Chat

ředitel projektu Příběhy bezpráví

Karel Strachota

Projekt Příběhy bezpráví přibližuje prostřednictvím projekcí dokumentárních filmů a doprovodných akcí žákům a studentům českých škol období komunistického Československa. Je součástí rozsáhlého vzdělávacího programu Jeden svět na školách, zaměřeného na využití dokumentárních filmů ve výuce, který již pět let patří mezi jednu z aktivit mezinárodního festivalu Jeden svět. Česká televize je hlavním mediálním partnerem projektu Příběhy bezpráví, který je realizovaný společností Člověk v tísni.

Záznam chatu ze středy 15. listopadu 2006

Jiří Černý Pardubice: „Děkuji, pane Strachoto, kéž by se to dostalo do škol. Moc toho študáci o době před rokem 1989 nevědí.“

Karel Strachota: „Srdečně všechny zdravím. Děkuji za položené otázky, postupně na ně budu odpovídat. Souhlasím s Vámi, že většina mladých lidí toho o období komunismu ví velmi málo. Byl to jeden z hlavních impulsů pro zahájení projektu Příběhy bezpráví. Bohužel platí, že pro mnoho žáků a studentů jsou projekce filmů našeho projektu a následné debaty s pamětníky jednou z mála možností, jak se o tomto období dozvědět víc.“

Ota ze Šumavy: „Dobrý den,prosím jak se Vám vede a jak se vede tomuto projektu?“

Karel Strachota: „Díky za optání, daří se mi dobře. Už o loňský ročník projektu byl poměrně velký zájem, letos je ještě větší. Příběhy bezpráví vyvolávají značný ohlas, a to nejen ze strany škol.“

Honza: „Dobrý den, vítám tento počin, ovšem měl by se zabývat i roky německé okupace, kdy bezpráví bylo na studentech ještě větší, než za komunismu, a o němž dnešní mládež moc neví. Ví dnešní mládež, co se událo 17. listopadu 1939, co tomu předcházelo a co po tom následovalo? Ví mládež o těch demonstracích, o mrtvých, o poslaných do koncentračních táborů a na nucené práce?“

Karel Strachota: „Příběhy bezpráví jsou součástí rozsáhlého vzdělávacího projektu zaměřeného na moderní československé dějiny. Školy mají celoročně možnost získat filmy z kolekce celkem dvaceti titulů. Některé filmy přibližují i období první republiky a druhé světové války. Informace o všech filmech najdete na webové stránce www.jedensvet.cz/skoly. Obecně platí, že se ve výuce věnuje větší pozornost druhé světové válce než období poválečnému. O událostech druhé světové války mají studenti větší povědomí než o tom, co po ní následovalo. Proto jsme se zaměřili především na období komunistického Československa.“

Jiří Hrbáček: „Pane Strachoto, nebyl jste náhodou členem Pionýra, SSM, SČSP, popř. kandidát vstupu do KSČ? Děkuji za odpověď.“

Karel Strachota: „Na základní škole jsem chodil do Pionýra, na střední jsem byl členem SSM. Členem SČSP ani komunistou jsem nebyl a nebudu.“

: „Nech toho hajzle!“

Karel Strachota: „Ty budeš zřejmě ten soudruh (ta soudružka), který (která) mi posílá výhružné anonymní dopisy... Soudě podle poněkud omezeného slovníku.“

Petra!!!!!!!,!!!,,!!!!!!: „Dobrý den těšíte se vždy na práci?tak mi napište!!“

Karel Strachota: „Těším. To, co dělám, mě baví a myslím, že to má smysl. Jsem rád, že mohu pracovat s takovými lidmi, jako jsou v Člověku v tísni.“

x: „Baví vás to?“

Karel Strachota: „Viz předchozí odpověď. Baví!“

Aneta: „Dobrý den,zajímá mne,kolik škol se již zapojilo do projektu.“

Karel Strachota: „Do letošního ročníku Příběhů bezpráví se k dnešnímu dni zapojilo 523 základních a středních škol. Jejich seznam najdete na www.pribehybezpravi.cz.“

Aneta: „Jak dlouho připravujete tento projekt?“

Karel Strachota: „Příběhy bezpráví jsou součástí celoročního projektu zaměřeného na československé dějiny. Ten běží již třetím rokem. Vlastní Příběhy bezpráví nejsou jen projekce filmů a debaty na školách, ale i další doprovodné akce. V letošním roce je to výstava sestavená především ze studentských návrhů panelů přibližujících životní osudy lidí, kteří se stali oběťmi komunistického bezpráví a učili nebo studovali na jejich škole, respektive žili v jejich obci nebo městě. Výstava se koná v listopadu na pražské Novoměstské radnici a dalších osmi městech. S projektem souvisí také seriál v Lidových novinách o osudech obětí komunistického režimu. V letošním roce, stejně jako v loňském, byla vyhlášena také studentská literární soutěž.“

