00:00:10Byl jeden kopeček, na kopečku domeček,
00:00:14v tom domečku stoleček,
00:00:22na stolečku mistička, v té mističce vodička,
00:00:27v té vodičce rybička.
00:00:32Kde je ta ryba? Kočka ji snědla.
00:00:35Kde je ta kočka? V lese zaběhla.
00:00:39Kde je ten les? Na prach shořel.
00:00:41Kde je ten prach? Voda ho vzala.
00:00:44Kde je ta voda? Voli ji vypili.
00:00:48Kde jsou ti voli? Páni je snědli.
00:00:51Kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni.
00:01:16(hlas průvodce)
00:01:17Vedle sebe Sidonie a její dvojče Karel,
00:01:21naproti nim je bratr Jan,
00:01:23po levé straně jsou rodiče Emerich a Grel.
00:01:27Tady v zákoutí je jejich vychovatelka z Irska...
00:01:31Náhrobky v okolí kolem hřbitova jsou náhrobky jejich psů.
00:01:5830. května l883 se otec Sidonie Karel, rytíř Nádherný
00:02:03oženil ve Vídni s Amélii Kleinovou von Wiessenberg.
00:02:07Zanedlouho potom, co za 80.000 zlatých
00:02:10rozšířil a vylepšil janovický zámek, zemřel.
00:02:13Paní Amelie zůstala s dvojčaty Sidonii a Karlem
00:02:17a 11letým Janem sama.
00:02:20Otec zemřel ve své ložnici v janovickém zámku ve věku 46 let
00:02:25na zápal plic 26. března 1895.
00:02:30Janovice jsme zdědily my, děti, neboť otec zemřel bez závěti.
00:02:35Matka si zámek od nás odkoupila. Bylo mi tehdy 9 let.
00:02:40-(průvodce)
-Posledními majitely byli Nádherní.
00:02:42Zámek vlastnili od roku 1889 do roku 1949...
00:02:47Mým světem byl zámek se svými cimbuřími a temnými zákoutími.
00:02:52Elektřina v zámku nikdy nebyla.
00:02:55Dodnes se pamatuji na strašidelné stíny v mihotavém světle svícnů,
00:02:59když jsme šli večer po schodišti.
00:03:01S dojetím vzpomínám na maminku. Hrála si s námi a smála se.
00:03:06Ale jen zřídkakdy.
00:03:08Veškerý čas jsme trávily s naší přísnou, milou irskou chůvou,
00:03:13Mary Cooney.
00:03:15Také proto nemám žádný rodný jazyk.
00:03:18Angličtina v dětském pokoji, němčina doma s učitelem,
00:03:21jazyk mé země nikdy správně. Pravé rakouské vychování.
00:03:36Nádherní z Borutína byli nobilitováni v roce 1838.
00:03:40Byla to rodina, která měla mlynářské kořeny,
00:03:44ze středních Čech...
00:03:46-(průvodce)
-V roce 1801 se nechal portrétovat
00:03:49Jan Nádherný, pražský měšťan a majitel železáren.
00:03:53První šlechtický příslušník této rodiny Jan Nádherný.
00:03:58Zbohatl především obchodem se železem
00:04:01Peníze získané z podnikání investoval do nákupu velkostatků,
00:04:07které zveleboval a začal žít životem
00:04:13velkostatkáře, venkovského šlechtice.
00:04:16V roce 1838 potom, jak jsem řekl, za své zásluhy
00:04:20získal základní titul šlechtický,
00:04:25prosté šlechtictví.
00:04:30Naše šlechtictví jsem díky otci vnímala
00:04:33jako závazek k českým kořenům.
00:04:35Zbožňovaný otec nikdy nezapomněl oslavit mé jmeniny kyticí růží.
00:04:40Právě otec mě přivedl ke sportu.
00:04:43On mě posadil poprvé na bicykl. Postavil pro mne hrazdu
00:04:47a naučil mě bruslit.
00:04:51Základem vytříbeného životního stylu šlechty bylo vzdělání.
00:04:55Sidonie s bratry měla domácího učitele. Nevzpomíná na něj ráda.
00:04:59Prý ji v nepřítomnosti chlapců líbal na ústa.
00:05:02Chlapci později odešli na gymnázium do Prahy.
00:05:05Sidonie měla od 13 let domácí učitelku, slečnu Jirušovou.
00:05:09Ani v aristokratické společnosti nebylo vyšší vzdělání dívek běžné.
00:05:18K životnímu stylu šlechty co patřilo?
00:05:22Patřilo tam např. cestování.
00:05:28Cestování je pro Sidonii Nádhernou velmi příznačné.
00:05:32Mimochodem to souvisí s její takovou neklidnou krví
00:05:41a myslím, že i tam musíme hledat potom jeden z kořenů
00:05:46jejího přátelského vztahu k Rilkovi.
00:05:49Rilke byl v tomto ohledu
00:05:53podobný.
00:05:56Cesty směřovaly do Francie. Francie byla jedním z těch cílů.
00:06:02Potom to byla samozřejmě také Itálie.
00:06:05Z Itálie především Florencie, Řím.
00:06:11Sidonie poprvé odjela do ciziny jedenáctiletá
00:06:15v roce 1896 do jihotyrolského Merana s maminkou a bratry.
00:06:20Itálii navštívila později ještě několikrát.
00:06:24Několikrát byla v Benátkách, Sieně, ale cestovala dál, až do Neapole,
00:06:27Sorrenta, byla na Capri, Korsice a samozřejmě i v Římě.
00:06:33O cestách si vedla podrobné deníky nejen o umění a architektuře,
00:06:37ale i o milostných dobrodružstvích. Byla velmi mladá a velmi krásná.
00:06:48Běda, není těžké rozpálit mou krev,
00:06:51nechat mne zapomenout na to, co mě obklopuje, uvolňuje,
00:06:55Všichni mohli říci, že tak vášnivou ženu nepotkali.
00:06:58Trpěla jsem tím, cítíc, jak jsem slabá.
00:07:01Ale nemohla jsem se ubránit mužským rtům na svých rtech.
00:07:08Nezmiňuji se o cestách do bližších končin,
00:07:14protože cesta do Vídně byla pro českou šlechtičnu
00:07:21naprosto přirozená.
