O návratech k hodnotám i k nám samým hovoří moderátoři Jan Lukeš a Jan Schmid s ředitelem Památníku Karla Čapka Z. Vackem, zpěvákem M. Prokopem, režisérem M. Krobotem, herečkou D. Bláhovou a krylologem V. Klimtem. Režie V. Křístek

Obsah dílu

Přehrát vše

Návraty zdržují a zpomalují cestu vpřed, někdy však také vyjevují, na co už dávno přišli jiní před námi a co nám může být k užitku, i když se to jeví jako staré harampádí. Tak se také dnes obracíme k zasutým hodnotám, k rodině, domovu, zdraví a práci, k jistotám, na které v honbě s časem nezbývá právě – čas. Jak svědčí zkušenosti našich hostů, návraty bývají stvrzováním vlastní identity, objevováním elementárního, také ale způsobem obnovování původní, nezprostředkované a neotrlé citovosti a mezilidských vztahů.


Zdeněk Vacek

Spisovatel a publicista Zdeněk Vacek (* 1976) se stal ředitelem Památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše v lednu 2020, kdy zvítězil v opakovaném výběrovém řízení jako znalec a dlouholetý propagátor díla Karla Čapka, mj. v knižních publikacích Za volantem s Karlem Čapkem (2011) a První populární škodovka (2015). Je absolventem Fakulty mezinárodních vztahů VŠE, věnuje se hospodářským dějinám, technice, politice a kultuře 20. století, publikuje např. v Reflexu a spolupracuje se Škoda Muzeem, jehož exponátům a i osobní cestovatelské zkušeností věnoval další knihy (Škodovkou na Sněžku i kolem světa, 2010; První populární škodovka – 80 let dálkových jízd Škody Popular světem, 2014). Nová funkce ho zastihla v roce významných čapkovských výročí (130 let od narození Karla Čapka, 75 let od smrti Josefa Čapka), v lednu přichází výročí 100 let od premiéry hry R.U.R. Tu napsal Karel, ale slovo robot, dnes v odvozeninách široce používané, do ní vymyslel bratr Josef. Památník rekapituluje historii hry, která knižně vyšla už v listopadu 1920 výstavou Cesta do hlubin robotovy duše, jejímž autorem je právě Zdeněk Vacek a která dokládá i mezinárodní věhlas R.U.R. Asi tedy nebude souhlasit s nedávným názorem anglického bohemisty Roberta Pynsenta že „dílo Karla Čapka nestojí za nic“ a že „je to maloburžoazní autor, kterého si pro jeho žurnalistické hry oblíbili zejména politici“ (LN 24. 8. 2018). Že by si Čapka oblíbili politici třeba pro jeho Bílou nemoc (1937), která je právě teď také docela aktuální? I o tom budeme se Zdeňkem Vackem hovořit, především však o tom, jaké jsou výhledy památníku a čím nás návraty do čapkovského světa mohou i dnes obohacovat.

