Poslední hodiny války se nesly ve znamení odplaty – a proto na mnoha místech umírali i nevinní lidé. V Třešti na Vysočině začalo povstání proti okupantům 5. května. Také Velké Meziříčí čekalo napjatě na konec války. A na nádraží v Lověšicích se 18. června 1945 setkaly dva vlaky. A pro ně to bylo doslova osudové setkání
Obsah dílu
16. díl: Odplaty, vraždy a oběti
Poslední hodiny války se nesly ve znamení odplaty – a proto na mnoha místech umírali i nevinní lidé. Vraždy ve jménu vyřizování účtů ale pokračovaly i po válce, a měly své další oběti. – V Třešti na Vysočině začalo povstání proti okupantům 5. května. Lidé zajali vojáky a místní německé obyvatele. Obsadili všechna strategická místa ve městě a jeho okolí. Ve zdejší šatlavě, kam povstalci zajatce zavřeli, si někteří místní začali vyřizovat s Němci své účty. V té době ale ještě nikdo z třešťských obyvatel netušil, že právě to bude řadu z nich stát život.
Také Velké Meziříčí čekalo napjatě na konec války. Povstání tu začalo v neděli 6. května vyvěšením československých vlajek. Na radnici začal pracovat okresní národní výbor, který se s Němci dohodl na volném průjezdu jejich jednotek přes město. Někteří lidé ale začali Němce odzbrojovat, docházelo k přestřelkám a poklidný ráz povstání se změnil v tragédii.
Na nádraží v Lověšicích se 18. června 1945 setkaly dva vlaky. V jednom byli vojáci 17. pěšího pluku z Petržalky, kteří za války bojovali v řadách 1. československého armádního sboru. V tom druhém se do svých domovů vraceli karpatští Němci, Slováci a Maďaři, za války vysídlení na sever Čech. A pro ně to bylo doslova osudové setkání. Velitel vojáků a samozvaný mstitel Karol Pazúr totiž většinu z nich označil za kolaboranty.
Veřejnost se o tomto masakru poprvé dozvěděla až po roce 1989. Komunisté se totiž po celou dobu snažili tuto tragédii vymazat z dějin.
