Rozhovor s představitelem hlavní role Jiřím Mádlem
Kdy jste se poprvé setkal s režisérem Janem Němcem?
Poprvé jsme se setkali v kavárně. Přišel tam na mě s posilami, asi tři produkční. Ale nemuseli tam být, on mě udolal sám, přestože jsem byl rozhodnutý říct mu tam jedno slušný, ale zřetelný ne.
Jak jste byl přizván k spolupráci na filmu Vlk z Královských Vinohrad?
Zavolali mi a pan Němec pak dokonce volal i mojí mamce. Opravdu věděl, jak na mě… Pan Němec měl být lobbista, jeho charisma a energie byla tak nakažlivá.
Postava Johna Jana je alter egem Jana Němce, jak jste k postavě přistupoval při čtení scénáře?
Scénář jsem nikdy nedostal.
Je to velká výzva i zodpovědnost hrát roli režiséra. Jak probíhala vaše příprava na natáčení?
Vlastně nijak, byla to taková horská dráha. Večer mi přišla zpráva, jestli bych nemohl s sebou vzít ty černý boty, co jsem měl a jestli nemám třeba hnědou bundu nebo něco takového. Tak jsem si nařídil budíka, usínal a říkal si, co tak asi zítra před tou kamerou budu dělat.
Jak probíhalo natáčení?
Zběsile. Nejdřív mi to bylo hodně nepříjemný. Já jsem prostě jako herec rád na 100 % připravený, tady to nešlo. V Cannes jsem ještě trošku trpěl, pak jsem si to ale začal užívat a říkal si, že už asi nic takového nikdy nezažiju.
Konce natáčení Vlka z Královských Vinohrad se Jan Němec nedožil. Jak na pana režiséra vzpomínáte?
Vždycky mě rozesmál a věděl to. Věděl, že mě baví jeho styl komunikace s lidmi, a pak už se i trošku předváděl, aby mě pobavil. Měli jsme mezi sebou takovou tajnou komunikaci a pokoutně se smáli. Vždycky jsem měl radost, že ho vidím, a jsem rád, že mě v té kavárně ukecal.