Osudové okamžiky dějin a umění kompromisu. Nejen o těchto dvou tématech budou moderátoři Jan Lukeš a Jan Schmid hovořit například s historikem, diplomatem a politikem Jaroslavem Šedivým, encyklopedistou a editorem Josefem Tomešem či dramatikem a scenáristou Petrem Kolečkem

Na náměstí v Novém Bydžově si před zdejší novogotickou radnicí představíme, jak se prostupují v naších životech dějiny „velké“ a „malé“. U vchodu jsou pamětní desky T. G. Masaryka a Edvarda Beneše, mužů, kteří od minulého století radikálně usměrnili české osudy. Na témže náměstí je knihkupectví, které jako mnoho jiných hledá dnes smysl i zdroje své existence. A v témže městě žije prozaik, který napsal román o lidském strachu tváří v tvář dějinám, o tom, jak se jeho hrdina pokusil tomu strachu vzepřít, i o tom, jak ho nakonec dějiny stejně semlely. A tak je to v každém okamžiku našich životů: nikdy přesně nedohlédneme osudovosti našich rozhodnutí a i proto hledáme oporu v dějinách. Ale nacházíme ji tam – tedy pokud ji vůbec hledáme? Nejsou dějiny samy jen skladištěm špatných rozhodnutí, násilí, které převáží vůli ke kompromisu, a nakonec jen umění možného? Uvidíme.


Spisovatel

Michal Vrba

Prozaik Michal Vrba (* 1976) byl zatím jen autorem povídek, které si pod názvem Hontolini a v nákladu sto kusů vydal vlastním nákladem. Teď mu v nakladatelství Argo vyšla románová prvotina Prak (2016), překvapivá svou alternativní protektorátní zápletkou i společensko-politickým podtextem zdánlivě jen psychopatologicky motivovaného příběhu. Prak jako nástroj léčby vlastních komplexů, vražedná zbraň i prostředník odpravování politických odpůrců hraje tu bizarní, symbolickou a zároveň skoro foglarovsky dobrodružnou roli, prodlužující děj až do roku 1960. A také autor sám kombinuje svým studiem a životem dosti nečekané protiklady tvorby. Vyučil se v ČKD, absolvoval nástrojařskou nástavbu, studoval český jazyk a občanskou nauku na UJEP v Ústí nad Labem, učil na střední škole, pracoval jako přístavní dělník a řidič náklaďáku ve Skotsku, nyní působí jako obchodní zástupce v komerční Tiskárně K + K v obci Humburky, dva kilometry za Novým Bydžovem. Právě tam s ním budeme mluvit: tiskárna je totiž jedním z prostředí jeho prózy a jeden z majitelů Tiskárny K + K navíc sám sbírá staré tiskárenské stroje, které mohou tvořit pozadí rozhovoru.


Knihkupectví

Věra Miffková

Paní Věra Miffková (* 1955) k 31. lednu zavřela kvůli EET knihkupectví v Chlumci nad Cidlinou, vypomáhá však ve firmě své dcery v Novém Bydžově, která nese název Knihkupectví Kateřina Morávková. Majitelka bude v čase naší návštěvy s dětmi na pololetních prázdninách, maminka ji však zastoupí. A to jistě nejen se znalostí místních poměrů, čtenářských preferencí i nutné obchodní strategie, ale také se širší zkušeností knihkupce na malém městě. Jak jsme viděli na příkladu pražského knihkupce Jiřího Seidla, zanikají pod tlakem konkurence i mnohem renomovanější knihkupectví, bude nás tedy zajímat, co dnes nejvíc komplikuje existenci podniků lokálních.


Téma

Petr Kolečko

Dramatik a scenárista Petr Kolečko (* 1984) vystudoval dramaturgii na DAMU a od roku 2003 je autorem už téměř třicítky divadelních her, z nichž některé se hrají i v zahraničí. Krom toho spolupracuje s rozhlasem a od roku 2010 také s televizí na seriálové tvorbě: Okresní přebor (2010, 2012 celovečerní verze), Obchoďák (2012), Nevinné lži (2013, 2014), Vinaři (2014, 2015), Marta a Věra (2014, 2016), Čtvrtá hvězda (2014), Vyšehrad (2016, 2017), Trpaslík (2016, 2017), Most (2017). Je autorem scénářů televizních filmů Kdyby byly ryby (2014), Správnej dres (2015) a filmů pro kina Zakázané uvolnění (Jan Hřebejk, 2014), Padesátka (Vojtěch Kotek, 2015), nejnověji spoluautorem scénáře životopisného dramatu Julia Ševčíka Masaryk (2017). Jak je z výčtu vidno, směřuje spíše ke komediálnímu žánru, někdy vychází z vlastní dramatické tvorby, jindy rozpracovává předem formulované zadání, zkouší různé formáty, vědomě tříbí řemeslnou zručnost, zábavnost a diváckost své tvorby. Masaryk je v tomto smyslu krokem do sféry vyšších uměleckých a myšlenkových ambicí, navíc překvapivě spojeným se jménem už zemřelého spoluscenáristy Alexe Koenigsmarka (1944–2013). Film zpracovává neznámou epizodu ze života Jana Masaryka v USA po mnichovské kapitulaci, Masarykovo zklamání z Benešova postupu i jejich nové sblížení. Tam film končí a už jen vybízí k zamyšlení nad dalším Masarykovým zklamáním z Beneše v poválečném období. Od nezávazného humoru sportovního či pracovního dostává se tedy i Kolečko k zobrazení osudových okamžiků národních dějin.


