Trnka – Werich. Miroslav Táborský uvádí filmy, které jste již dlouho neviděli
00:00:17 Dobrý den.
00:00:19 Vítám opět vás, které český animovaný film vždycky potěší.
00:00:22 Jiří Trnka měl při výběru svých spolupracovníků
00:00:25 vždycky velmi šťastnou ruku.
00:00:27 Ať už se jednalo o jeho animátorskou partu,
00:00:31 všuměly z dílen studia -
00:00:33 hudebního skladatele Václava Trojana
00:00:36 nebo scenáristu a rádce Jiřího Brdečku.
00:00:39 K nejbližším přátelům však patřil i Jan Werich.
00:00:41 Ten měl jedno veliké přání -
00:00:44 zahrát si s králem komiků Vlastou Burianem.
00:00:47 Poprvé mu toto přání splnil právě Jiří Trnka.
00:00:51 V loutkovém filmu Dva mrazíci jim sice nemohl nabídnout víc
00:00:54 než hlasové party obou hlavních hrdinů,
00:00:57 ale i tak je znát, s jak velkým gustem
00:01:00 si je oba velcí herci zahráli.
00:02:31 Hej! Stůjte prosím!
00:02:33 Slyšíte něco?
00:02:36 Zastavte se prosím okamžitě!
00:02:40 Promiňte, prosím.
00:02:42 Trochu jsem se proháněl a zalehlo mě v uších.
00:02:45 Říkal jste něco?
00:02:46 Říkal jsem: "V kterém uchu mi zní?"
00:02:49 No odpovězte. Honem!
00:02:52 Nevím. Nic jsem neslyšel.
00:02:54 Zalehlo mně v uších.
00:02:56 Ale jak jste nechápavý! V levém mi zní uchu.
00:02:58 V levém! Řekněte to honem.
00:03:01 V levém. A proč to mám říkat?
00:03:03 Ale proto, že to je taková pověra.
00:03:06 Zní ti v levém uchu - někdo nám nadává.
00:03:09 Vy jste moudrý. A proč nám nadává? Kdo?
00:03:13 Jste nechápavý. Jsme přece mrazíci, ne?
00:03:17 Někdo nadává na mráz, ne? A to jsme my, ne?
00:03:22 Rozumíte?
00:03:24 Ne. Ano. A co budeme dělat?
00:03:27 Pojďme se honit. Máte babu.
00:03:30 Cha cha.
00:03:31 Stůjte přece! Prosím vás.
00:03:34 Nejde o honění, ale o potrestání.
00:03:36 Ano. A proč?
00:03:38 No nadávají nám. Tak budeme trestat.
00:03:42 Sláva. Trestejme.
00:03:47 -Slyšíte něco?
-Ano.
00:03:50 Zvoní vám v uchu. V levém.
00:03:52 Vy mne nechápete! Nechápete nic.
00:03:57 To jsou sáně. Lidi jedou. Na ně!
00:04:06 Obdivuji se vám.
00:04:08 Sáně. Na ně!
00:04:24 Chopte se toho tlustého. Stejně s ním nic nesvedete.
00:04:27 Ale aspoň ho poštípejte.
00:04:30 To bude nejmoudřejší. Jak jste zkušený!
00:04:33 Chovám k vám velkou důvěru.
00:04:35 Právem, příteli. Právem.
00:04:37 Vezmu toho staříka. Je hubený.
00:04:41 Nebude ho škoda. Zmrazím ho...
00:04:44 No, to uvidíte. Až ho to bude bolet.
00:04:49 Až ho to bude bolet!
00:04:52 Počkejte na mě u studny. Udělám co mohu.
00:04:55 Mrazu zdar!
00:04:58 Zdar.
00:05:29 (krákání)
00:06:17 (krákání)
00:09:45 (vyzvánějí zvony)
00:10:59 Dávejte prosím vás pozor!
00:11:03 Nevidíte, že už přicházím?
00:11:06 Promiňte, já jsem se jen tak proháněl.
00:11:08 Vlastně klouzal.
00:11:10 -Oj, oj.
-Prosím, říkal jste něco?
00:11:15 -Ne.
-A jakpak jste pochodil?
00:11:20 Potrápil jste sedláčka? Potrápil?
00:11:24 Strašně.
00:11:25 Já jsem ho nejdřív štípal, pak jsem ho trápil.
00:11:30 Nebo zase mučil. To se nedá vypovědět.
00:11:35 Vždycky jsem se vám obdivoval. Ten můj z toho stůně!
00:11:41 Ale co je to proti vám.
00:11:44 Já jsem ho potom ještě štípal... No říkám vám...
00:11:49 Ten můj už nepřijde. Asi třeba.
00:11:59 Co to je? Slyšíte něco?
00:12:01 Ne. To vy mě jen tak škádlíte.
00:12:05 Že by to mohl být ten chudáček sedláček?
00:12:08 Cha cha. Ne. Ten už se ani nehne. Kdepak!
00:12:13 Copak? Kampak?
00:12:16 Neutíkejte! Počkejte na mě!
00:12:19 Haló!!!
