Otazníky nad budoucností českých krajanských spolků ve Vídni (2008). Režie J. Večeřa

Vídeň byla už od 19. století osídlována českou menšinou, lidmi, rodinami, kteří do hlavního města monarchie odcházeli za prací, za lepším živobytím, aby se pak po letech vrátili zpět anebo se usadili v rakouské metropoli natrvalo. Odhady hovoří o přibližně pěti stech tisících Čechů, kteří počátkem 20. století Vídeň obývali. Mnoho městských čtvrtí bylo téměř výlučně českých. Typicky česká příjmení na štítech obchodů, továren, restaurací jsou toho dodnes výmluvným důkazem. Ve Vídni postupně vznikalo mnoho krajanských spolků, které se hlavně díky starousedlíkům udržely až do 90. let minulého století. V období mezi dvěma válkami zde bylo i několik českých škol. Po devadesátém roce jen jedna jediná – základní na Sebastian platz ve třetím okrese. A v ní už jen pár desítek žáků z celého města. Český prvek se na přelomu tisíciletí vytrácí. Otevřené hranice usnadňují kontakt mezi lidmi na obou stranách. Potřeba uchovávat krajanská sdružení vlastně ztrácí smysl. Je to přirozený vývoj ve sjednocené Evropě. A je přirozené, že novodobý český exil, zejména po roce 1968, se natolik asimiloval v novém prostředí, že zcela zanikl?

Stopáž25 minut
Rok výroby 2007
 ST