak svobody viděla ostře protiněmecky.
00:36:08 Mnichovskou dohodu pokládala za zradu,
00:36:10 vše co následovalo, jako období plné křivd, ztrát a zklamání.
00:36:16 Němci se objevili na zámku hned v prvých dnech okupace.
00:36:20 V červenci už dosadili na velkostatek nucenou správu.
00:36:24 Ale to nejhorší mělo přijít.
00:36:27 V březnu 1942
00:36:29 vydal okresní úřad v Benešově vyhlášku
00:36:32 o zřízení vojenského cvičiště
00:36:34 v oblasti ohraničné silnicí Praha-Tábor, Vltavou a Sázavou,
00:36:40 tratí Olbramovice-Sedlčany, známou "selčankou".
00:36:44 Rozloha evakuovaného území 44.000 ha!
00:36:48 Obce byly vyklízeny postupně v 5 etapách.
00:36:51 Poslední etapa s termínem vystěhování 1. dubna 1944.
00:36:57 Ta zahrnovala i Vrchotovy Janovice a dalších 25 vsí a osad.
00:37:05 Jak to sem přišlo,
00:37:11 že se to musí do té doby,
00:37:13 tak jsem žádnému nic neříkal,
00:37:16 sebral jsem kobyly,
00:37:19 naložil jsem něco na vůz,
00:37:23 za vůz jsem dal krávu
00:37:27 a mazal jsem.
00:37:31 A tadyhle zadem. Přijeli jsme k poslednímu číslu,
00:37:38 k nějakým Hůlkovým,
00:37:41 a maminka povídá: Nemáme psa!
00:37:45 Otočíme se, a on jde s námi!
00:37:50 On se chytl. Jak viděl, že se to tu prázdní,
00:37:55 tak šel s námi.
00:37:57 Také baronka Sidonie musela opustit svůj zámek.
00:38:02 Do něho se nastěhovalo tankové velitelstvi SS a tankové opravny.
00:38:06 Po nepříjemných jednáních se přestěhovala do nedalekých Voračic.
00:38:12 Inventář, který jí zůstal, musela uskladnit ve stodole statku.
00:38:17 V dopise právníkovi, Václavu Vágnerovi pak píše:
00:38:21 Cítím se tu velice osamělá.
00:38:24 Nemám rádio, není zde elektřina,
00:38:27 telefon také ne. Od 1. 7. bude janovická silnice uzařena
00:38:31 pro civilní provoz. Autem se tedy ke mně nikdo nedostane.
00:38:35 Jsme tu více-méně odříznuti.
00:38:39 Vše, co mi bylo drahé a čím jsem žila,
00:38:42 je buď pod zemí, nebo vydáno všanc zkáze a znesvěcení,
00:38:46 nebo leží nedostupné v kufrech, bednách a na sýpce.
00:38:51 Lidé kolem mne jsou mi cizí a noví.
00:38:58 Zřízením vojenského cvičiště se zničilo na 200 domů,
00:39:02 těžce poškodilo 2.500 budov, Zničily se studny,
00:39:06 kilometry kanalizace a elektrického vedení.
00:39:09 V Janovicích a dalších vsích byly zřízeny koncentrační tábory.
00:39:13 Na konci války se likvidovaly střelbou, pochody smrti,
00:39:17 transporty.
00:39:19 To ráno 9. května
00:39:23 a tak se zrychtuj, pojď domů!
00:39:26 Je konec války, všichni můžeme jít na svá místa domů.
00:39:32 Tak jsem šel domů.
00:39:35 Tady zase ale...
00:39:39 Jak Němci uměli pořádek,
00:39:42 tady bylo všade uklizeno,
00:39:46 jak v chlívech, tak v seknici,
00:39:50 všechno zametené...
00:39:53 Okoukli jsme to a já doma neměl nic.
00:39:57 Škody napáchané německou armádou se těžko počítaly.
00:40:01 Možná i proto, že některé způsobily i vojska osvoboditelů,
00:40:05 vojáci Rudé Armády.
00:40:07 Také Sidonie vyčíslovala škody, kterým nemohla zabránit.
00:40:12 Zámkem volně proudili ruští vojáci i obyvatelé.
00:40:15 Každý si vezme, co chce. Vzali jí auto, hodinky,
00:40:19 porybného chtěli zastřelit i s rodinou.
00:40:22 Strhli zeď, aby mohli s náklaďákem do parku.
00:40:32 Sidonie se vrátila do Vrchotových Janovic, ale do zámku nemohla.
00:40:38 Ubytovala se v domku v místnostech lesní správy.
00:40:41 Tam zažila ještě větší bolest, než byl zničený zámek.