00:12:33 (vyzvánění zvonu)
00:12:47 Spolupráce Jana Wericha s Jiříkem, jak říkal Trnkovi,
00:12:51 začala dříve než na filmu Dva mrazíci.
00:12:54 Jan Werich totiž natočil svou pohádku O zlaté rybce
00:12:57 na gramofonovou desku a Jiří Trnka, v r. 1951,
00:13:02 podle této nahrávky natočil animovaný film.
00:13:06 Spíš bychom měli říct animovaný neanimovaný film,
00:13:10 protože se neanimovalo pohybem postav,
00:13:14 ale pohybem obrazu. Střídáním velikosti záběrů.
00:13:22 Jiří Trnka vycházel z přesvědčení,
00:13:25 že Werichův text, skvělým způsobem interpretovaný,
00:13:28 by klasická animace jen rušila.
00:13:31 Opravdu velký umělec v sobě nese i pokoru.
00:13:35 A to byl i Trnkův případ.
00:14:18 To byl totiž jednou rybář, ten měl ženu
00:14:21 a oba bydleli na břehu moře ve veliké láhvi od octa.
00:14:26 Můžete si představit, jak to v té láhvi páchlo kysele.
00:14:30 Rybář chodil na ryby a žena čekala doma na úlovek.
00:14:34 Někdy se víc načekala než on chytil,
00:14:36 jak to u rybářů a jejich žen bývá zvykem.
00:14:40 Jednou, takhle v úterý myslím že to bylo,
00:14:43 rybář si vzal žížaly a pruty a zase šel na ryby.
00:14:47 Napíchl žížalu, rozmáchl se nad hlavou,
00:14:49 zakroužil - žbluňk - a zapích prut a čekal na zabrání.
00:14:55 Ještě pořádně ani neusedl a kouká - ryba bere.
00:14:59 Šňůra se natáhne, ještě víc, ještě víc -
00:15:03 on sekne a už ji táhne. Bránila se jen co je pravda.
00:15:06 Byla to pěkná ryba. Zlatá ryba. Dobrých 7 kilo.
00:15:11 "Hej, rybáři," někdo volá. "Pusť mě, nech mě žít!"
00:15:17 Rybář kouká jako blázen. Ryba mluví!
00:15:21 Pravda, poněkud šišlá, protože udice jí brání ve výslovnosti.
00:15:26 Ale rybář slyší jasně jak říká: "Pusť mě rybáři.
00:15:29 Nejsem skutečná ryba. Já jsem zakletý princ."
00:15:34 "Ryba, která mluví, stejně nemůže být dobrá k jídlu,"
00:15:39 myslí si rybář. A pustil ji.
00:15:42 Ale nějak mu to otrávilo rybolov.
00:15:45 Složil pruty a jde domů.
00:15:47 "Tak co jsi chytil?" ptá se žena.
00:15:50 "Ale, chytil jsem rybu, která vlastně ani ryba nebyla.
00:15:54 Totiž byl to princ. Tak jsem ji pustil."
00:15:58 "A to jsi za to nic nechtěl?" ptá se žena rybáře.
00:16:02 "A co? Zač?"
00:16:04 "Dal jsi rybě život. Nebo jsi nedal?
00:16:06 To se zadarmo nedělá. Běž zpátky a požádej ji o něco."
00:16:10 "A oč ji mám požádat?" "Třeba o novou vilu.
00:16:13 Běž a řekni jí, že chceme novou vilu."
00:16:17 A rybář šel. Nechtělo se mu prosit rybu,
00:16:22 ale nechtělo se mu taky hádat se ženou.
00:16:26 "Co že to moře není tak průzračné jako před chvílí."
00:16:30 Ale vylezl na skálu a volá:
00:16:34 "Zlatá rybo, slyš má slova. Vylez z vody, zjev se znova.
00:16:38 Mám ženu zlou jako šídlo a pálí ji dobré bydlo."
00:16:42 Ryba se zjeví a povídá: "Co chce tvá žena?"
00:16:46 "Říká, že když jsem tě jako pustil,
00:16:49 tedy abys..., tedy já že bych měl dostat odměnu.
00:16:55 Chce vilu. Chce novou vilu."
00:16:58 "Jdi domů. Má vilu."
00:17:02 Přišel rybář domů a kouká.
00:17:05 Tam stojí vila a před vilou jeho žena,
00:17:09 zve ho dál a vede ho domů.
00:17:12 "To koukáš, co?" povídá žena.
00:17:15 Všude plno služebnictva se klaní,
00:17:18 šofér: "Pane šéf, moje úcta."
00:17:20 Kuchařky: "Rukulíbám, milostivá paní."
00:17:22 A rybářka s nosem nahoru prochází z pokoje do pokoje,
00:17:25 rozsvěcuje, zhasíná, rozsvěcuje, zhasíná...
00:17:32 "No tak rozsviť."
00:17:35 "Jé, to je lustr z křišťálu. A hele - lednička plná konzerv.
00:17:43 A ta kuchyně. A jídelna!
00:17:48 Podívej, stůl plný jídla, vína, tlačenka.