00:07:26Cestování, jako určitý protiklad, je také vazba na rodové sídlo,
00:07:31jako jeden z prvků, který konstituuje životní styl.
00:07:36Péče o rodové sídlo, nejen jako o místo rodinné intimity,
00:07:42ale i jako místo paměti,
00:07:45a připomenutí významu tradice šlechtické rodiny.
00:07:50Zároveň, protože šlechta v 19. století měla tendenci se uzavírat
00:07:55jednak uvnitř, jako sociální vrstva, stavět si určitou hráz
00:08:01oproti razantně nastupující nešlechtické společnosti,
00:08:06nazývané měšťanskou nebo občanskou.
00:08:10V případě Nádherných se péče o rodové sídlo soustředila
00:08:15na budování zámeckého parku.
00:08:30(mužský hlas)
00:08:32V Praze jsem viděl Cézanna.
00:08:34To a 2 hodiny na janovickém zámku, bylo tím nejlepším a nejklidnějším.
00:08:39Již jízda vozem v podzimním odpoledni spolu s tajemnou krajinou
00:08:44byla tak krásná!
00:08:46Byly to Čechy, které jsem znal, zvlněné jako lehká hudba,
00:08:50téměř bez obzoru. Najednou člověk ze všeho vyklouzl.
00:08:55Jako by jel na loďce splavem do brány parku.
00:09:00A byl to starý park, přicházel k člověku docela blízko
00:09:05se svým vlhkým podzimem.
00:09:28(Rilkeho vzpomínky)
00:09:30Až po několika zatáčkách, mostech a průhledech
00:09:33oddělen starým vodním příkopem,
00:09:36vystoupil zámek nahoře nahnutý zpět jako z pýchy
00:09:40nerovnoměrně pokrytý okny,
00:09:43erbovními štíty, altány a arkýři,
00:09:45obestavěný kolem dvory, jakoby ho nikdo neměl spatřit.
00:09:50Krásná baronesa
00:09:52vypadající jako miniatura z roku před Velkou revolucí,
00:09:56mě přivítala se sympatickými bratry.
00:10:01Prošli jsme park. Když se stmívalo,
00:10:03podivuhodný zámek s nezapomenutelnou jídelnou,
00:10:07zatímco sluhové svítili těžkými stříbrnými svícny
00:10:11do hlubokých komnat jako do dvorů.
00:10:14Zůstali jsme jen mezi sebou, pili čaj a bylo nám spolu dobře,
00:10:19každý rád ve společnosti druhého.
00:10:40Trochu to připomínalo dávná dětská odpoledne,
00:10:43ale nehlídali nás žádní dospělí,
00:10:46a krabice s hračkami jsme otevírali a uklízeli jen vnitřně.
00:10:56Při tom se ukázala zvláštní věc:
00:11:00Že Kamenice/Lipou, zámek v Čechách, který patříval mému pradědečkovi,
00:11:04byl později majetkem příbuzného těchto Nádherných,
00:11:07-jednoho z jejich přímých předků.
-(komentátor)
00:11:11Rainer Maria Rilke byl na zámku jen krátce.
00:11:14V dopise, který před odjezdem z Prahy 4. 11. 1907
00:11:18posílá do Janovic, píše:
00:11:20Jak dobře mi udělalo to odpoledne v Janovicích se vším!
00:11:24Byl jsem uvnitř tak šťastný, jak se jinak stává jen při práci.
00:11:28Co jiného bych si odvezl, nebýt této vzpomínky?
00:11:32A představte si,
00:11:33že to bylo první místo doma, které se mi otevřelo z vlastní vůle.
00:11:37Skrze Janovice jsem poznal rodnou zemi
00:11:41a přijal ji v její prosté kráse,
00:11:43aniž by se mi do toho pletly dávno minulé souvislosti. Díky!
00:11:51Rainer Marie Rilke byl pravděpodobně
00:11:54největší básník, který pocházel z Čech
00:12:00a se Sidonií Nádhernou se potkal na té
00:12:06její osudové cestě, tj. její první cestě do Francie.
00:12:12R. M. Rilke tehdy působil jako sekretář Augusta Rodina
00:12:21a maminka, tedy baronka Amélie Nádherná,
00:12:26požádala Augusta Rodina, zda by ho mohly navštívit
00:12:33v jeho ateliéru. Ateliérem je pak provázel
00:12:39Rainer Maria Rilke, aniž by Sidonie věděla dlouho, kdo to je.
00:12:45Ten vztah vznikl velice nenápadně. Ale ze Sidoniných poznámek,
00:12:53dost podrobně si zapsala průběh té návštěvy v Rodinově ateliéru,
00:12:59je zjevné, že neméně než sochařská díla Rodinova,
00:13:07že ji zaujal i ten,
00:13:09který je těmi díly prováděl a který o nich velmi pěkně
00:13:14mluvil. Postupně se z toho
00:13:19vyvinul vztah, který Sidonie Nádherná sama označila
00:13:24za čisté a bratrské přátelství.
00:13:27Čili byl to vztah, řekl bych, platonický.
00:13:32(komentátor)
00:13:34Rilke sám v dopise o rok později přiznává, že je v myšlenkách
00:13:38se Sidonií více, než může povědět, aniž by byl neskromný.
00:13:42Stále v duchu vidí červeň jejího pláště,
00:13:45která je neodvolatelně spojena s pohybem té,
00:13:47která mu přicházela vstříc. Bratru Johannesovi píše:
00:13:52Leží mi na srdci především to, abych se měl kam vracet domů.
00:13:56Věřte mi, Janovice mají pevné místo v takových myšlenkách na domov.
00:14:01Jsou silně vrostlé do mého citu a do mých vzpomínek velmi silně.
00:14:083 roky trvalo, než Rilke přijel do Vrchotových Janovic znovu.
00:14:13Mezitím zemřela matka Sidonie, baronka Amélie.
00:14:16Odpovědnost za majetek převzal prvorozený syn Johannes.
00:14:21Ve dne chodil Rilke se Sidonií do parku nebo v okolí.
00:14:24Někdy s bratry, někdy sami večer v knihovně pili čaj.