videoZrození robota: Zdeněk Vacek
...
video video

Zrození robota: Zdeněk Vacek


Nakladatelský počin

Vojtěch Klimt

Prakticky celý svůj dospělý život věnoval Vojtěch Klimt (* 1973) písničkáři Karlu Krylovi (1944–1994). Absolvent SŠ stavební a dnes bankovní IT vývojář se stal už v roce 1990 členem právě založeného Klubu Karla Kryla, rok na to jeho předsedou a v roce 2006 vydal první monografii Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Už v ní se podjal podrobné heuristické práce, s níž shromáždil všechna dostupná fakta a vytvořil pro každého dalšího zájemce o Krylův život a dílo spolehlivou, místy až pedantickou faktografickou bázi. „Nikdy jsem nerazil nekritický obdiv k Mistrovi,“ podotýká v ní k jejímu pojetí, i když úcta k písničkáři je z knihy patrná, daná jistě také osobním kontaktem s ním v posledních letech jeho života. Klimtových znalostí využili i autoři krylovských publikací či filmu Občan Karel Kryl (Miloš Zábranský, 2000), on sám zamířil pak ale ještě hlouběji do historie, aby prozkoumal prostředí, do něhož se Kryl narodil a které zásadně ovlivnilo jeho duchovní svět a také poetiku. Klimtova další monografie Poddat se nemíním. Příběh knihtiskařů Krylových (2019) mapuje osudy Krylova děda a otce, majitelů tiskárny Kryl a Scotti nejprve v Novém Jičíně, pak – od roku 1936 – nástupnické firmy Karel Kryl v Novém Jičíně a po záboru Sudet v Kroměříži. Jenom podrobný soupis převážně bibliofilských tisků firmy čítá 1 193 položek.To všechno až do Mnichova v prakticky pouze německém prostředí, za což se poúnorový režim Krylům v roce 1950 „odvděčil“ tím, že jejich podnik ani neznárodnil, nýbrž rovnou zlikvidoval, stroje nechal na místě rozbít a odvézt do šrotu, mimořádně cenný archiv zašantročil. Vojtěch Klimt shromáždil k historii podniku navzdory tomu opět neuvěřitelné množství faktografie a věren svému pozitivistickému přístupu dotahuje tiskařské tradice rodiny až k exulantským a polistopadovým tiskům Karla Kryla nejmladšího.

videoNakladatelský počin: Vojtěch Klimt
...
video video

Nakladatelský počin: Vojtěch Klimt


Téma

Dagmar Bláhová

Herečka Dagmar Bláhová (* 1949) se divákům asi nejvíc zapsala do paměti rolí ve Hře o jablko (1976) Věry Chytilové a pak i v její Kalamitě (1981). Vystudovala loutkoherectví na DAMU, pak se ale provdala ve Francii, odstěhovala se do Austrálie a z českého filmu i divadla (Studio Ypsilon, Semafor, Divadlo na provázku) zmizela. Brzy se však chytla v australské televizi, hrála ve 150 dílech nekonečného seriálu Sousedé (od 1985), v tamním rádiu hrála v Čapkově Věci Makropulos a v Havlových hrách, v roce 1986 získala Penguin Award za nejlepší herečku v hlavní roli za televizní drama Vykořenění lidé (1984). V roce 1997 se vrátila se dvěma dětmi do vlasti, šestnáct let provozovala Intimní divadlo Dáši Bláhové, pro něž si přeložila proslulé Monology vagíny (1996) Eve Enslerové a také v nich hrála, dvacet tři let učila filmové herectví na FAMU, jehož zásadám dala podobu v právě vydané příručce Herectví a film (2020). Není to ale její první kniha, už předtím vydala Pohádky z klokaní kapsy (1997) na motivy pověstí australských Aboridžinů a pak pohádky z jižního tichomoří Tiché moře vypráví (2006). Za spisovatelku se nepovažuje, je to člověk praxe a prostořeký živel, který soudí, že „teorie a umění jsou jako kočka a myš“. Přesto se pokouší některé své osobní herecké i režisérské poznatky zobecnit, aby tak i ti za kamerou pochopili, jaké problémy musejí zvládat ti před ní. Její návraty k vlastním zkušenostem ústí ve výzvách k připravenosti, tvořivé improvizaci, k dialogu a empatii, což jsou zajisté principy potřebné i pro neherecký život.