00:17:52 To je cikánská pečeně, taliány. A cukroví a bonbóny a oplatky.
00:17:59 A datličky...
00:18:02 No, teď máme do smrti postaráno," jihne rybář.
00:18:08 "No to se uvidí," odsekne rybářka.
00:18:11 Najedli se, napili a šli si lehnout pod prachové deky.
00:18:18 Ráno se žena probudí, koukne z okna,
00:18:22 ale nevidí oblaka a neslyší cvrlikat sýkorky.
00:18:27 Vidí jenom majetek a slyší zvonit zlato.
00:18:30 Jde a vzbudí muže: "Chci být králem! Hajdy k rybě!"
00:18:35 "Na co králem? Kdo?" ptá se rybář.
00:18:39 "Já! A běž k rybě a řekni jí,
00:18:42 že chci být králem nad tou celou zemí."
00:18:45 "Ale to není možné žádat. To nebudu žádat. Já mám dost."
00:18:49 "Možná že ty, ale já ne! Oblékni se a jdi k rybě!
00:18:53 Dala vilu, dá i království." Tak rybář šel.
00:18:59 Ví, že nedělá dobře, ale co má dělat?
00:19:02 Ženy se bojí a bojí se jejího nářku.
00:19:05 Přijde k moři, kouká: "Je nějaké černé, bouřlivé."
00:19:09 Ale postaví se na skálu a volá:
00:19:12 "Zlatá rybo, slyš má slova. Vylez z vody, zjev se znova.
00:19:15 Mám ženu zlou jako šídlo a pálí ji dobré bydlo."
00:19:18 "Co tvá žena chce?" "Žena chce být králem."
00:19:25 "Jdi domů. Je králem."
00:19:29 A tak šel domů. Z vily se stal zámek,
00:19:32 plno věží a věžiček, sluhové a nevolnictvo.
00:19:35 A hudba a smích a tichý pláč tam dole ve věži.
00:19:40 Ale dolů do věže rybář nepřišel.
00:19:43 Přišel do velké síně, kde bylo plno vévodů a arcivévodů.
00:19:48 A knížat a arciknížat.
00:19:50 Biskupů a arcibiskupů, prelátů, magnátů, grófů,
00:19:56 kteří pod řády, řetězy nebyli k poznání.
00:20:01 Všichni se hluboce klaní, protože nemají páteř.
00:20:06 A na trůnu seděla jeho žena.
00:20:09 Na hlavě diamantovou korunu, v ruce zlaté žezlo.
00:20:13 Po stranách stály dvorní dámy.
00:20:15 Každá o hlavu menší než ta první.
00:20:19 Od největší až po nejmenší.
00:20:22 A tupě se usmívaly.
00:20:26 "Tak co, jsi králem?" ptá se muž.
00:20:31 "Já jsem králem," povídá rybářka.
00:20:34 "Tak máme už do smrti postaráno."
00:20:37 "Nic nemáme," katí se žena a žene se z trůnu dolů
00:20:40 a v tom palác. A leží na parketách.
00:20:44 Zatímco dvořané účastí omdlévají,
00:20:49 žena se zvedá, žene se na muže a katí se:
00:20:53 "Jdi k rybě zpátky a řekni jí, že chci být císařem!"
00:20:57 "Už máš dost," brání se rybář.
00:21:01 "Půjdeš nebo budeš o hlavu kratší. Jsem tvůj král!"
00:21:06 Poroučí žena. No tak šel.
00:21:11 Srdce jak z olova, nohy stěží vlekl, ale k moři se dovlekl.
00:21:20 "To je moře, to je moře. Fuj!"
00:21:24 Stěží vylezl na skálu, ale přeci jen vylezl a zvolal:
00:21:28 "Zlatá rybo, slyš má slova. Vylez z vody, zjev se znova.
00:21:33 Mám ženu zlou jako šídlo a pálí ji dobré bydlo."
00:21:41 "Co je tentokrát?" "Chce být císař."
00:21:46 "Jdi domů. Je císař."
00:21:50 Ze zámku se stala tvrz a hrad a palác v jednom.
00:21:53 Všechno z alabastru, kování ze zlata.
00:21:56 Zato více hlídek, více hudby,
00:21:59 ale více pláče dole ve více věžích.
00:22:04 Ale to rybář neslyšel, protože vstoupil do obrovského sálu,
00:22:07 kde byla mračna knížat a erteplat.
00:22:11 Mračna admirálů a viceadmirálů, králů a vicekrálů,
00:22:14 diplomatů a vicediplomatů, a hlupáků a vicehlupáků.
00:22:21 A uprostřed byl trůn z platiny 2 míle vysoký
00:22:25 a tam nahoře seděla rybářka, na hlavě korunu z uranu,
00:22:30 žezlo z radia a říšské jablko zlatá reneta.
00:22:37 Po obou stranách trůnu stáli těžkooděnci.
00:22:41 První 2 míle vysoký a každý druhý o hlavu menší
00:22:45 až do úplného pumprdlíka a trpajzlíka osmimilimetrového.
