Mezi smíchem a pláčem se odvíjí lidský život i umělecká tvorba. S moderátory Janem Lukešem a Janem Schmidem o tom budou nad svou prací hovořit syn spisovatele Oty Pavla prozaik Jiří Pavel, hudebník Miloš Vacík či spisovatel a hudební publicista Z. K. Slabý. V Kutné Hoře navštívíme novou výstavu malíře Pavla Brázdy a redakci místního časopisu Krásné město. VIP hostem bude herečka Aňa Geislerová se svojí prvotinou P. S.

Úmrtí světově proslulého italského sémiologa a prozaika Umberta Eca (5. 1. 1932 – 19. 2. 2016) připomnělo, jaký význam mělo u nás za normalizace vydání jeho románu Jméno růže (1980, česky 1985). Detektivní pátrání po ztraceném druhém díle Aristotelovy Poetiky věnovaném komedii tematizovalo smích jako nástroj obrany člověka před strachem z vládnoucích dogmat a autorit. Smích osvobozuje, stejně jako osvobozovalo a osvobozuje Ecovo nevážné nakládání s kulturní faktografií a hodnotovou hierarchií literárních žánrů. Schopnost ironie a sebeironie jsou tou nejlepší obranou před životními i tvůrčími stereotypy, ruku v ruce s nimi musí ale jít i úcta k etickému řádu života. Proto bude smích naším průvodcem v tomto díle revue (např. hned v úvodu prostřednictvím tzv. pytlíku smíchu), arci s vědomím jeho protikladu, pláče a smutku.


VIP

Aňa Geislerová

Herečka Aňa Geislerová (* 17. 4. 1976) vstupovala kdysi do své profese s přáním „chtěla bych být více zvláštní“ (Mladý svět 9. 3. 1995). Dnes platí za představitelku těch nejzajímavějších rolí v české kinematografii, působí i v zahraničních produkcích a televizních projektech, uplatnila se jako fotomodelka, navrhovala šatové modely, provozovala cukrárnu, nejnověji se představila i jako spisovatelka souborem časopiseckých sloupků P.S. (2015). Ty vycházely pět let v magazínu Elle, dohromady tvoří ale spíše jakýsi lyrický vnitřní deník autorky, která dost nerada mluví o svém soukromí a naopak ráda provokuje a ironizuje. Tady však řekla o svých intimitách možná víc, než by z ní rád vytáhl leckterý žurnalista. „Jsem lapač emocí, a to i nevyžádaných,“ píše o sobě sama, a to je asi tajemství jejích hereckých – a teď i spisovatelských – kvalit. Ty se nemohou opřít o prakticky žádné formální vzdělání: dokončila devítiletku a pak už jen rok studovala na Konzervatoři Jaroslava Ježka a půl roku na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Zato zřejmě může těžit z rodinné genetické výbavy: její babička Růžena Lysenková byla herečkou, otec Petr lékařem a japanologem, maminka Věra je malířka, sestra Ester rovněž herečka, druhá sestra Lela zpěvačka a výtvarnice, která P.S. takřka stránku po stránce ilustrovala a graficky upravila. Její psaní se pohybuje na samé hranici kýče, ale právě zášlehy rodinných reminiscencí je činí důvěryhodným: „Vteřina, kdy nevíte, jestli budete plakat nebo se smát nebo vám radostí pukne srdce.“


Spisovatel

Zdeněk Karel Slabý

Spisovatel, publicista, kritik a překladatel Zdeněk Karel Slabý (* 1930) oslavil loni 9. června pětaosmdesátiny, zdá se však, že teprve v tomto pozdním věku zažívá pravé autorské orgie. V roce 2015 mu vyšlo ne méně než šest knížek pro děti, většinou reedice starších populárních titulů (např. kreslených příběhů a kocouru Vavřincovi, které psal se svou manželkou Dagmar Lhotovou a ilustrovala je Věra Faltová) a také pětisetstránkový svazek nazvaný Potkávání, setkávání. Listování v osudech. Druhý podtitul zní „Kompendium vzpomínek - rozhovorů - dopisů - dokumentů“ a vskutku jde o zvláštní druh pamětí, zahrnujících téměř čtyřicet abecedně seřazených portrétů tvůrců, s nimiž autor přišel tak či onak do styku – včetně portrétu vlastního. Když si připomeneme dvoudílnou encyklopedii Svět jiné hudby (2003), kterou napsal se svým synem Petrem Slabým, završuje se těmito knihami Slabého celoživotní usilování ve dvou oblastech: na poli hudební publicistiky a na poli literárním, a to jak kritickém či redaktorském, tak také autorském. Publikovat začal v roce 1945 jako člen Foglarovy skautské Dvojky a autorské přesvědčení, že „zlo musí být potřeno a dobro musí zvítězit“, si podržel dodnes.