00:14:28Rilke často četl ze svých prací, někdy i z Kleista a dalších.
00:14:32Když skočil, sedla Sidonie ke klavíru
00:14:35a hrála svého Chopina a Bacha.
00:14:38Do deníku Sidonie zaznamenává zážitek ze společné vycházky
00:14:43s Rilkem do nedalekého lesa Miláčova:
00:14:46-(vzpomínky Sidonie)
-Byl to slavnostně jasný večer,
00:14:49na polích zpívaly děti. Stoupli jsme si na okraj louky.
00:14:54Zdála se jakoby očarována, jak ji obklopoval tmavý les.
00:14:57Nad loukou stál něžný, mladý Měsíc.
00:15:02Rilke vzpomněl na jednu Hebbelovu báseň. Pak jsme šli přes pole.
00:15:06Nad námi podivně rozsáhlá obloha a plápolající hvězdy.
00:15:11Připomenuli jsme si Li-Tchai-pa.
00:15:14Vraceli jsme se přes mokrou louku velkou oklikou
00:15:17u vysokých kolejí Selčanky, kolem příšerně tmavého Černého rybníka.
00:15:22Po deváté jsme přišli domů.
00:15:26Ve Vrchotových Janovicích byl Rilke jen třikrát.
00:15:30První návštěva trvala jen 2 hodiny dokonce.
00:15:34Druhá byla velká, trvala několik týdnů.
00:15:39Poslední, třetí návštěva, to byla poslední Rilkova cesta do Čech,
00:15:44při které nebyla přítomna Sidonie. Ta tehdy pobývala v Anglii.
00:15:51Rilke pro vlastní inspiraci
00:15:54potřeboval kontakt s urozeným prostředím.
00:15:57Se šlechtickým prostředím. Povětšině tedy
00:16:01s urozenými ženami.
00:16:04Byl to zajisté zvláštní rys,
00:16:07nicméně je to rys
00:16:10-velice charakteristický...
-(komentátor)
00:16:13A nejen roztoužená děvčata, ale i ženy s vrozenou smyslností
00:16:17pokládaly tohoto muže za přitažlivého.
00:16:21Byl z rodu těch, jaké ženy ještě nikdy nezažily:
00:16:24Nevyzpytatelný a tajemný jako nikdo jiný,
00:16:27říká Rilkův životopisec Wolfgang Letmann.
00:16:31Při poslední návštěvě Janovic je ovšem Rilke bez Sidonie.
00:16:36Sedím celý den v parku na svém oblíbeném místě k hrůze,
00:16:40jak to znám. Přichází únava a dětinská potřeba spánku.
00:16:44Naštěstí jsem pořád sám.
00:16:48Vzájemný vztah
00:16:52Rainera Maria Rilka a Sidonie Nádherné,
00:16:56se odvíjel především v dopisech.
00:17:00Ta korespondence, bohužel, pro nás je to korespodence jednostranná.
00:17:05Zachovaly se jen Rilkovy dopisy,
00:17:09byly také v Německu v 70. letech knižně vydány.
00:17:14Zatímco Sidoniny dopisy neznáme.
00:17:20Ty patrně se ztratily.
00:17:24Ta kniha Rilkových dopisů Sidonii Nádherné
00:17:28myslím, že to je jedno z největších děl
00:17:30z evropské epistolární literatury.
00:17:35-(citace z dopisů)
-A chtěl bych všechno vědět,
00:17:39o čem se mi zdá. Že jste sama dnem i nocí v osamělém domě,
00:17:43z hloubi jehož schodiště stoupá tma a prázdno
00:17:47do vašich bezděčně otevřených dveří,
00:17:50v němž úhoz klavíru má pokračování.
00:17:54Nikdo neví jaké, protože ve zdech je cosi, co naslouchá,
00:17:58v němž kouty poskytují úplné útočiště
00:18:01pro pláč člověka bez domova v tomto vysokém starém domě,
00:18:06v němž osud zmírá pomaleji než lidé,
00:18:09a v němž přece od mládí svaté srdce může být radostné,
00:18:14jisté, lehké a plné očekávání.
00:18:19Já bych chtěl ještě vyzdvihnout to, co není tolik známé.
00:18:24Přátelský vztah s Mathylde Rychnovskou
00:18:29byl současně vlastně stykem s nejvyšší evropskou šlechtou.
00:18:33Byli to ti, kteří třeba
00:18:35v Hradci/Moravicí přijímali Beethovena
00:18:40začátkem 19. století.
00:18:43Mathylda Rychnovská byla všestranně umělecky nadaná.
00:18:49Právě z jejího pera máme
00:18:53povídku, ve které popsala
00:18:56poslední dny života Sidonie Nádherné.
00:19:00To je ta povídka "Kreslíř", Der Zeichner.
00:19:06Dora Piačevičová byla zase dosti slušnou hudebnicí,
00:19:11hudební skladatelkou. Je také ve slovnících uváděna
00:19:16jako chorvatská hudební skladatelka.
00:19:21Pak tu byla ještě Mary Dobřenská, která sama měla pro umění
00:19:26a kulturu vůbec vyvinuté cítění
00:19:30a její sídlo Potštejn nad Orlicí ve Východních Čechách,
00:19:38byl význačným kulturním střediskem,
00:19:43minimálně tedy středoevropského významu,
00:19:48středoevropského formátu.
00:19:51(komentátor)
00:19:52Sidonie Nádherná prostřednictvím Mary Dobřenské zprostředkovala
00:19:55pobyt Rilkeho ve Švýcarsku. Když onemocněl,
00:19:59podporovala ho až do jeho smrti 1926.
00:20:04-(ženský hlas) -Můj první opravdový přítel včera zemřel.
00:20:08Učil mě radovat se a žít krásně. Sám nebyl z tohoto světa.
00:20:13Nemohu uvěřit, že už není.
00:20:37V roce 1913 Rilke ještě žije
00:20:40a uslyšel zdrcující zprávu, že si její starší bratr Johannes
00:20:4528. května v Mnichově vzal život.
00:20:49Baronka po pohřbu odjíždí do Vídně.
00:20:52Tam ji hrabě Thun seznamuje s architektem Loosem.