00:22:57 A před trůnem tlačí se mnoho sultánů,
00:22:59 šachů, maharádžů, rádžů, džů, ů.
00:23:06 "Hej, ženo, jsi císař," volá nahoru rybář
00:23:10 a z výše dolů odpovídá žena: "Běž k rybě, chci být papež!"
00:23:16 "Papež?"
00:23:17 "Ne, papež, hlupáku," zlobí se žena.
00:23:22 "Už jdu. Jé, ta mi dává."
00:23:27 A chudák běží k moři. "Ani dýchat se nedá
00:23:31 jak vítr člověka zalkne." A přiběhne k moři na skálu:
00:23:36 "Zlatá rybo, slyš má slova. Vylez z vody, zjev se znova.
00:23:42 Mám ženu zlou jako šídlo a pálí ji dobré bydlo."
00:23:50 "No, co je zas? Co je opět?"
00:23:53 "Papež chce být." "Jdi domů. Je papež."
00:24:01 Když přišel domů, uviděl obrovský chrám
00:24:04 a kolem plno paláců a zahrad.
00:24:08 Všude plno stráží, které mluvili švýcarsky,
00:24:11 a všude vonělo kadidlo a cinkaly zvonky.
00:24:15 A šepot zpovědnic zněl jako hukot Niagáry.
00:24:21 A v nejkrásnějším paláci, na trůnu ze samých svíček
00:24:26 seděla rybářka, na hlavě korunu třípatrovou
00:24:30 s nástavbou 5 křížků a 6 andělíčků,
00:24:34 kteří všichni stále zpívali a na tlustých kobercích
00:24:40 leželi králové a císařové, poslanci a policejní ředitelové.
00:24:47 Bili se v prsa.
00:24:49 A jak se bili, řád jim na prsou zvonil.
00:24:55 "Tak teď jsi papež," povídá rybář.
00:24:59 "Už nemůžeš být nic víc." "To se uvidí,"
00:25:03 odsekla praktická žena a sestoupila z trůnu
00:25:07 a zpěvu "aleluja" šla na večeři.
00:25:16 Když byli pojedli, každý po jednom hovězím holoubátku,
00:25:20 a popili, šli spát do peřin z andělských křídel.
00:25:29 Muž spal jako když ho do vody hodí, ale žena nemohla spát.
00:25:34 Převrací se zleva doprava, na znak, na břicho.
00:25:40 A zas doleva, semhle, támhle, takhle a všelijak.
00:25:45 A ne a ne usnout.
00:25:48 A jak tak kouká a přemýšlí, slunce se najednou
00:25:54 vyhouplo za lesíčkem a rybářka vidí,
00:25:58 jak se sluníčko začíná usmívat na svět
00:26:02 a pak světlo začalo tlačit měsíc za hory jako špuntík do flaštičky.
00:26:08 A tu napadlo rybářku něco hrozného. Vzbudí muže:
00:26:14 "Rychle, honem, oblékni se a utíkej za rybou!
00:26:18 Chci pohybovat sluncem a chci pohybovat měsícem.
00:26:21 Ať to ryba zařídí!"
00:26:24 (zvuky probouzení)
00:26:29 "Co? Nech mě spát." "Dolů z postele, lenochu.
00:26:33 A utíkej za rybou. A tu máš!" A pohlavek mu vlepila.
00:26:38 "Vstávej, vstávej. Nudím se.
00:26:40 Nechci se koukat na slunce. Chci řídit slunce a měsíc.
00:26:44 A basta fidli!"
00:26:45 A do rybáře buší zlatým pantoflem.
00:26:49 "Ale ženo, vzpamatuj se. To zařizuje jenom Pán Bůh,"
00:26:54 varuje rybář. "Do toho ti nic není."
00:26:57 "A je mi! Já chci být Pánem Bohem.
00:27:01 Jdi k rybě. Dala vilu, dala palác, dala papeže - udělá mě Bohem."
00:27:07 A muž utíká zase k moři, ale je to hrozná cesta.
00:27:13 "To je vítr!"
00:27:24 Dalo mu hroznou práci, aby překřičel bouři.
00:27:27 "Zlatá rybo, slyš má slova. Vylez z vody, zjev se znova.
00:27:32 Mám ženu zlou jako šídlo pálí ji dobré bydlo."
00:27:39 "Co je tentokrát?"
00:27:41 "Moje žena chce vládnout sluncem a měsícem.
00:27:44 Atom chce rozebrat a Mléčnou dráhu podojit."
00:27:49 "Jdi domů. A najdeš ji v láhvi od octa."
00:27:58 Našel ji v kyselém smradu,
00:28:01 rozcuchanou, mastnou, špinavou.
00:28:05 Se špinavým krkem a okousanými nehty.
00:28:09 A tam žijí oba dodnes.
00:28:13 V r. 1954 začalo natáčení Trnkova Švejkovského triptychu.
00:28:18 Švejka si určitě nedovedeme představit
00:28:20 bez jeho typických výroků a průpovídek.
00:28:23 Švejk, to je především slovo.
