25. října 2015

10. říjen byl letos už podesáté Světovým dnem hospice a paliativní péče. Na všech kontinentech se snažili jeho oslavou zlepšit informovanost veřejnosti, bojovat s předsudky a také získat peníze pro svoji činnost. Hospicová péče není nikde zcela hrazena státem a bez štědrých dárců a pomoci obětavých lidí by zřejmě ani neexistovala. Jak se tedy žije v hospici? A jací jsou lidé, kteří v něm pracují? Luisa Divišová se vydala do hospice svaté Alžběty v Brně, strávila tam jeden den a podíval se i tak trochu, jak se říká, pod pokličku.

Už dva roky nabízí Společenství svatého Josefa v Dolanech na Olomoucku mužům místo, kde mohou zakotvit a najít domov. Sedm současných obyvatel společenství spojuje nejen podobná historie života bez zázemí nebo širší rodiny, ale i jejich hledání či nalézání víry. V tom jim pomáhá pastorační asistent, který Společenství pravidelně navštěvuje.

Kostel Svatého archanděla Michaela v Dolních Věstonicích zažil za téměř 700 let své existence řadu dramatických historických zvratů. Ale až odsun německých obyvatel z obce po druhé světové válce a následující doba nepřející křesťanství způsobily, že se zde před léty přestaly úplně konat pravidelné bohoslužby. Zdá se však, že situace se pomalu začíná měnit k lepšímu.

Když bylo v září roku 1950 brněnským boromejkám oznámeno, že si mohou sbalit jen osobní věci a do dvou dnů opustit klášter na Údolní, který po válce sotva stihly dát do pořádku, nevěřily, že se ještě někdy do těchto míst vrátí. Loni však v restitucích získaly zpět zahrady, a díky spolupráci s Nadací partnerství, do nich začaly vracet opět život.