Téma

Josef Tomeš

Podobný smysl, tentokrát nikoli v podobě umělecké fikce, nýbrž v podobě dobového dokumentárního svědectví, stojí v pozadí edice EGO, kterou vydává Masarykův ústav a Archiv AV ČR a Nakladatelství Lidové noviny. Předsedou ediční rady, která tuto knižnici pamětí, dokumentů a korespondence řídí, je historik novodobých českých dějin a biografický encyklopedista Josef Tomeš (* 1954). Sejdeme se s ním v knihovně Masarykova ústavu v Kobylisích nad dosavadními devíti svazky edice, která začala vycházet v roce 2012 a jejímž zatím posledním titulem jsou "memoárové poznámky na okraj tragických dnů utrpení a hanby" Mnichovská krize (2016). Autorem je František Ježek (1890–1969), od jara do září 1938 ministr vlády Milana Hodži, který je sepsal v 60. letech na základě podrobných dobových záznamů.


Téma

Jaroslav Šedivý

Navštívíme i Jaroslava Šedivého (* 1929), historika a bývalého ministra zahraničí ČR a velvyslance ve Francii, Belgii a Lucembursku a ve Švýcarsku, jehož poslední kniha nese název Osudné spojenectví. Praha a Moskva 1920 - 1948 (2015). Na obálce je Stalin s Benešem, je tedy hned jasné, koho se titul knihy logicky týká. Literatura o Edvardu Benešovi čítá ovšem už dnes na 750 položek, včetně knihy francouzského historika Antoine Marèse Edvard Beneš od slávy k propasti. Drama mezi Hitlerem a Stalinem z roku 2015. Ta u nás vyšla loni a hned se umístila na třetím místě v anketě Lidových novin Kniha roku 2016. Rozdíl obou knih je snad v tom, že Marès vychází z premisy, že historik musí „odolávat pokušení být obhájcem nebo žalobcem“, zatímco J. Š. píše literaturu faktu a na dějinné události se dívá zřejmě také okem politického praktika. Nasvědčoval by tomu ostatně i určitý rozpor mezi začátkem a koncem jeho knihy. Tam čteme s ohledem na mocenské manipulace z Moskvy, že „to už je definitivně za námi“, zatímco v úvodu se poslání knihy vysvětluje ohledem na současnou ruskou politiku, která „je inspirována a řízena silnou a těžko odhadnutelnou osobností, jakou už v moderních dějinách Rusko mělo, pracující s podobnými cíly, jaké už sledoval Stalin“. Ten rozpor nám autor jistě vysvětlí.


Přesah literatury

Sylvie Krobová

Písničkářka a šansoniérka Sylvie Krobová (* 1968) je dcerou havlovského režiséra Andreje Kroba a v ovzduší jeho aktivit se formoval i její umělecký profil. Hrála v otcově Divadle na tahu, v letech 1984–1990 studovala na Státní konzervatoři v Praze operní zpěv, koncertovala s několika kapelami, vystupuje jako součást divadelního spolku Bilbo compagnie svého manžela, mima Jiřího Bilba Reidingera, zabývá se muzikoterapií. Jako skladatelka, autorka textů, zpěvačka a hráčka na piano a akordeon se představila na celkem už čtyřech CD: Stín (2006), Svět podivínů (2008), Chvilka co se chytí (2011) a Let dýmem (2015). Titul Chvilka co se chytí nese pak i její sbírka textů z roku 2010. Sama se brání jakémukoli zaškatulkování, její projev se pohybuje mezi patosem a obyčejností ulice, mezi vírou a nevírou, nadějí i vědomím marnosti a pomíjivosti. Sama S. K. považuje svou tvorbu za jakousi malbu hudbou a zpěvem, nepokládá se ani za básnířku, cizí poezie ji však také inspiruje: Ivan Blatný, Jiří Pištora, Silvie Plath, Charles Bukowski. Kromě rozhovoru nám zahraje dvě písničky (jednu na piano, jednu na akordeon), které by měly podtrhnout atmosféru tématu – např. Minulost a Průvod klaunů ze Stínů.


Stopáž53 minut
Rok výroby 2017
 P ST HD
ŽánrMagazín