00:28:26 A zdá se, že pro interpretaci geniálního Haškova textu
00:28:29 nepřicházel v úvahu nikdo jiný než Jan Werich.
00:28:33 1. část Osudů dobrého vojáka Švejka
00:28:36 z Hatvanu na hranice Haliče, kterou si dnes na závěr promítneme,
00:28:40 je asi nejpopulárnější.
00:28:43 Ano, je to ta známá příhoda
00:28:45 s poručíkem Dubem a železitou vodou.
00:28:48 Třemi Švejkovskými filmy spolupráce
00:28:50 velkého Jiřího s velkým Janem na animovaném filmu
00:28:53 bohužel skončila.
00:28:56 Oba sousedé z Kampy sice ještě několikrát hovořili o tom,
00:28:59 že by spolu rádi udělali nějaký film,
00:29:01 ale už nikdy k tomu nedošlo.
00:29:04 I tak po sobě zanechali mnohé z toho,
00:29:07 co nás vždycky potěší. Na shledanou příště.
00:30:31 Stanice byla přeplněna.
00:30:33 Vůbec možno říct, že se zde shromáždily vlaky
00:30:36 s trupami všech možných částí armády.
00:30:39 Byl zde též vlak s oddělením aeroplánů.
00:30:42 Na druhých kolejích stály na vagónech tytéž předměty
00:30:45 jako aeroplány a děla, jenže v rozbitém stavu.
00:30:49 Byly to sestřelené létací stroje, roztrhané hlavně houfnic.
00:30:54 Zatímco všechno nové jelo tam nahoru,
00:30:58 tyhle zbytky slávy jely do vnitrozemí
00:31:01 k opravám a rekonstrukcím.
00:31:04 Poručík Dub o všem vojákům, kteří se kolem
00:31:06 rozbitých děl a aeroplánů shromáždili,
00:31:10 právě vykládá, že je to válečná kořist.
00:31:19 (zamečení)
00:31:37 "Ať se to vezme jak se to vezme, je to přece jenom válečná kořist.
00:31:42 Vono je to sice na první pohled vošemetný,
00:31:44 když tady někdo čte K. u k. a... tedy něco dál,
00:31:51 ale ono to bude asi tak, že to padlo do rukou Rusům
00:31:55 a my jsme si to museli zase nazpátek vydobít,
00:31:58 a taková kořist je mnohem cennější, poněvadž...
00:32:04 Poněvadž nepříteli se nesmí nechat nic v rukou.
00:32:08 To máte jako s Přemyšlem, nebo s tím vojákem,
00:32:10 kterýmu při defechtu vytrhl nepřítel feldflašku."
00:32:16 "Něco vám ráčilo upadnout, pane lajtnant."
00:32:24 "To bylo ještě za napoleonských válek.
00:32:26 A ten voják v noci odebral se do nepřátelskýho ležení
00:32:30 a přinesl tu feldflašku zase nazpátek
00:32:34 a vydělal ještě při tom, protože nepřítel na noc
00:32:37 fasoval kořalku."
00:32:43 "Koukejte, ať už zmizíte, Švejku!
00:32:46 Ať vás tu už podruhé nevidím!"
00:32:50 "Dle rozkazu, pane lajtnant."
00:33:07 Poručík Dub po odchodu Švejkově byl ke všemu ještě tak pitomý,
00:33:11 že vojáky znovu upozorňoval na sestřelený rakouský aeroplán,
00:33:14 na jehož kovovém ráfu bylo zřetelně vyznačeno
00:33:18 Wiener Neustadt.
00:33:24 "Vy mě ještě neznáte," křičel Dub.
00:33:27 "Vy mě znáte možná z té dobré stránky,
00:33:29 ale až mě poznáte z té špatné stránky - já jsem zlý!
00:33:32 Nemyslete si, já jsem zlý! Já každého přinutí až k pláči!
00:33:38 Ten jsme Rusům sestřelili u Lvova, totiž...
00:33:41 Ten jsme Rusům sestřelili u Lvova."
00:33:44 Tato slova zaslechl nadporučík Lukáš,
00:33:46 který se přiblížil a hlasitě dodal:
00:33:49 "Přičemž oba ruští letci uhořeli."
00:33:54 Pak odcházel dále beze slova, pomysliv si,
00:33:57 že poručík Dub je kus dobytka.
00:34:10 "Ich melde gerhorsm, kompanie-ordonanc
00:34:12 Švejk prosí o další rozkazy!
00:34:15 Poslušně hlásím, pane obrlajtnant,
00:34:17 že jsem vás již hledal ve štábním vagóně."
00:34:25 "Poslyšte, Švejku. Víte jak se jmenujete?
00:34:27 Už jste zapomněl jak jsem vás nazval?"
00:34:31 "Vy jeden..." (zabučení krávy)
00:34:43 "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant,
00:34:45 že jsem na takovou věc nezapomněl.
00:34:48 Poněvadž já nejsem nějakej jednoroční dobrovolník Železný.
00:34:51 To jsme tenkrát, ještě dávno před válkou,
00:34:53 byli v karlínských kasárnách.