00:40:46 Byla nařčena z kolaborace s Němci. Co na tom, že je Češka?
00:40:50 Mluvila přece německy!
00:40:54 Oni jinak neměli vůbec nic. Ona naopak, až si tam přečtete,
00:40:59 poslouchala zprávy, když si zlomila nohu. Jela na kole,
00:41:04 zlomila si nohu v krčku a byla v nemocnici v Benešově.
00:41:08 To děda právě říkal v těch vzpomínkách.
00:41:13 Chtěla, aby jí tam přinesl rádio. Poslouchala. Ona uměla řeči.
00:41:19 Uměla asi 5 řečí. Poslouchala tam rozhlas a informovala všecky
00:41:25 doktory tam, co se děje. Naopak byla proti těm Němcům!
00:41:30 (komentátor)
00:41:32 2 roky trvalo, než se prokázalo, že nařčení z kolaborace je lživé
00:41:37 a následné řízení se zastavuje.
00:41:40 Sidonie se celou tu dobu snažila dát parku původní harmonii,
00:41:44 kterou kdysi měl.
00:41:46 Možná žila ve vzpomínkách na to,
00:41:48 co bylo kdysi tak prodchnuté duchem její rodiny.
00:41:51 Tady si hrála a zažívala krásné chvíle s lidmi, které milovala.
00:42:06 Měla ráda kytky, zvířata,
00:42:09 měla ráda ryby, stromy,
00:42:12 prostě přírodu vůbec.
00:42:16 No a lidi, samozřejmě. Kdo má rád rostliny,
00:42:20 má rád i lidi.
00:42:25 Když tady byli Němci,
00:42:27 ti se toho nevšimli. Spíš naopak to chránili.
00:42:32 Počítali s tím, že tady budou a že to bude jako pro ně.
00:42:38 Jenže přijeli Rusáci. Ti tam vjeli tankem a rozmydlili to.
00:42:42 To, co nerozmydlili Rusáci, tak přišli soudruzi z Votic.
00:42:48 Samozřejmě první co bylo, tak také musejí mít azalky,
00:42:53 tak s auty, vykopávali to, takže...
00:42:58 (ženský hlas)
00:43:00 Dlouho jsem dnes chodila po zámku a parku.
00:43:03 Všechno je tak opuštěné! Vrata, dveře dokořán zotvírané...
00:43:08 Bolí mě, jak je obsah mého života nemilosrdně vydán na pospas
00:43:12 všem lhostejným, kteří si ničeho neváží
00:43:15 a cítí se oprávněni tu krásu, která je mi svatá, ničit.
00:43:22 Brali jsme se s manželem v 49. roce
00:43:26 a když jsme se vzali, tak mě manžel vzal k ní
00:43:30 a představil mě.
00:43:32 To bylo naše první setkání.
00:43:36 Potom přišla ještě s nějakou paní
00:43:40 a ptala se, kde je Janíček, že by s ním potřebovala mluvit.
00:43:44 Manžel byl zrovna v lese.
00:43:47 Neřekla nic, odešla a od té doby jsme ji už neviděli.
00:43:52 Pak jsme slyšeli, že emigrovala.
00:43:55 -(ženský hlas)
-Bývám teď často v Praze,
00:43:58 abych unikla zdejším nesnesitelným dojmům.
00:44:01 Tam, kde je člověk nikdo a není vystaven pohledům ostatních,
00:44:06 najde nejspíš klid.
00:44:12 Soudruzi když zjistili, že baronka odjela za hranice,
00:44:17 že je v Anglii, přilítli na tátu: Dej sem klíč!
00:44:23 Není třeba, abys ty tu dělal nějakého správce!
00:44:29 Od toho jsme tady my!
00:44:32 Samozřejmě klíč jim musel dát.
00:44:35 Nějaký nábytek nebo věci, které tam byly a líbily se jim,
00:44:39 to si zabrali, rozkradli. Ostatní házeli z balkonů dolů,
00:44:45 skříně rozmlátili, úplně všechno.
00:44:56 Tam byl
00:44:57 pokoj, "u Napoleona" se jmenoval.
00:45:01 Takový modrý pokoj u Napoleona
00:45:04 všechny věci, které tam byly, byly označeny Napoleonem.
00:45:09 Napoleon Bonaparte byl na všom:
00:45:12 Na posteli, na židli, na vidličkách, na hrnkách,
00:45:16 prostě co tam bylo, na všom byl Napoleon Bonaparte.
00:45:20 To byla rarita! To už nikde nenajde nikdo!
00:45:25 Tihleti halamové to všechno vyházeli. Pro ně to nemělo cenu.
