Prezidentova račí chůze

"Před Vánoci v roce 2002 zazvonil telefon. Na drátě byl známý výtvarník a přítel prezidenta Václava Havla Joska Skalník. Volal, že mám vzít jako dokumentarista kameru a jít natáčet do známého hudebního klubu na Národní třídě do Rock Café. Šuškalo se, že Havel přijde za přáteli a oblíbenými kapelami z undergroundu a chce se rozloučit s rolí prezidenta. Neboť jeho třináctileté prezidentování se chýlilo ke konci. Kolovaly informace, že ne všichni chtějí z nějakých důvodů přijít apod. Média měla absolutní embargo a pohledy novinářů na nás závistivě visely, když jsme s kameramanem Mírou Vránkem mohli jako jediní projít kordonem ochranky. Nakonec se tam sešli skoro všichni, kromě Magora, Ivana Martina Jirouse. Nevím, kde už tenkrát byl, ale večírek to byl nezapomenutelný. Následně od těch prapodivných šarád, které se pak konaly oficiálně v Národním divadle. I sama absurdita dostávala v té době na frak. Neboť ti, co v roce 1977 podepisovali Antichartu a vystupovali proti Havlovi, pěli na různých pódiích. Se střihačem Martinem Sujou jsme z toho sestříhali film bez nároku na honorář. A ejhle. Najednou byl vybrán na Filmovou školu do Uherského Hradiště. Přesně si to už po deseti letech nepamatuji, ale tenkrát se tam sešla plejáda slavných filmařů. Z USA přijel s filmem o Havlovi Vojtěch Jasný, Pavel Koutecký s prvním střihem Občana Havla a moje maličkost s Prezidentovou račí chůzí. Filmy šly za sebou a natřískané kino tleskalo ve stoje. Tak já taky tleskám ČT, že tento dokument zařadila do vysílání, a nejvíc těm, kteří už mezi námi nejsou. Po shlédnutí taktéž zatleskejte, neboť ti, o kterých tady mluvím, se blbě nahrazují. Věnováno: režisérovi Pavlu Kouteckému, Ivanu Martinovi Jirousovi a Václavu Havlovi", říká režisér Oliver Malina Morgenstern.