00:34:56 A tam byl nějakej obrst Fliedler von Bumerang.
00:35:00 Poslušně hlásím, pane obrlajtnat, že ten náš obrst
00:35:03 byl půl vaší vejšky, nosil plnovous
00:35:06 jako kníže Lobkovic, takže vypadal jako vopice.
00:35:09 A když se rozčilil, tak vyskakoval dvakrát tak vysoko
00:35:12 jak byl sám vysokej, takže jsme mu říkali kaučukovej dědek.
00:35:18 Tenkrát byl nějakej 1. máj a my jsme měli berajčaft.
00:35:27 A von k nám držel předtím večer na nádvoří
00:35:29 velikou řeč, že proto musíme zejtra
00:35:32 zůstat všichni v kasárnách a nehnout se ven,
00:35:35 abysme mohli na nejvyšší rozkaz, v případě potřeby,
00:35:38 všechnu tu socialistickou bandu postřílet.
00:35:41 Proto taky - kterej voják má dneska přesčas?
00:35:45 A nevrátí se do kasáren a natáhne to až na druhej den -
00:35:48 ten že provedl zemězradu, poněvadž takovej vožralej chlap
00:35:52 netrefí ani jednoho člověka, když budou salvy
00:35:55 a ještě bude střílet do vzduchu.
00:35:59 Tedy ten jednoroční dobrovolník Železný si řek,
00:36:02 že když kaučukovej dědek zejtra do kasáren nikoho nepustí,
00:36:06 takže pro něj teda bude nejlíp,
00:36:09 když do těch kasáren vůbec nepřijde.
00:36:12 A tohle taky uskutečnil jako jedno víno.
00:36:18 Ale ten obrst Fiedler, pane obrlajtnant,
00:36:22 to vám byla taková potvora mizerná, dej mu Pán Bůh nebe,
00:36:26 že chodil druhej den po Praze a hledal někoho,
00:36:28 kdo by se odvážil z našeho regimentu vylézt z kasáren.
00:36:32 A někde u Prašný brány potkal taky šťastně Železnýho
00:36:35 a hned na něho spustí:
00:36:37 "Já ti dám, já ti naučím, já ti tak rád osladím."
00:36:42 A řekl toho ještě víc a spakoval ho s sebou do kasáren.
00:36:46 A po celý cestě mu říkal lecos vošklivýho,
00:36:49 výhrůžnýho a ptal se ho pořád jak se jmenuje.
00:36:52 "Železnej!"
00:36:55 "Železnej, ty to odsrať, já jsem rád, já tě chytit.
00:36:58 Já ti dám, Železný. Já ti ukázat den ersten May.
00:37:02 Ty bejt můj, Železný. Zavřít, fajn, zavřít."
00:37:06 Železnýmu už to bylo všecko jedno.
00:37:09 Tak jak šli přes Poříčí, kolem Rozvařilů -
00:37:12 Železný se ztratil.
00:37:14 Zkazil dědkovi kaučukovýmu tu velikou radost,
00:37:18 až ho bude sázet do arestu.
00:37:20 Obrsta to tak rozčililo, že ze vzteku zapomněl,
00:37:23 jak se ten jeho delikvent jmenuje, popletl si to.
00:37:29 A když přišel do kasáren, začal skákat do stropu,
00:37:33 strop byl nízkej a ten, co měl bataliónku se divil,
00:37:38 proč dědek křičí:
00:37:41 "Měděnej zavřít! Ne Měděnej zavřít. Olověnej zavřít!
00:37:46 Tak ne, Olověnej. Cínovej zavřít!"
00:37:49 A takhle dědek trápil den ze dne a ptal se pořád
00:37:52 jestli už chytili Měděnýho, Olověnýho, Cínovýho.
00:37:55 A taky dal vyrukovat celej regiment.
00:37:58 Ale oni už Železnýho, o kterým se to všeobecně vědělo,
00:38:02 dali na marodku, poněvadž Železný byl zubní technik.
00:38:08 Až jednou od našeho regimentu se podařilo jednomu
00:38:12 probodnout nějakýho dragouna v hospodě U Bucků,
00:38:15 kterej tam chodil za holkou, a tu nás seřadili do čtverce,
00:38:19 museli jít všichni, i marodka.
00:38:22 Kdo byl moc marod, tak toho dva drželi.
00:38:25 Tak nebylo nic platný, Železný musel
00:38:29 vyrukovat na dvůr a tam nám četli rozkaz od regimentu.
00:38:34 Náš obrst najednou Železnýho objevil.
00:38:41 "Tak ty mně neujít. Ty mně nejít nikam utíkat!
00:38:46 Ty tak říkat, že Železný a já furt říkat:
00:38:49 Měděný, Cínový a Olověný - on je Železný.
00:38:53 A ten parchant Železný!
00:38:56 Já tě naučím Olověný, Cínový, Měděný!
00:39:00 Ty Mistvieh, du Schwein, du Železný!"
00:39:09 Napařil mu za to měsíc.
