Vegetariánů je u nás rozhodně méně než chovatelů domácích mazlíčků. Ostatně člověk je přírodou ustrojený jako všežravec a evoluční teorie praví, že právě díky tomu, že předkové člověka ve stepi museli kromě rostlinné stravy začít shánět k jídlu i maso, tedy živočišné bílkoviny, vyvíjel se rychleji také jejich mozek. Vážíme si ale tvorů, které jíme?

Pro svého pejska nebo micinku jsme schopní se rozkrájet. Speciální výživa, pohodlí, nemalé výdaje za veterináře. Ale jak se chováme k hospodářským zvířatům? Stačí se ohlédnout jen dvě generace zpátky – kráva, koza nebo vepřík v chlévě, dokonce i slepice v kurníku a králíci v kotcích byli opatřováni se stejnou péčí jako lidští členové domácnosti. Vždyť také zajišťovali velkou část obživy rodiny. Ale dnes? V cyklu Ta naše povaha česká se tentokrát podíváme na to, jak je to u nás s ochranou zvířat.

Evropské zákony platí i u nás

V důsledku velkochovů mnoho městských lidí téměř ani neví, jak takové dobytče vypadá. Natož aby se zabývali tím, jaký mají život a smrt.

Mezinárodní organizaci pro ochranu hospodářských zvířat se podařilo v roce 1997 prosadit doplnění smlouvy o Evropské unii o ustanovení, které přisuzuje zvířatům status „cítící bytosti“. Tento unikátní počin se odrazil také v našich zákonech. Zatím však nevešel příliš do povědomí. Zatímco ve Francii, v Německu nebo ve Velké Británii média informují obyvatelstvo, které při výběru potravin bere čím dál více v potaz jejich původ – z údajů na obalech lidé zjišťují, jestli bylo uděláno maximum pro „welfare“ (pohodu) zvířat, u nás se dál přemýšlí o tom, kde sehnat levnější maso (které pochopitelně pochází z nejméně šetrných chovů) nebo vajíčka.

Soucitně a s odporem hledíme na zprávy, v nichž se mluví o tom, jak někdo utýral kočku. Jaké je při tom všem pozdvižení, že viník dostane jako trest pouhých 120 hodin veřejně prospěšných prací a lidé nad tím už jen mávnou rukou? Legislativa zabývající se týráním zvířat poměrně přesně vysvětluje, jak mají být chována hospodářská zvířata, ale kontrola je minimální a zejména v malochovech dochází často údajně kvůli nedostatku peněz k otřesným případům. Všichni je známe z novin i televize. Jen málokdo ale jde za chvilkovou lamentaci nad stavem civilizace.

Spolky pro ochranu zvířat

Ochránci zvířat to nemají lehké. Dokonce se často za své protesty nebo upozorňování sami stávají terčem násilí. Přesto existují organizace jako Ochránci hospodářských zvířat, Svoboda zvířat nebo Společnost pro zvířata. Apelují především na informovanost, snaží se zveřejňovat otřesné případy, ukazovat dětem ve školách, za jakých podmínek se porážejí zvířata, jejichž maso budou mít k obědu. Věřme, že všeobecné povědomí začne konečně fungovat ve směru nápravy věcí. Pevné uplatňování zákonů a trestů za týrání však bude muset předcházet, protože člověk bohužel ani v tomto případě sám ze své vůle pravděpodobně lepší nebude.

Zdravé zvíře, zdravý člověk

Pokud vám budou strašlivé záběry z dokumentu Když trpí zvíře stále ještě málo, zkuste se na věc podívat z neméně důležitého úhlu pohledu. Dobytek chovaný na volné pastvě s dostatkem potravy a vody, porážený takzvaně bezstresovým způsobem, tedy bez převozu na jatky, co nejméně nápadně pro zbytek stáda, má maso chutnější, šťavnatější, bez příměsi látek urychlujících růst v nepřirozených podmínkách. Je tedy také zdravější. Stejné je to s vejci od slepic, chovaných volně v hejnu a krmených kukuřicí a zeleným krmivem. Člověk se vyvinul v myslícího tvora. Je tedy také na něm, aby se k jiným tvorům, na kterých je závislý, choval s úctou, jakou si zaslouží.

KAM SE OBRÁTIT
Ministerstvo zemědělství ČR – Ústřední komise na ochranu zvířat
Státní veterinární správa ČR – oddělení ochrany zvířat v Praze
Otevři oči
Ochránci hospodářských zvířat
Svoboda zvířat
Společnost pro zvířata
Compassion in World Farming
První společnost za práva koček