00:20:56Ten v proslavené kavárně Imperial
00:20:59pak 8. září 1913 s novinářem Karlem Krausem
00:21:03a malířem Oskarem Kokoschkou.
00:21:06Karl Kraus pozval smutnou Sidonii na osudovou projížďku fiakrem.
00:21:12Pomoc nemožná. Nepodat se sblížení, vede do propasti,
00:21:16píše Sidonie v deníku o muži K. K.
00:21:20Což je vlastně
00:21:22postava, která vyplňuje největší díl Sidonina života.
00:21:28Nebo vstupuje do Sidonina života s největší intenzitou.
00:21:37Karl Kraus byl prominentní vídeňský novinář.
00:21:45Proslul vydáváním kritické revue Die Fackel,
00:21:53čili pochodeň.
00:21:55To byla původně revue, do které přispívali i jiní,
00:21:59ale pak se stalo něco podobného, jako Šaldův "Zápisník" u nás.
00:22:04Totiž že Fackel psal celá čísla Kraus sám.
00:22:12Pro Krause bylo charakteristické to,
00:22:15že podrobil neúprosné kritice všechny jevy vídeňského
00:22:20nebo rakouského života.
00:22:23Nikoho nešetřil.
00:22:26Nebo koho neměl vysloveně rád,
00:22:31tak na toho si i vymyslel. Nesnášel Gustava Mahlera,
00:22:35bezpochyby největšího hudebního skladatele té doby.
00:22:39Nikdy neslyšel jeho 2. symfonii, ale strhal ji ve Fackel.
00:22:50Netrvalo dlouho a Karl Kraus přijel poprvé do Vrchotových Janovic.
00:22:55Na konci listopadu 1913 nemohl ještě zámecký park,
00:22:59svou budoucí inspiraci, ocenit.
00:23:01Sidonii a všechny jeho obyvatele však považuje od této chvíle
00:23:05za pevný bod své existence.
00:23:08V Janovicích je všechno dokonalé, dobré a nezkažené.
00:23:20Baronka Sidonie se do Krause zamilovala.
00:23:23V deníku ho nazývá nejlepším, nejmilejším a nejušlechtilejším.
00:23:28Mužem, který ji miloval jako žádný jiný.
00:23:32Po návratu do Vídně jí píše Kraus dopisy, někdy i 3 denně.
00:23:36-(citace z dopisů) -Co pořád v dopisech píšu a hlásím
00:23:39je S = L, Sidie rovná se láska.
00:23:4729. července 1914 vypukla první světová válka.
00:23:52Vtrhla do jejich vztahu nečekaně a brutálně.
00:23:55Pro Sidonii a Krause byla zimou světa.
00:23:59-(ženský hlas)
-Nenávidím válku, nenávidím armádu.
00:24:03Nenávidím nemilosrdnost jejich světa.
00:24:06Karl Kraus píše drama "Poslení dny lidstva".
00:24:10Napadá v něm všechny, kdo se na vedení války podílejí.
00:24:14Z jeho protiválečného křiku, píše,
00:24:17se musí stát i dílo pro lidskou bytost, pro kterou žije,
00:24:21pro Sidie:
00:24:23To mrtvý bratr posílá mě k tobě a vzkazuje ti:
00:24:26Přítelkyni on nezradí, jen sestru ztratil nyní
00:24:30Kousek tu po tobě zůstal, aby k sobě přitkal část tebe
00:24:35Pevně přivine tě, abys ho opět našla v onom světě
00:24:39Nad ztrátou pláčeš, však i získala jsi
00:24:45Běž za ní! Buď mnou pro ni, buď mým poslem
00:24:49Smrt je jen v jejich souhvězdích se vznášet...
00:24:54Všechno, co zajímalo Sidonii, zajímalo i Krause.
00:24:58Pro Sidonii zůstane Kraus "slávou jejího života".
00:25:02-(ženský hlas)
-Vězí v mé krvi, působí, že trpím.
00:25:06Pochopil, kdo jsem, jako ještě nikdo.
00:25:09Je jediný živý člověk.
00:25:12Nepoznala jsem tak silné srdce a tak přímý charakter.
00:25:16Je mým nejlepším a nejvěrnějším přítelem.
00:25:24Rok před koncem války jde Karl Kraus k odvodu.
00:25:29Měl poškozenou páteř a tak byl osvobozen.
00:25:32Okamžitě se spojil se Sidie
00:25:34a počátkem května už za ní odcestoval do sv. Mořice.
00:25:38Tři měsíce cestovali jeho oplem, který tak ráda řídila.
00:25:43I se starou chůvou, která nemohla opustit Švýcarsko s irským pasem.
00:25:48Jezdili zemí nazdařbůh, hledali louky a potoky,
00:25:52byli i u Bodamského jezera a v Thierfedu.
00:25:55Pak přišel konec Rakouska-Uherska a vznik Československa.
00:26:04Měla také jeden moment,
00:26:11kdy její ekonomická situace
00:26:14byla po pozemkové reformě v roce 1921 zoufalá.
00:26:23Karl Kraus jí tehdy finančně vypomáhal.
00:26:27Byl tehdy movitý člověk.
00:26:30Ale až do roku 1933.
00:26:34Potom ztratil své příjmy, které měl z předčítání v Německu a Rakousku.
00:26:43Sidonie se od začátku 20. let
00:26:46spolu s architektem Camillo Schneiderem
00:26:49a svým bratrem věnovala zkrášlování parku.
00:26:54Toho parku, který popisuje Karl Kraus jako "ráj proti peklu Vídně".
00:27:02Tomu parku se pak věnovala se vší svou energií a silou.
00:27:15-(komentátor)
-Karl Kraus miluje janovický park
00:27:19jako místo dokonalého štěstí.
00:27:21Miluje Sidonii, která je s tímto místem spojená. Chce si ji vzít.
00:27:25Sidonie váhá. Vymlouvá se na bratra Charlieho.
00:27:29Ten jejich možnému sňatku nepřeje. Do deníku píše:
00:27:33Snáším ho čím dál hůř. Čím více roste jeho láska,
00:27:38tím méně se k němu mohu vracet. Potřebuji nezávislost a samotu.
00:27:44Ozývá se i Rilke. Píše Sidonii po její návštěvě v Mnichově.