00:39:12 A pak ho za 14 dní rozbolavěly zuby
00:39:16 a on si vzpomněl, že Železný je zubní technik.
00:39:21 Tak ho dal převést z arestu na marodku
00:39:23 a chtěl si dát od něho vytrhnout zub.
00:40:14 A potom ho dědek zase chtěl dát zavřít,
00:40:17 ale najednou vám nějak zkrotl a nakonec mu,
00:40:20 pane obrlajtnant, nakonec mu posílal pusy.
00:40:28 To je tedy tak, pane obrlajtnant, když představenej
00:40:30 zapomene na jméno svýho podřízenýho.
00:40:32 Ale podřízenej na jméno svýho představenýho
00:40:34 nesmí nikdy zapomenout - to nám právě říkal ten pan obrst,
00:40:38 že ani po letech nezapomeneme, že jsme měli jednou
00:40:40 obrsta Fiedlera.
00:40:45 Nebylo to snad příliš dlouhé, pane obrlajtnant?"
00:40:57 "Švejku, nevíte o nějaké láhvi koňaku? Nějak mi není dobře."
00:41:03 "Jestli si přejete, pane obrlajtnant,
00:41:05 tak vám nějaký koňak seženu.
00:41:10 Jenom se bojím, abyste mně dřív neodjeli."
00:41:15 Nadporučík Lukáš ho ujistil, že dřív se odtud nepojede,
00:41:17 až za 2 hodiny.
00:41:19 A že koňak prodávají hned za nádražím potajmu v láhvích.
00:41:23 A tady má 15 korun a už aby šel.
00:41:25 A jen ať nikomu neříká, že je to pro nadporučíka Lukáše.
00:41:29 Nebo že on ho posílá.
00:41:31 Poněvadž je to vlastně zakázaná věc.
00:41:34 "Buďte ubezpečenej, pane obrlajtnant,
00:41:36 že to bude všechno v pořádku,
00:41:38 protože já mám moc rád zakázané věci,
00:41:40 poněvadž jsem se vždycky octnul v něčem zakázaným,
00:41:43 aniž bych byl o tom věděl bejval.
00:41:46 To jednou v karlínskejch kasárnách nám zakázali..."
00:41:50 "Kehert euch - marschieren marsch!" přerušil ho nadporučík Lukáš.
00:42:07 "Co se zde flákáš? Znáš mě?"
00:42:13 "Poslušně hlásím, že si vás nepřeju poznat
00:42:15 z té vaší špatné stránky. Hlásím, pane lajtnant,
00:42:18 že vás chci poznat jenom z té dobré stránky,
00:42:20 abyste mě nepřinutil až k pláči, jak jste mně posledně ráčil říkat."
00:42:40 "Táhni, mizero! My si spolu ještě promluvíme!"
00:43:48 Hned nad příkopem silnice byla bouda
00:43:51 a tam se vlastně všechny tyhle obchody
00:43:53 s nedovolenými nápoji prováděly.
00:43:56 Vojáci to napřed vyjednali u nůší
00:43:58 a pejzatý žid vytáhl zpod nůše nevině vypadající kořalku
00:44:01 a přinesl ji pod kaftanem z dřevěné boudy,
00:44:05 kde už si ji voják nenápadně schoval
00:44:07 někam do kalhot nebo pod blůzu.
00:44:10 Tam tedy zamířil Švejk.
00:44:13 Zatímco od nádraží poručík Dub
00:44:15 se svým detektivním talentem ho pozoroval.
00:44:18 Švejk to vzal hned přímo u první nůše.
00:44:21 Napřed si vybral bonbóny, které zaplatil a strčil do kapsy,
00:44:24 přičemž pán s pejzy mu zašeptal:
00:44:27 "Schnaps hab ich auch, dnädiger Herr Soldat?"
00:44:32 Švejk odešel do boudy, a dříve nedal peníze,
00:44:35 dokud pán s pejzy láhev neotevřel a Švejk neochutnal.
00:44:39 Byl ale s koňakem spokojen a vracel se na nádraží,
00:44:42 zastrčiv si láhev pod blůzu.
00:45:08 "Kdepak jsi byl, mizero?"
00:45:15 "Poslušně hlásím, pane lajtnant, že jsem si šel koupit bonbóny.
00:45:18 Jestli by se pan lajtnant neštítil -
00:45:21 já už jsem je okoušel, nejsou špatný.
00:45:24 Mají takovou příjemnou, zvláštní chuť.
00:45:28 Jako od povidel, pane lajtnant."
00:45:33 "Co to tady neseš, ty jeden mizero?
00:45:36 Vytáhni to ven!"
00:45:58 "Poslušně hlásím, pane lajtnant,
00:46:00 že jsem si byl do prázdný flašky od koňaku
00:46:02 napumpovat trošku vody k pití.
00:46:06 Já mám ještě od toho guláše,
00:46:08 co jsme měli včera, strašnou žízeň.
00:46:11 Jenže voda je tam u tý pumpy,
00:46:13 jak vidíte, pane lajtnant, nějaká žlutá.
00:46:18 To bude asi nějaká železitá voda.