00:45:30 Oni ani nevěděli, že nějaký Napoleon existoval!
00:45:35 A že to má nějakou cenu, tak to všechno rozbili.
00:45:42 A potom ten jeden z těch soudruhů,
00:45:45 který nenáviděl všechny kříže a kapličky,
00:45:49 to začal ničit, lámal to,
00:45:52 když už nemohl nic jiného, tak urazil sv. Janovi aspoň ruku.
00:46:13 Poslední, závěrečnou a nejhorší vlnu ničení
00:46:17 už baronka Sidonie Nádherná neviděla.
00:46:20 Počátkem října opustila Vrchotovy Janovice
00:46:23 a odjela milovanou "selčankou" do Prahy.
00:46:26 Nejcennější věci uložila na holandském vyslanectví
00:46:30 a chystala se tajně podle instrukcí manželů Lobkovicových
00:46:34 na ilegální přechod hranic.
00:46:40 Nizozemské velvyslanectví v Praze nabídlo do knihovny Národního muzea
00:46:46 malou osobní knihovnu,
00:46:49 kterou kdysi, když Sidonie utíkala v roce 49 ze své vlasti,
00:46:54 zanechala v úschově na tomto velvyslanectví.
00:46:58 Knihovna tam zůstala.
00:47:01 Přebírali jsme bedny
00:47:06 a různým nádobím, s textilem a pod.
00:47:10 Pak nám řekli: Tady jsou nějaké obrazy!
00:47:13 Tak jsem se šel podívat zvědavě
00:47:16 a jako první obraz, který mi padl do ruky,
00:47:20 byl právě ten hledaný portrét
00:47:23 Sidonie Nádherné od Maxe Švabinského.
00:47:26 Byl to malý zázrak. Okamžitě jsem pochopil, že to je to, co hledáme.
00:47:32 Švabinský byl i jasně krásně podepsaný.
00:47:35 Že to je Sidonie, to mi bylo také naprosto jasné.
00:47:40 Byl jsem rád, že jsme tento portét konečně po 50 letech,
00:47:45 kdy byl nezvěstný, našli.
00:48:19 Sidonie nechala dopisy Karla Krause v Praze.
00:48:24 Vzala si s sebou jen jedinou jeho knihu
00:48:27 "Vybrané básně" vydané v roce 1920,
00:48:32 kde měla jeho věnování
00:48:35 a kde básně datovala.
00:48:41 Rilkovu korespondenci propašovali přes hranice holandští diplomaté.
00:48:48 Na vyslanectví měla přátele.
00:48:51 Na nizozemském velvyslanectví
00:48:54 se nacházela také její příruční knihovna
00:48:57 s několika desítkami knih s věnováním až do roku 1992.
00:49:02 Ta kolekce tam byla absolutně pohádková.
00:49:16 (ženský hlas)
00:49:18 Drahý příteli,
00:49:20 nakonec se mi podařilo dostat se přes hranici.
00:49:24 Nejsem schopna vyjádřit slovy, jaká je to radost,
00:49:28 ocitnout se po 11 letech v zajetí zase na svobodě,
00:49:32 moci mluvit jak chci a co chci a nemít strach,
00:49:35 že mě každou chvíli pošlou do vězení.
00:49:38 Možná je svět zkažený a prohnilý.
00:49:42 Mně po létech plných zločinů a lží
00:49:45 připadá v tuto chvíli jako ráj.
00:49:48 Ten, kdo nemá zkušenost s metodami komunistů a imitátorů nacistů,
00:49:53 jen stěží pochopí, jak může být život nesnesitelný
00:49:57 a jak hluboce člověk trpí.
00:50:01 Úplně jsem zapomněla, jak je svět krásný.
00:50:05 Neviděla jsem krásu květin, nevnímala zpěv ptáků,
00:50:08 nikde žádná radost.
00:50:11 Ještě nikdy jsem nezažila tak opojnou měsíční noc,
00:50:15 jako ta před 8 dny, kdy jsem se s pohraničníkovým: Stůj! v zádech
00:50:20 skrze pohádkový les pod hvězdami
00:50:23 dostala k cíli.
00:50:25 Po dvou hodinách jsem dorazila do bavorského městečka,
00:50:29 dýchala opojný vzduch svobody. Chtělo se mi pohladit každý dům.
00:50:37 Cíl jejího letu byla Anglie.
00:50:43 Věřila, že umí anglicky.
00:50:47 A že tam budou její přítelkyně hraběnka Mary Dobřenská
00:50:51 a Mathylde Rychnovská. které také odešly do Anglie.