videoTéma: Dagmar Bláhová
...
video video

Téma: Dagmar Bláhová

Dagmar Bláhová
herečka, spisovatelka

Dagmar Bláhová

* 5. 3. 1949



Téma

Miroslav Krobot

Herecké práce se dosti podvratně a zároveň výstižně dotýká také Miroslav Krobot (* 1951) ve své knižní prvotině Nečíst (2020). Prozaický debut na prahu sedmdesátky je dost neobvyklý: kromě divadla, které je jeho hlavním oborem a které vystudoval na brněnské JAMU (1974) to tak ale Miroslav Krobot má skoro se vším. Zatímco na divadle pracoval od studií kontinuálně v Chebu a v Hradci Králové, pak v Praze v Realistickém divadle a v ND, jako herec se na divadle uplatnil až v roce 2001, ve filmu v roce 2005, pokaždé v Zelenkových Příbězích obyčejného šílenství. A svůj první film Díra u Hanušovic režíroval až v roce 2014. V letech 1996–2014 byl uměleckým šéfem Dejvického divadla, které v té době prodělalo výrazný vzestup, uplatnil se tu také jako dramatik a i tohle všechno našlo v jeho knize svérázný odraz. Jsou to trochu vzpomínky, trochu mystifikace, trochu uvažování o umění, trochu alternativní historie a hodně bizarnosti a zároveň i citovosti, jaká přichází s věkem. Taky ovšem aréna fantazie, v níž se k nerozeznání prolíná realita s bezhraničním pábením a reminiscence na politické události a společenské klima s vědoucí ironií a sarkasmem. Snad proto je v knize věnováno tolik prostoru hned v úvodu až mytické postavě cestovatele a polárníka Jana Eskymo Welzla (1868–1948): jako osobnosti, která si skoro sama říká o filmové ztvárnění, i jako nositeli zcela nezávislého životního stylu. Nečíst osciluje v dnešním světě mezi podobnou seriózností na jedné straně a potměšilou nevážností na straně druhé a přitom je i nepochybným součtem výprav do minulosti a návratů k sobě samému, k rodičům a rodině, k pubertálnímu dospívání, k divadlu, ke grotesknímu pádu komunismu v listopadu 1989 i k běžnému životu za jeho vlády.

videoTéma: Miroslav Krobot
...
video video

Téma: Miroslav Krobot

Miroslav Krobot
divadelní a filmový režisér, herec a dramatik

Miroslav Krobot

* 12. 11. 1951

v Šumperku



Přesah literatury

Michal Prokop

Zpěvák, kytarista, skladatel, ale v 90. letech jeden čas také poslanec a náměstek ministra kultury Michal Prokop (* 1946) má téma tohoto dílu revue přímo v názvu svého knižního biografického rozhovoru s Vladimírem Bystrovem: Ztráty a návraty (2020). Jeho první část je narážkou na talk show ČT Krásný ztráty, kterou moderoval v letech 2000–2013, ale také na někdy trochu klikatou a přerušovanou Prokopovu zpěváckou kariéru, druhá zas na jeho schopnost vrátit se pokaždé znovu k sobě samému a vyrazit na nový start. Kniha vyšla takřka souběžně s premiérou televizního filmu Jiřího Vondráka Michal Prokop. Až si pro mě přijdou… (2020), ve filmu i knize je Prokop vzácně upřímný a sebekritický, kniha ale samozřejmě dává věcem mnohem větší prostor, počínaje osudy prarodičů a rodičů za holocaustu, přes podpis Anticharty až třeba po politické spory s ministrem kultury Pavlem Tigridem či několikaleté ředitelování projektu Praha – Evropské město kultury 2000 (1998–2001). I na tohle všechno se Bystrov ptá a Prokop poctivě a bez kličkování odpovídá a vysvětluje. Velkou část knihy tvoří ovšem jeho hudebnická dráha, lemovaná nejprve setkáním s Josefem Kainarem na LP Město Er (1971), pak s Ladislavem Kantorem a Pavlem Šrutem a uměleckým znovuzrozením na LP Kolej Yesterday (1984) a dalším návratem v roce 2006 albem Poprvé naposledy.

videoPřesah literatury: Michal Prokop
...
video video

Přesah literatury: Michal Prokop

Michal Prokop
hudebník a moderátor

Michal Prokop

* 13. 8. 1946



Stopáž53 minut
Rok výroby 2020
 P ST HD
ŽánrMagazín