00:27:49Jeho žena, sochařka Klára Westhoffová pracuje na její bustě.
00:27:54Klára byla potěšena vaším tamějším pobytem,
00:27:57velmi šťatna stran toho mramoru,
00:28:00a jak jste správně tušila, krajně nespokojena s Karlem Krausem.
00:28:04Vidí v tom jen přátelské spojení, že pobývá u Vás v Janovicích.
00:28:09Nemůže být vynikající spisovatel, s nímž jste se sblížila,
00:28:14jiný, než cizí. Cizí člověk.
00:28:28Je otázka v Krausově případě,
00:28:32jak snaha, touha institucionalizovat
00:28:37jejich velmi prožívaný vztah muže a ženy
00:28:43mohl být manželstvím završen,
00:28:45do jak míry tam sehrál negativní roli Rilke ve svém upozornění
00:28:49na neopomenutelný,
00:28:50nevyhladitelný rozdíl, zůstávají tři vážní adepti.
00:28:55To byl Josef hrabě Rziczewski, podle jména tedy Polák,
00:29:02druhý pak byl nerealizovaný, to je známá věc, nerealizovaný sňatek
00:29:06s italským šlechticem Carlo Viciardinim
00:29:10a potom realizovaný sňatek s Maxem Thunem.
00:29:13Upozorním tu na jednu věc:
00:29:16Všichni tito tři muži,
00:29:20s nimiž by Sidonie byla ochotna
00:29:22uzavřít manželství, byli šlechtici.
00:29:25Přes intenzivní vazby do nešlechtického prostředí
00:29:29z jejího deníku... Až na Krause.
00:29:32Kraus, který stál o to být manželem Sidonie Nádherné,
00:29:37se skutečně domníval, to v korespondenci je, že, píše:
00:29:43"To co mi brání dostat se do tvého lože, je můj občanský původ!"
00:29:48Nebo neurozený původ.
00:29:51Pro to by svědčila slova z deníku S. Nádherné, z korespondece.
00:29:56I jako děvče odsuzovala nerovnorodý sňatek příbuzného.
00:30:01Když příbuzný, hrabě Strachvic si vzal trafikantku,
00:30:06pro ni je to skandál.
00:30:10Přesto Sidonie po několika měsících hraběte Thuna opustila.
00:30:14Prý byl šílený.
00:30:16Psychicky vyčerpaná našla oporu kromě bratra
00:30:20ve věrném a odpouštějícím Krausovi.
00:30:23Ráno 18. září 1931
00:30:26náhle umírá její druhý bratr Charlie na embolii
00:30:30po operaci slepého střeva.
00:30:38Když Karel umřel, na to se dobře pamatuji.
00:30:45Otec byl na pohřbu. Pochovávali ho v noci. Asi to bylo v 11 hodin.
00:30:53Nebo kolem půlnoci, já nevím. Byl jsem malý kluk.
00:30:57Ona to nemohla vůbec přenést přes srdce,
00:31:01že zůstala v tom sama.
00:31:04Potom si nevěděla rady. Byla zvyklá na to,
00:31:09že se o zámek a panství někdo staral,
00:31:13a že ona si jen řekla, že potřebuje peníze na tohle, na tohle.
00:31:18Ona: Kytky objednat! Někdo to musel zaplatit.
00:31:25Nebýt Krause, zůstala by po smrti Charlieho v Janovicích sama.
00:31:30Snad je zase sblížilo víc znepokojení z nastupujícího nacismu
00:31:35v sousedních zemích.
00:31:40Co mě v tomto okamžiku překvapuje,
00:31:45co je naprosto pozoruhodné
00:31:49v jejích denících, které jsem nyní překládal
00:31:52a které jsou napsány jednoduchou dětskou angličtinou,
00:31:56to je ta věta: Já ho nemůžu déle snášet,
00:32:00což se týká Krause.
00:32:03Zatímco on byl touto ženou zapálen
00:32:06a jeho pracovní program byl závislý na jeho milostném vzplanutí,
00:32:11ona píše v deníku, že ho nemůže vystát.
00:32:15Pozoruhodné.
00:32:21Janovický park byl pro Krause propojen s postavou Sidonie.
00:32:25A parku věnuje Kraus celou básnickou sbírku:
00:32:30Unikám času, nazpět přiváben se vracím
00:32:33a tkvím v louce nehnutě, v zelené hládi, jak ty labutě.
00:32:40To bývala má zem'.
00:32:42Těch zvonků kolem, podívej se sem!
00:32:46Snad celou věčnost na tom kameni babočka sedí
00:32:50Vše je nedělní, zní modrým cinkotem
00:32:54Nač darmo spěchat, zadrž marný let!
00:33:00Tu před zázrakem končí všechen chlad.
00:33:04Mrtvý den začal oči otvírat
00:33:07a čas se vrací zpět...
00:33:164. února 1936 porazil Krause na ulici ve Vídni cyklista.
00:33:21Od té chvíle ho trápily bolesti hlavy, páteře a srdce.
00:33:26Sidonie netušila, že tak malý úraz bude mít tak zlé následky.
00:33:31Po její návštěvě ve Vídni se jeho stav zhoršoval.
00:33:34Do milovaných Janovic ještě 2x přijel.
00:33:38Ještě v květnu telefonicky ohlásil Sidonii návštěvu.
00:33:41To naposledy slyšela jeho hlas.
00:33:45Karl Kraus zemřel ve Vídni 12. června 1936.
00:33:51Právě včas před nastupujícím fašismem.
00:33:55Sidonie zůstala na janovickém zámku úplně sama.
00:33:59Bylo jí 50 let a ztratila všechny své blízké.
00:34:03Nejdříve otce, pak matku,
00:34:05pak milovaného bratra Johannese, přítele nejdražšího Rilka,
00:34:09a naposledy dvojče Charlieho.
00:34:12Krausova smrt, jak sama napsala, jakoby uzavřela její život.
00:34:24Kdybychom vzali nejvýznamněší postavy,
00:34:26podle mne to byl bratr Johannes, který ji ovlivňoval,
00:34:30a potom samozřejmě Karl Kraus.
00:34:33Tam jsou ty silné vazby,
00:34:38vazby osobní.