00:46:20 A takový vody jsou moc zdravý a užitečný."
00:46:24 "Když máš takovou žízeň, Švejku,
00:46:27 když máš takovou žízeň, tak se napij.
00:46:32 Ale pořádně. Vypij to všechno najednou!"
00:46:36 Poručík Dub zkombinoval si již předem,
00:46:38 jak Švejk udělá pár hltů a dál už nebude moci,
00:46:42 a jak on, poručík Dub, nad ním slavně zvítězí.
00:46:49 "Mizero!"
00:47:19 "Poslušně hlásím, pane lajtnant,
00:47:23 že ta voda měla vopravdu železitou příchuť."
00:47:29 "Příchuť. Já ti dám příchuť!
00:47:32 Pojď mně ukázat tu studnu, odkud byla ta voda!"
00:47:36 "To je kousek odsud, pane lajtnant.
00:47:39 Hned tady za tou dřevěnou boudou."
00:47:42 "Jdi napřed, ty mizero. Ať vidím, jak držíš krok!"
00:48:31 "Tady je ta železitá voda, pane lajtnant."
00:48:45 Vyděšený muž s pejzy se přiblížil a Švejk mu řekl německy,
00:48:48 aby přinesl nějakou skleničku, že se pan lajtnant chce napít.
00:48:53 Poručík Dub z toho tak úplně zblbl,
00:48:55 že vypil celou sklenici vody, po které se mu v ústech
00:48:59 převalovala chuť hnojůvky a úplně zpitomělý tím, co zažil,
00:49:04 dal pejzatému židovi za tu sklenici pětikorunu
00:49:07 a obraceje se na Švejka řekl k němu:
00:49:10 "Co zde čumíš? Táhni domů!"
00:49:16 (pohvizduje si)
00:49:36 (klepání na dveře)
00:49:47 "Poslušně hlásím, pane obrlajtnant,
00:49:49 že za 5, nanejvejš za 10 minut budu úplně vožralej.
00:49:53 Ale, pane obrlajtnant, já budu ležet ve svým vagónu.
00:49:57 A prosil bych vás, abyste mě aspoň, pane obrlajtnant,
00:50:01 na 3 hodiny nevolal a žádný poručení mi nedával,
00:50:05 dokud se z toho nevyspím. Všechno je v úplným pořádku.
00:50:09 Ale mě chytil pan lajtnant Dub a já jsem mu řekl,
00:50:13 že je to voda.
00:50:15 Tak jsem musel před ním celou tu flašku kořalky vypít,
00:50:19 abych mu dokázal, že to voda je. Tedy byla.
00:50:26 A všecko je v úplným pořádku. Nic jsem neprozradil.
00:50:31 Vopatrnej jsem byl taky, ale teď už, poslušně hlásím,
00:50:38 pane obrlajtnant, já už to nějak cejtím.
00:50:44 Poslušně hlásím... pane obrlajtnant...
00:50:47 Já jsem zvyklej..."
00:50:51 "Odejdi, bestie."
00:51:34 Skryté titulky Alena Fenclová
Jedním z nejbližších přátel Jiřího Trnky byl Jan Werich. Není proto divu, že mistr animovaného filmu hledal příležitost pro využití všestranného talentu svého souseda z pražské Kampy.
Spolupráce Jana Wericha s Jiříkem, jak říkal Trnkovi, začala dříve než na filmu Dva mrazíci. Jan Werich totiž natočil svou pohádku O zlaté rybce na gramofonovou desku a Jiří Trnka, v r. 1951, podle této nahrávky natočil animovaný film. Spíš bychom měli říct animovaný neanimovaný film, protože se neanimovalo pohybem postav, ale pohybem obrazu. Střídáním velikosti záběrů. Jiří Trnka vycházel z přesvědčení, že Werichův text, skvělým způsobem interpretovaný, by klasická animace jen rušila. Opravdu velký umělec v sobě nese i pokoru. A to byl i Trnkův případ.
Filmy uvedené v tomto díle:
O zlaté rybce
První spolupráce Jířího trnky s Janem Werichem
rok výroby: 1951
scénář a režie: Jiří Trnka
vypráví: Jan Werich
kamera: Emanuel Franek, Josef Kluge, Josef Vágner
střih: Helena Lebdušková
stopáž: 15 minut
Dva mrazíci
Tímto filmem o dvou soutěživých mrazících splnil Jiří Trnka Werichovi velké přání – zahrát si s králem komiků Vlastou Burianem.
rok výroby: 1954
scénář a režie: Jiří Trnka
vypráví: Jan Werich a Vlasta Burian
kamera: Ludvík Hájek
hudba: Ilja Hurník
střih: Helena Lebdušková
zvuk: Emanuel Formánek
stopáž: 13 minut
Z Hatvanu na hranice Haliče
První díl Trnkova švejkovského triptychu
rok výroby: 1954
scénář a režie: Jiří Trnka
vypráví: Jan Werich
kamera: Emanuel Franek
hudba: Václav Trojan
střih: Helena Lebdušková
zvuk: Emanuel Formánek
stopáž: 22 minuty