Tržiště

Už v únoru zemřel olomoucký básník a překladatel z angličtiny, ruštiny, polštiny a slovenštiny Petr Mikeš.
(19. 8. 1948 – 6. 2. 2016)
» vysílání 6. 7. 2002

Devadesátiny slaví sochař Olbram Zoubek.
(* 21. 4. 1926)
» vysílání 16. 2. 2014

Pětašedesátiny slaví hudebník a prozaik Zdenek Merta.
(* 25. 4. 1951)
» vysílání 16. 3. 2014

Pětapadesátiny slaví architekt a historik urbanismu Karel Kuča.
(* 13. 4. 1961)
» vysílání 22. 3. 2012


Téma

Miloš Vacík

Hudebník, výtvarník a teď i spisovatel Miloš Vacík (* 1969) je synem básníka Miloše Vacíka (1922–1999), za okupace vězněného za odboj, za normalizace vypuzeného z literárního dění a publikujícího pod pseudonymem Václav Vodák v Lidové demokracii. Syn se teď symbolicky k otcovu literárnímu dědictví přihlásil knižní prvotinou Pod hvězdami. Povídky z pouště a moře (2015), která zároveň zúročuje i ostatní jeho umělecké dispozice. Především asi ty hudební, jakkoli atmosféru jeho nadčasových bajek zaléhá vedle „bubenického makrokosmu“ především vesmírné ticho a vedle rytmu spojených lidských srdcí i samota nekonečna. Vacík je známý perkusista, specialista na afro-americké rytmy, kapelník Tam Tam Orchestra a Tam Tam Baracuda a spoluhráč v řadě dalších uskupení (Sluneční orchestr, Laura a její tygři, Pražský výběr ad.). Vydal 11 autorských CD a i ke své knize napsal a spolu a Alanem Vitoušem nahrál hudbu, která vyšla společně s audioknihou, kde jednotlivé povídky v režii Jana Jiráně čtou Josef Somr a Viktor Preis. Vzniklo tak komplexní autorské dílo, včetně Vacíkových ornamentálních ilustrací, které spolu s textem knihu zavádějí až kamsi do symbolistních krajin přelomu 19. a 20. století.


Téma

Jiří Pavel

Ve zcela jiném světě se odehrává život i tvorba Jiřího Pavla (* 1956), syna sportovního reportéra a prozaika Oty Pavla (1930–1973). Vystudoval hotelovou školu, prošel zaměstnáními kuchaře, číšníka, barmana a produkčního, nakonec se stal obchodníkem se starožitnostmi, na nichž mnoho vydělal a nakonec všechno prodělal. Souběžně s podnikatelským krachem a rozvodem i u něj pak propukla stejná choroba jako u jeho rodičů: maniodepresivní psychóza v kombinaci s paranoidní psychózou. Dnes žije díky židovské obci v Pensionu Charlese Jordana a právě tam ho navštívíme, abychom si s ním pohovořili o jeho literární tvorbě. Té se věnuje od roku 1995, kdy vydal svou prvotinu Údolí dutých hlav, mezi jeho další knihy patří např. Blázinec i v mé hlavě (2005) či Jak jsem prošustroval majlant (2009). Jeho zatím poslední knihou jsou Rybářské zálety (2015), soubor dvaceti povídek, z nichž sedm je nových. Jak ukazuje název, kráčí Pavel ve šlépějích svého otce, a to jak námětově, tak způsobem podání, které se pohybuje na hraně humoristické prózy a psychoterapeutické zpovědi. Psaní jako záchrana před nemocí, alkoholismem, surovým okolím, jemuž jeho důvěřivá povaha nerozumí...


Časopis

Krásné město

Krásné město, tak se jmenuje kulturně-historický časopis, který vydává město Kutná Hora. Vychází už od roku 1938, přes svůj nepolitický profil byl však v minulosti opakovaně zakazován: nejprve v roce 1941, pak v roce 1951 a znovu v roce 1971. Teď vychází jako čtvrtletník nepřetržitě od roku 1991 a jeho vedoucím redaktorem je profesor místního Gymnázia Jiřího Ortena Lukáš Provaz (* 1977). Ten vystudoval češtinu a dějepis, po studiích působil jako knihovník, dnes je současně také městským kronikářem. Časopis, který vede, vychází v nákladu 200 kusů, redakce pracuje bezplatně a výsledek prý nemá alespoň ve Středočeském kraji analogii – nejedná se totiž o obvyklý městský zpravodaj, jaký v Kutné Hoře ostatně vychází také, a to pod názvem Kutnohorské listy.


Přesah literatury

Pavel Brázda

Malíř Pavel Brázda (* 21. 8. 1926) je po mamince spřízněn s rodinou bratří Čapků, po válce studoval postupně dějiny umění, UMPRUM i AVU, vždy po dvou semestrech, po roce 1948 skončil nuceně jako malíř pokojů, za normalizace jako topič, mezi tím se živil jako ilustrátor vědeckých publikací. Jeho solitérní dílo se na veřejnost dostalo teprve v 90. letech, v roce 2006 vyšla rozsáhlá monografie Pavel Brázda, zhruba od té doby využívá také počítačového zpracování svých obrazů. Vyšel kdysi z návaznosti na Skupinu 42 a surrealismus, postupně se propracoval k vlastní poloze pop artu. Ve svých obrazech stvořil jakousi lidskou komedii moderního světa, která sice není přímou reflexí politických dějin, zrcadlí však grotesku i povznesenost lidské existence, smích i pláč života kosmického věku. Rozpětí jeho tvorby vyjadřuje i název výstavy v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře v předvečer jeho devadesátin: Mezi začátky a konci II. Jejím kurátorem je Richard Drury (* 1967).


Stopáž53 minut
Rok výroby 2016
 P ST
ŽánrMagazín