00:34:41Potom Rilke a potom možná někde na konci Švabinský.
00:34:45On byl vlastně jen portétista.
00:34:48Tím se vlastně ten vztah vyčerpává.
00:34:53Samozřejmě,
00:34:55na základě určitých indicií z pramenů se domýšlíme,
00:35:01že mezi nimi došlo i k mírnějšímu vztahu.
00:35:06Ale opakuji, je to pouze hypotéza.
00:35:11Nelze ji prostě doložit.
00:35:16Barevné litografie Švabinský moc nedělal.
00:35:19A to je portét,
00:35:23ze kterého vyhlíží skutečná
00:35:26femme fatal.
00:35:51Baronka Sidonie se starala o park, o hospodaření velkostatku.
00:35:55Jakoby nevnímala, jak osudově se vyvíjí politická situace v Evropě.
00:36:01Z deníkových záznamů jasně vyplývá,
00:36:04že soumrak svobody viděla ostře protiněmecky.
00:36:08Mnichovskou dohodu pokládala za zradu,
00:36:10vše co následovalo, jako období plné křivd, ztrát a zklamání.
00:36:16Němci se objevili na zámku hned v prvých dnech okupace.
00:36:20V červenci už dosadili na velkostatek nucenou správu.
00:36:24Ale to nejhorší mělo přijít.
00:36:27V březnu 1942
00:36:29vydal okresní úřad v Benešově vyhlášku
00:36:32o zřízení vojenského cvičiště
00:36:34v oblasti ohraničné silnicí Praha-Tábor, Vltavou a Sázavou,
00:36:40tratí Olbramovice-Sedlčany, známou "selčankou".
00:36:44Rozloha evakuovaného území 44.000 ha!
00:36:48Obce byly vyklízeny postupně v 5 etapách.
00:36:51Poslední etapa s termínem vystěhování 1. dubna 1944.
00:36:57Ta zahrnovala i Vrchotovy Janovice a dalších 25 vsí a osad.
00:37:05Jak to sem přišlo,
00:37:11že se to musí do té doby,
00:37:13tak jsem žádnému nic neříkal,
00:37:16sebral jsem kobyly,
00:37:19naložil jsem něco na vůz,
00:37:23za vůz jsem dal krávu
00:37:27a mazal jsem.
00:37:31A tadyhle zadem. Přijeli jsme k poslednímu číslu,
00:37:38k nějakým Hůlkovým,
00:37:41a maminka povídá: Nemáme psa!
00:37:45Otočíme se, a on jde s námi!
00:37:50On se chytl. Jak viděl, že se to tu prázdní,
00:37:55tak šel s námi.
00:37:57Také baronka Sidonie musela opustit svůj zámek.
00:38:02Do něho se nastěhovalo tankové velitelstvi SS a tankové opravny.
00:38:06Po nepříjemných jednáních se přestěhovala do nedalekých Voračic.
00:38:12Inventář, který jí zůstal, musela uskladnit ve stodole statku.
00:38:17V dopise právníkovi, Václavu Vágnerovi pak píše:
00:38:21Cítím se tu velice osamělá.
00:38:24Nemám rádio, není zde elektřina,
00:38:27telefon také ne. Od 1. 7. bude janovická silnice uzařena
00:38:31pro civilní provoz. Autem se tedy ke mně nikdo nedostane.
00:38:35Jsme tu více-méně odříznuti.
00:38:39Vše, co mi bylo drahé a čím jsem žila,
00:38:42je buď pod zemí, nebo vydáno všanc zkáze a znesvěcení,
00:38:46nebo leží nedostupné v kufrech, bednách a na sýpce.
00:38:51Lidé kolem mne jsou mi cizí a noví.
00:38:58Zřízením vojenského cvičiště se zničilo na 200 domů,
00:39:02těžce poškodilo 2.500 budov, Zničily se studny,
00:39:06kilometry kanalizace a elektrického vedení.
00:39:09V Janovicích a dalších vsích byly zřízeny koncentrační tábory.
00:39:13Na konci války se likvidovaly střelbou, pochody smrti,
00:39:17transporty.
00:39:19To ráno 9. května
00:39:23a tak se zrychtuj, pojď domů!
00:39:26Je konec války, všichni můžeme jít na svá místa domů.
00:39:32Tak jsem šel domů.
00:39:35Tady zase ale...
00:39:39Jak Němci uměli pořádek,
00:39:42tady bylo všade uklizeno,
00:39:46jak v chlívech, tak v seknici,
00:39:50všechno zametené...
00:39:53Okoukli jsme to a já doma neměl nic.
00:39:57Škody napáchané německou armádou se těžko počítaly.
00:40:01Možná i proto, že některé způsobily i vojska osvoboditelů,
00:40:05vojáci Rudé Armády.
00:40:07Také Sidonie vyčíslovala škody, kterým nemohla zabránit.
00:40:12Zámkem volně proudili ruští vojáci i obyvatelé.
00:40:15Každý si vezme, co chce. Vzali jí auto, hodinky,
00:40:19porybného chtěli zastřelit i s rodinou.
00:40:22Strhli zeď, aby mohli s náklaďákem do parku.
00:40:32Sidonie se vrátila do Vrchotových Janovic, ale do zámku nemohla.
00:40:38Ubytovala se v domku v místnostech lesní správy.
00:40:41Tam zažila ještě větší bolest, než byl zničený zámek.
00:40:46Byla nařčena z kolaborace s Němci. Co na tom, že je Češka?
00:40:50Mluvila přece německy!
00:40:54Oni jinak neměli vůbec nic. Ona naopak, až si tam přečtete,
00:40:59poslouchala zprávy, když si zlomila nohu. Jela na kole,
00:41:04zlomila si nohu v krčku a byla v nemocnici v Benešově.
00:41:08To děda právě říkal v těch vzpomínkách.
00:41:13Chtěla, aby jí tam přinesl rádio. Poslouchala. Ona uměla řeči.
00:41:19Uměla asi 5 řečí. Poslouchala tam rozhlas a informovala všecky
00:41:25doktory tam, co se děje. Naopak byla proti těm Němcům!
00:41:30(komentátor)
00:41:322 roky trvalo, než se prokázalo, že nařčení z kolaborace je lživé
00:41:37a následné řízení se zastavuje.