00:50:59 Potom byla asi 4 týdny v Irsku na zámku Cork,
00:51:05 kde, myslím, žili bratr nebo sestra Gilian-Lobkovicových.
00:51:13 Tam byla Sidonie úplně zoufalá,
00:51:18 protože vůbec nikdo nevěděl, kdo byl Kraus, Rilke,
00:51:22 a také o ní nikdo nic nevěděl.
00:51:25 Takže její existence jakoby neměla vůbec žádný smysl.
00:51:31 Ale co bylo šílené:
00:51:37 Podlehla své cestovatelské vášni
00:51:41 a chtěla odjet do Latinské Ameriky.
00:51:46 Tam se bohatě vdala její přítelkyně Blanka Deymová ze Stříteže.
00:51:52 Ta jí napsala, že se o ní postará
00:51:56 a že to bude úžasné.
00:52:02 To Sidonii na chvilku velice povzbudilo.
00:52:05 Ale úplně ji zaskočilo, když se dozvěděla,
00:52:09 že je těžce nemocná rakovinou.
00:52:16 Ona kouřila sto zor denně.
00:52:19 Zapalovala jednu od druhé. Vstávala tak v 9 - 10 hodin,
00:52:24 chodila spát většinou kolem půlnoci,
00:52:29 ale jak ráno vstala,
00:52:30 správce Šprycl jí přinesl od trafikanta Píci krabičku zor.
00:52:39 Tu stovku jí musel každý den přinést.
00:52:43 To měla akorát. Do večera je vykouřila a ráno musela mít nové.
00:52:51 Životní příběh Sidonie Nádherné z Bohutína
00:52:56 není jen jeden velmi silný a velmi tragický příběh lidského života.
00:53:01 Do něj se promítá podobně silný, podobně tragický příběh
00:53:06 i našich moderních dějin.
00:53:10 Narodila se v době, kdy ještě bylo vědomí jakýchsi zdánlivých jistot.
00:53:16 Narodila se do světa včerejška, kdy se ještě věřilo pokroku,
00:53:20 svobodě a tyto pojmy měly vlastně pozitivní konotace.
00:53:27 Musela si ale zažít ohromný zlom, který přináší 1. světová válka,
00:53:32 která tento svět jistot definitivně rozkládá.
00:53:37 Prožívá 20. a 30. léta, kdy na svět jistot, řečeno nadneseně,
00:53:42 se mohlo alespoň svobodně vzpomínat.
00:53:45 Samozřejmě zažívá a postihují ji dvě největší totality 20. století,
00:53:55 jak nacistická v období okupace,
00:53:58 tak i komunistická, která jí pak definitivně bere vlast,
00:54:03 bere její Vrchotovy Janovice, bere její zámecký park.
00:54:08 (komenátor)
00:54:10 Baronka Sidonie Nádherná zemřela v Dunhamu 30. září 1950.
00:54:16 Na náhrobní desku nechala vytesat nápis:
00:54:19 Kde domov můj, kde vlast je má?
00:54:23 Bezmála 50 let čekalo ve Vrchotových Janovicích
00:54:26 prázdné místo vedle bratra Charlieho na Sidonii.
00:54:30 V květnu roku 1999 se konečně vrátila
00:54:34 do svého milovaného, kvetoucího parku.
00:54:44 Ostatky Sidonie Nádherné se do parku vrátily, její duch nikoliv.
00:54:49 Německá a rakouská vláda nabídly, že založí s Čechy nadaci,
00:54:53 z jejíchž peněz se bude rekonstruovat park a pak zámek.
00:54:57 Místo by pak mělo sloužit
00:55:00 jako mezinárodní středisko středoevropské kultury.
00:55:02 I Karl Kraus a Rainer Maria Rilke
00:55:05 by si zasloužili víc, než dvě vitriny v zámku.
00:55:22 Úsměvy zúčastněných byly nadějné,
00:55:25 ale výsledek se přizpůsobil malým českým poměrům.
00:55:29 Rok a půl trvalo, než se opatřila náhrobní deska.
00:55:33 A to ostatní patří k zapomnění,
00:55:36 jako baronka Sidonie Nádherná z Vrchotových Janovic.
00:56:09 Skryté titulky Rudolf Světecký
Životní osudy české šlechtičny (2004). Scénář a režie J. Platz
| Na životě baronky Sidonie Nádherné lze sledovat osudy české šlechty ve 20. století. Sidonie Nádherná byla známá především jako přítelkyně a mecenáška významných umělců - R. M. Rilke, K. Kraus, M. Švabinský, kteří bývali hosty v jejím zámku ve Vrchotových Janovicích. |
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 3
