21. června 2015

Historie Noci kostelů se začala psát před jedenácti lety ve Vídni (Lange Nacht der Kirchen) a během čtyř let se rozšířila do celého Rakouska. O rok později překročila hranice České republiky, později také Slovenska a Estonska. Na ostravské Noci se letos už počtvrté podílel Klarinetový kvartet. Ten tvoří čtyři učitelé hudby. Domluvili se, že se svým půlhodinovým hudebním programem objedou od šesté večerní do půlnoci šest kostelů, např. v Polance nad Odrou, Svinově nebo Vratimově. A proč se rozhodli nabídnout lidem své muzikantské umění? „Aby něco ze sebe darovali druhým,“ vysvětluje učitel Václav Bezděk.

Jde vlastně o křesťanskou komunitu ve farnosti Karviná-Fryštát. Říkají: „Jsme parta chlapů, která se snaží dát zvonům opravdový život.“ To znamená, že nechtějí, aby při zvonění byly použity jenom technické mechanismy, ale aby se srdce zvonů rozezněla jejich rukama. Zvoníci nejprve vyčistili a upravili i pro návštěvníky místnost ve věži kostela Povýšení svatého Kříže, kde byly v roce 2012 umístěny čtyři nové zvony nazvané Barbora, Panna Marie Fryštátská, Jan Pavel II. a téměř dvoutunový Benedikt. Fryštátský farář Przemyslaw Traczyk považuje službu zvoníků za duchovní činnost. Když před čtyřmi mšemi rozezvučí zvony, znamená to, že se člověk zapojil do jejich hlasu, ale i do své modlitby.

Fara ve Velkých Kunčicích je poprvé v pramenech zmiňována roku 1335, protože odevzdávala svatopetrskou daň. Na místě dnešního kostela stál pravděpodobně už v té době menší dřevěný kostel stejného zasvěcení. První zmínku o něm máme z vizitačního protokolu z roku 1679, nedlouho potom, co byl odebrán protestantům. Zachoval se z něho zvon z roku 1489. Podle legendy byl starý a nevyhovující kostel nejprve obestaven konstrukcí kostela nového, který vznikl v roce 1777, a teprve po dokončení střechy nového kostela byl starý kostel rozebrán. K jeho stavbě přispěl farář Šimon Świeży, který již v roce 1751 pověřil stavbou nové věže tesaře Jiřího Dziendzielu ze Záblatí. Kunčický kostel se pyšní dvěma prvenstvími. V Těšínském Slezsku se jedná o největší dřevěný kostel s nejvyšší věží vůbec.

Umírání je a bude stále aktuálnějším tématem už proto, že žije a pravděpodobně bude žít stále více starých lidí. Smrt už v naší společnosti není takovým tabu jako v minulosti a projevuje se touha po tom, abychom v závěru života nezůstali osamoceni, umírali důstojně a dbali na prostředí a kvalitu života i ve svých posledních dnech. Proto vznikají hospice zajišťující kromě medicínské pomoci také pomoc duchovní, ale i jistý druh zprostředkování vědomostí o umírání, o tom jak přistupovat ke smrti, jak se s ní snažit vypořádat. Kromě kamenných hospiců a nemocnic si lidé stále více přejí, aby mohli žít co nejdéle v domácím prostředí. A právě tady se otevírá prostor pro mobilní hospice.

Církevní konzervatoř v Opavě má od září roku 2014 nového ředitele. Je jím Petr Rajnoha, jeden z našich nejlepších varhaníků. A protože se v Opavě učí také hře na varhany, je pro studenty i opavskou hudební veřejnost ředitel Rajnoha člověkem na správném místě. Petra Rajnohu představujeme nejen jako učitele, ale hlavně jako varhanního mistra, který k získání svého umění procestoval svět, kde dosáhl řady prestižních ocenění na mezinárodních soutěžích a hudebních festivalech. Diváci a posluchači se s ním mohli setkávat v televizi, v rozhlase i na CD. Před příchodem do Opavy působil jako pedagog hry na varhany a vedoucí varhanního oddělení na konzervatoři v Olomouci a od roku 2010 vykonával na téže škole funkci zástupce ředitele se zaměřením na výchovně-vzdělávací práci. Je člověkem, který víru a vztah k Bohu nachází v hudbě a ve výchově svých studentů.