00:41:40Sidonie se celou tu dobu snažila dát parku původní harmonii,
00:41:44kterou kdysi měl.
00:41:46Možná žila ve vzpomínkách na to,
00:41:48co bylo kdysi tak prodchnuté duchem její rodiny.
00:41:51Tady si hrála a zažívala krásné chvíle s lidmi, které milovala.
00:42:06Měla ráda kytky, zvířata,
00:42:09měla ráda ryby, stromy,
00:42:12prostě přírodu vůbec.
00:42:16No a lidi, samozřejmě. Kdo má rád rostliny,
00:42:20má rád i lidi.
00:42:25Když tady byli Němci,
00:42:27ti se toho nevšimli. Spíš naopak to chránili.
00:42:32Počítali s tím, že tady budou a že to bude jako pro ně.
00:42:38Jenže přijeli Rusáci. Ti tam vjeli tankem a rozmydlili to.
00:42:42To, co nerozmydlili Rusáci, tak přišli soudruzi z Votic.
00:42:48Samozřejmě první co bylo, tak také musejí mít azalky,
00:42:53tak s auty, vykopávali to, takže...
00:42:58(ženský hlas)
00:43:00Dlouho jsem dnes chodila po zámku a parku.
00:43:03Všechno je tak opuštěné! Vrata, dveře dokořán zotvírané...
00:43:08Bolí mě, jak je obsah mého života nemilosrdně vydán na pospas
00:43:12všem lhostejným, kteří si ničeho neváží
00:43:15a cítí se oprávněni tu krásu, která je mi svatá, ničit.
00:43:22Brali jsme se s manželem v 49. roce
00:43:26a když jsme se vzali, tak mě manžel vzal k ní
00:43:30a představil mě.
00:43:32To bylo naše první setkání.
00:43:36Potom přišla ještě s nějakou paní
00:43:40a ptala se, kde je Janíček, že by s ním potřebovala mluvit.
00:43:44Manžel byl zrovna v lese.
00:43:47Neřekla nic, odešla a od té doby jsme ji už neviděli.
00:43:52Pak jsme slyšeli, že emigrovala.
00:43:55-(ženský hlas)
-Bývám teď často v Praze,
00:43:58abych unikla zdejším nesnesitelným dojmům.
00:44:01Tam, kde je člověk nikdo a není vystaven pohledům ostatních,
00:44:06najde nejspíš klid.
00:44:12Soudruzi když zjistili, že baronka odjela za hranice,
00:44:17že je v Anglii, přilítli na tátu: Dej sem klíč!
00:44:23Není třeba, abys ty tu dělal nějakého správce!
00:44:29Od toho jsme tady my!
00:44:32Samozřejmě klíč jim musel dát.
00:44:35Nějaký nábytek nebo věci, které tam byly a líbily se jim,
00:44:39to si zabrali, rozkradli. Ostatní házeli z balkonů dolů,
00:44:45skříně rozmlátili, úplně všechno.
00:44:56Tam byl
00:44:57pokoj, "u Napoleona" se jmenoval.
00:45:01Takový modrý pokoj u Napoleona
00:45:04všechny věci, které tam byly, byly označeny Napoleonem.
00:45:09Napoleon Bonaparte byl na všom:
00:45:12Na posteli, na židli, na vidličkách, na hrnkách,
00:45:16prostě co tam bylo, na všom byl Napoleon Bonaparte.
00:45:20To byla rarita! To už nikde nenajde nikdo!
00:45:25Tihleti halamové to všechno vyházeli. Pro ně to nemělo cenu.
00:45:30Oni ani nevěděli, že nějaký Napoleon existoval!
00:45:35A že to má nějakou cenu, tak to všechno rozbili.
00:45:42A potom ten jeden z těch soudruhů,
00:45:45který nenáviděl všechny kříže a kapličky,
00:45:49to začal ničit, lámal to,
00:45:52když už nemohl nic jiného, tak urazil sv. Janovi aspoň ruku.
00:46:13Poslední, závěrečnou a nejhorší vlnu ničení
00:46:17už baronka Sidonie Nádherná neviděla.
00:46:20Počátkem října opustila Vrchotovy Janovice
00:46:23a odjela milovanou "selčankou" do Prahy.
00:46:26Nejcennější věci uložila na holandském vyslanectví
00:46:30a chystala se tajně podle instrukcí manželů Lobkovicových
00:46:34na ilegální přechod hranic.
00:46:40Nizozemské velvyslanectví v Praze nabídlo do knihovny Národního muzea
00:46:46malou osobní knihovnu,
00:46:49kterou kdysi, když Sidonie utíkala v roce 49 ze své vlasti,
00:46:54zanechala v úschově na tomto velvyslanectví.
00:46:58Knihovna tam zůstala.
00:47:01Přebírali jsme bedny
00:47:06a různým nádobím, s textilem a pod.
00:47:10Pak nám řekli: Tady jsou nějaké obrazy!
00:47:13Tak jsem se šel podívat zvědavě
00:47:16a jako první obraz, který mi padl do ruky,
00:47:20byl právě ten hledaný portrét
00:47:23Sidonie Nádherné od Maxe Švabinského.
00:47:26Byl to malý zázrak. Okamžitě jsem pochopil, že to je to, co hledáme.
00:47:32Švabinský byl i jasně krásně podepsaný.
00:47:35Že to je Sidonie, to mi bylo také naprosto jasné.
00:47:40Byl jsem rád, že jsme tento portét konečně po 50 letech,
00:47:45kdy byl nezvěstný, našli.
00:48:19Sidonie nechala dopisy Karla Krause v Praze.
00:48:24Vzala si s sebou jen jedinou jeho knihu
00:48:27"Vybrané básně" vydané v roce 1920,
00:48:32kde měla jeho věnování
00:48:35a kde básně datovala.
00:48:41Rilkovu korespondenci propašovali přes hranice holandští diplomaté.
00:48:48Na vyslanectví měla přátele.
00:48:51Na nizozemském velvyslanectví
00:48:54se nacházela také její příruční knihovna
00:48:57s několika desítkami knih s věnováním až do roku 1992.
00:49:02Ta kolekce tam byla absolutně pohádková.