Domasi: „bojíš se?“

Karel Strachota: „Nebojím.“

Barbora Bozděchová: „Dobrý den pane Strachoto, jenom vám chci poděkovat, za skvělou práci, kterou odvádíte.Vážím si Vás.Ať se Vám daří.“

Karel Strachota: „Děkuji. Vaše poděkování rozhodně patří i mým kolegyním a kolegům, kteří se na přípravě a realizaci projektu podílejí.“

Zdeněk H.: „Proč se o období vlády komunistů učí na školách tak málo?“

Karel Strachota: „Důvodů je řada. Rozhodně platí, že jsou špatně nastavené školní programy (osnovy). Na mnoha školách končí výuka moderních československých dějin druhou světovou válkou, na pozdější období nezbývá čas. Pravěk a starověk mají zkrátka přednost. Na školách také chybí vhodné pomůcky. Hodně pedagogů také není na výuku poválečných dějin připravena. Někteří učitelé navíc učili ještě před rokem 1989, tedy v období, kdy byla lež normálním způsobem bytí a ve velkém se lhalo i ve škole. Pro ně je těžké o tomto období teď učit jinak. Možná se i obávají, že by se předmětem diskuse s žáky mohly stát jejich životní postoje.“

loaber: „za lak dlouho se dostanou kazety do škol?“

Karel Strachota: „Do jednoho týdne po objednání. Novinkou letošního roku je možnost získat filmy i na DVD. Na nich jsou filmy rozděleny do kapitol. Díky možnostem, které DVD technologie nabízí, lze dobře pracovat i s jednotlivými částmi filmů.“

Ivoš: „Jaký ruzdné budou příběhy.“

Karel Strachota: „Výběrem filmů pro letošní Příběhy bezpráví jsme se snažili připomenout, že tato doba měla vedle přisluhovačů, udavačů, fízlů, zločinců a vrahů také své hrdiny. Filmy přibližují osudy takových osobností, jako jsou Milada Horáková, Heliodor Píka, František Peřina, Jan Wiener, František Fajtl, Anna Magdaléna Schwarzová, Oto Mádr, Václav Vaško či Karel Otčenášek.“

Jana z Prahy: „Dobrý den, máte hodně neganitvních reakcí na projekt? Reaguji na předchozí dotaz nedotaz.“

Karel Strachota: „Pozitivní reakce rozhodně převažují. Samozřejmě jsme očekávali, i po zkušenostech z loňského roku, že se ozvou i ti, kterým vadí, že se mladí lidé dozvědí více o zločinech, ke kterým během komunistické totality docházelo. Jsme rádi, že na projektu spolupracují bývalí političtí vězni a že mohou na debatách ve školách, mnohdy poprvé veřejně, seznámit žáky a studenty se svými životními příběhy.“

Káťa: „Proč nenabízíte tento projekt i na Slovensko?a“

Karel Strachota: „V souvislosti s distribucí filmů do škol jsme museli uzavřít řadu smluv (filmové archivy, hudba atd.). Současná podoba těchto smluv nám umožňuje poskytovat filmy jenom školám v České republice. Vzhledem k tomu, že některé naše vzdělávací aktivity začínáme realizovat i na Slovensku, budeme zvažovat i možnost jejich rozšíření o Příběhy bezpráví.“

Katka: „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jak bude projekt pokračovat?“

Karel Strachota: „Rádi bychom, aby se z Příběhů bezpráví stala pravidelná akce. Vzhledem k tomu, že celé dokumentární filmy nejsou kvůli své obvyklé délce snadno využitelné při běžných vyučovacích hodinách, plánujeme přípravu dalších pomůcek. Ty by měly vedle filmových, obrazových a zvukových archivních materiálů obsahovat především interaktivní metody výuky. Stále totiž bohužel platí, že výuka dějepisu probíhá nejčastěji formou frontálního výkladu. Samozřejmě záleží na tom, zda se nám na výše uvedené plány podaří zajistit dostatek finančních prostředků. Doposud jsme se museli při našich aktivitách zaměřených na československé dějiny obejít bez podpory MŠMT. Nicméně věříme, že se to změní. Děkuji všem za otázky. Mějte se hezky.“