00:49:16(ženský hlas)
00:49:18Drahý příteli,
00:49:20nakonec se mi podařilo dostat se přes hranici.
00:49:24Nejsem schopna vyjádřit slovy, jaká je to radost,
00:49:28ocitnout se po 11 letech v zajetí zase na svobodě,
00:49:32moci mluvit jak chci a co chci a nemít strach,
00:49:35že mě každou chvíli pošlou do vězení.
00:49:38Možná je svět zkažený a prohnilý.
00:49:42Mně po létech plných zločinů a lží
00:49:45připadá v tuto chvíli jako ráj.
00:49:48Ten, kdo nemá zkušenost s metodami komunistů a imitátorů nacistů,
00:49:53jen stěží pochopí, jak může být život nesnesitelný
00:49:57a jak hluboce člověk trpí.
00:50:01Úplně jsem zapomněla, jak je svět krásný.
00:50:05Neviděla jsem krásu květin, nevnímala zpěv ptáků,
00:50:08nikde žádná radost.
00:50:11Ještě nikdy jsem nezažila tak opojnou měsíční noc,
00:50:15jako ta před 8 dny, kdy jsem se s pohraničníkovým: Stůj! v zádech
00:50:20skrze pohádkový les pod hvězdami
00:50:23dostala k cíli.
00:50:25Po dvou hodinách jsem dorazila do bavorského městečka,
00:50:29dýchala opojný vzduch svobody. Chtělo se mi pohladit každý dům.
00:50:37Cíl jejího letu byla Anglie.
00:50:43Věřila, že umí anglicky.
00:50:47A že tam budou její přítelkyně hraběnka Mary Dobřenská
00:50:51a Mathylde Rychnovská. které také odešly do Anglie.
00:50:59Potom byla asi 4 týdny v Irsku na zámku Cork,
00:51:05kde, myslím, žili bratr nebo sestra Gilian-Lobkovicových.
00:51:13Tam byla Sidonie úplně zoufalá,
00:51:18protože vůbec nikdo nevěděl, kdo byl Kraus, Rilke,
00:51:22a také o ní nikdo nic nevěděl.
00:51:25Takže její existence jakoby neměla vůbec žádný smysl.
00:51:31Ale co bylo šílené:
00:51:37Podlehla své cestovatelské vášni
00:51:41a chtěla odjet do Latinské Ameriky.
00:51:46Tam se bohatě vdala její přítelkyně Blanka Deymová ze Stříteže.
00:51:52Ta jí napsala, že se o ní postará
00:51:56a že to bude úžasné.
00:52:02To Sidonii na chvilku velice povzbudilo.
00:52:05Ale úplně ji zaskočilo, když se dozvěděla,
00:52:09že je těžce nemocná rakovinou.
00:52:16Ona kouřila sto zor denně.
00:52:19Zapalovala jednu od druhé. Vstávala tak v 9 - 10 hodin,
00:52:24chodila spát většinou kolem půlnoci,
00:52:29ale jak ráno vstala,
00:52:30správce Šprycl jí přinesl od trafikanta Píci krabičku zor.
00:52:39Tu stovku jí musel každý den přinést.
00:52:43To měla akorát. Do večera je vykouřila a ráno musela mít nové.
00:52:51Životní příběh Sidonie Nádherné z Bohutína
00:52:56není jen jeden velmi silný a velmi tragický příběh lidského života.
00:53:01Do něj se promítá podobně silný, podobně tragický příběh
00:53:06i našich moderních dějin.
00:53:10Narodila se v době, kdy ještě bylo vědomí jakýchsi zdánlivých jistot.
00:53:16Narodila se do světa včerejška, kdy se ještě věřilo pokroku,
00:53:20svobodě a tyto pojmy měly vlastně pozitivní konotace.
00:53:27Musela si ale zažít ohromný zlom, který přináší 1. světová válka,
00:53:32která tento svět jistot definitivně rozkládá.
00:53:37Prožívá 20. a 30. léta, kdy na svět jistot, řečeno nadneseně,
00:53:42se mohlo alespoň svobodně vzpomínat.
00:53:45Samozřejmě zažívá a postihují ji dvě největší totality 20. století,
00:53:55jak nacistická v období okupace,
00:53:58tak i komunistická, která jí pak definitivně bere vlast,
00:54:03bere její Vrchotovy Janovice, bere její zámecký park.
00:54:08(komenátor)
00:54:10Baronka Sidonie Nádherná zemřela v Dunhamu 30. září 1950.
00:54:16Na náhrobní desku nechala vytesat nápis:
00:54:19Kde domov můj, kde vlast je má?
00:54:23Bezmála 50 let čekalo ve Vrchotových Janovicích
00:54:26prázdné místo vedle bratra Charlieho na Sidonii.
00:54:30V květnu roku 1999 se konečně vrátila
00:54:34do svého milovaného, kvetoucího parku.
00:54:44Ostatky Sidonie Nádherné se do parku vrátily, její duch nikoliv.
00:54:49Německá a rakouská vláda nabídly, že založí s Čechy nadaci,
00:54:53z jejíchž peněz se bude rekonstruovat park a pak zámek.
00:54:57Místo by pak mělo sloužit
00:55:00jako mezinárodní středisko středoevropské kultury.
00:55:02I Karl Kraus a Rainer Maria Rilke
00:55:05by si zasloužili víc, než dvě vitriny v zámku.
00:55:22Úsměvy zúčastněných byly nadějné,
00:55:25ale výsledek se přizpůsobil malým českým poměrům.
00:55:29Rok a půl trvalo, než se opatřila náhrobní deska.
00:55:33A to ostatní patří k zapomnění,
00:55:36jako baronka Sidonie Nádherná z Vrchotových Janovic.
00:56:09Skryté titulky Rudolf Světecký
Životní osudy české šlechtičny (2004). Scénář a režie J. Platz
| Na životě baronky Sidonie Nádherné lze sledovat osudy české šlechty ve 20. století. Sidonie Nádherná byla známá především jako přítelkyně a mecenáška významných umělců - R. M. Rilke, K. Kraus, M. Švabinský, kteří bývali hosty v jejím zámku ve Vrchotových Janovicích. |
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2019 | English | 9
